Kdy máme čekat příští krizi? Již je na obzoru, do dvou let nejpozději, tvrdí analytici

Příští celosvětová finanční krize nás čeká v roce 2020, alespoň to tvrdí finančníci z investiční banky JPMorgan Chase, ale také známý americký ekonom Nouriel Roubini.

Analytici JPMorgan opírají svoji predikci o model, který zahrnuje vstupní parametry, jako je například délka ekonomické expanze, stupeň zadlužení, ocenění jednotlivých tříd aktiv či míra regulace.

Podle tohoto modelu však nadcházející krize nebude tak hluboká jako ta z roku 2008; akcie by měly totiž propadnout o „pouhých“ 20 procent. Rizikové prémie se pak u amerických korporátních dluhopisů podle modelu zvýší o 115 bazických bodů.

Trpící rozvíjející se trhy

Daleko hůře by ovšem mohly dopadnout rozvíjející se trhy; tamní akciové indexy propadnou podle předpovědí až o 48 procent. A propad zaznamenají například i některé sektory: ceny na trhu s energií propadnou o 35 procent, ceny základních kovů klesnou o 29 procent.

Pod tlak by se měly dostat i měny rozvíjejících se regionů, které by měly v průměru oslabit o skoro 15 procent. Investoři totiž budou v nejistých dobách hledat bezpečné přístavy v podobě nejdůležitějších světových měn.

Autoři analýzy John Normand a Federico Manicardi poznamenávají, že během poslední krize index S&P 500 ztratil 54 procent.

GRAF: Vývoj indexu S&P 500
Od roku 2000 do současnosti, v bodech

Zdroj: TradingView

Nebezpečí investorské pasivity na trhu

Zároveň analytici banky varují, že příklon preferencí k pasivním investičním strategiím zvyšuje pravděpodobnost tržních nerovnováh.

Podle analytiků bude především alarmující pokles počtu či zastoupení aktivně řízených účtů, který bude snižovat celkovou schopnost trhů opětovně se zotavit. JPMorgan v modelu odhaduje, že svůj účet aktivně spravuje zhruba jedna třetina investorů.

„Přechod z aktivní na pasivní správu majetku, a zejména pokles investorů s aktivní hodnotou snižují schopnost trhu bránit se a zotavit se z velkého čerpání,“ uvedli pracovníci společnosti JPMorgan — Joyce Chang a Jan Loeys.

Aktivní obchodování s pouze jedním titulem přitom představuje až deset procent objemu obchodů. To se v průběhu krize změní. Pasivní investoři jsou totiž zpravidla na trhu plně zainvestovaní a nebudou tak moci využít volné likvidity na nákupy v dobách poklesů.

VÍCE K TÉMATU:

Deset let od pádu Lehman Brothers: Co se od té doby změnilo a co nově hrozí?

Česká ekonomika šlape stejně dobře jako před lety, kdy přišla krize

Kdo za to mohl? Kdo je vinen? O příčinách finanční krize poprvé

Každá finanční krize má viníka aneb podruhé o příčinách té před deseti lety

Délka neznámá

Kromě problémů s likviditou pak v krizovém modelu Normand s Manicardim upozorňují, že nelze odhadnout délku příštího poklesu. Doslova uvádějí, že jde o „kritickou neznámou, která může zhoršit případné následky“.

Čím déle by ale recese trvala, tím větší by byl dopad na trhy. „Délka trvání je mocnou brzdou pro zotavení, což přesně zapadá do názorů některých kritiků, kteří vyčítají politikům, že postrádají potřebný monetární a fiskální prostor, aby dokázali ekonomiku vyvést z příští recese,“ dodávají analytici JPMorgan.

Americký ekonom Nouriel Roubini je častým hostem Světového ekonomického fóra. Zdroj: Wikimedia Commons

Roubini kritizuje stimuly

Důvody, proč by mohly v relativně blízké době finanční trhy postihnout výprodeje, shrnuje ve svém nedávném článku i známý americký profesor a ekonom Nouriel Roubini.

Zdůrazňuje například dlouhodobou neudržitelnost stimulů působících příznivě na ekonomiku USA, brzy by měl růst HDP zpomalit z dnešních tří procent na méně než dvě.

Na přehřívající se ekonomiku a rostoucí inflační tlaky bude reagovat Fed navyšováním základní sazby, která by měla dosáhnout do roku 2020 hladiny 3,5 procenta. Roubini očekává eskalaci rozporů Trumpovy administrativy s obchodními partnery Spojených států, to způsobí pokles ekonomického růstu a zvýšení cen.

Růstem protekcionismu by mohla být zasažena také Evropa, kterou budou sužovat i vnitřní problémy, jako například předlužení některých zemí či nesourodost eurozóny, které by mohly vyústit až v rozpad unie.

Obezřetnost nade vše

Americký ekonom upozorňuje i na vysoké valuace tamního akciového trhu, poměrně drahé jsou i bezpečné státní dluhopisy, přičemž varování přináší rovněž zploštělá výnosová křivka, která bývá často indikátorem blížící se recese.

Rizikem je také poměrně malý manévrovací prostor pro tlumení krize. Fiskální stimuly budou moci provádět předlužené státy pouze v omezené míře a centrální banky vyznávají nadále uvolněnou měnovou politiku nízkých úrokových sazeb, které hluboko do záporu z mnohých důvodů snižovat nelze.

Nezbývá než doufat, že se Roubiniho černý scénář nevyplní a světovou ekonomiku čeká hladké přistání, určitě však neprohloupí ti, kteří se budou na finančních trzích chovat obezřetněji než dříve.