Jakákoli regulace musí vycházet z tvrdých dat a musí reflektovat i zpětnou vazbu

Podobně jako oheň mohou být regulace dobrý sluha, ale zlý pán. Příkladů, které lze v tomto ohledu uvést, je celá řada. Nemluvě o tom, že v současné době, kdy většina odvětví průmyslu zažívá nástup robotizace a digitalizace, se hovoří o regulacích v souvislosti s inovacemi.

Ty jsou totiž motorem udržení nebo zvyšování konkurenceschopnosti. Na druhou stranu regulace – ať už na národní, či evropské úrovni – mohou být inovacím na obtíž nebo je brzdit.

„Administrativa, vlády a politici vykazují aktivitu tím, že přijímají a upravují už existující legislativu. Málokdy se však zamyslí, zda by se daný problém nedal řešit nějak jinak. Řada právních přepisů všude na světě je přijímána nesmírně rychle,“ podotýká k tomu Daniel Trnka, analytik regulační divize OECD.

Auta a cigarety

Jedním z příkladů, kde regulace dokázaly ovlivnit průmyslové odvětví, je automobilový průmysl. Ten je na jedné straně spoután přísnými regulačními opatřeními na vypouštění emisí, které mají za cíl zlepšit životní prostředí. Na straně druhé jsou ale témuž odvětví zvyšovány bezpečnostní regule, které mají přímý vliv na nárůst emisí.

Nemluvě o tom, že tento obor čelí revolučním inovacím v podobě nástupu elektromobility a samořiditelných vozů. A pro ně se regulační rámec teprve začíná tvořit, nicméně automobilky již jsou v tomto směru hodně vepředu.

Dalším příkladem nezcela povedené regulace je snaha omezit kouření, které způsobuje mnoha lidem zdravotní komplikace, což se projevuje i v ekonomice.

Snaha omezit škodlivé dopady kouření však byla „pokynem“ pro tabákové koncerny, aby se zabývaly inovacemi, které by jim umožnily nepřijít o zákazníky, ale nabídnout jim „zdravější“ variantu jejich zlozvyku. Výsledkem byly e-cigarety či zahřívaný tabák, které jsou v poslední době velmi na vzestupu po celém světě.

Například ve Velké Británii, kde veřejné zdravotnictví tyto produkty podporuje, klesá míra klasického kouření nejrychleji za poslední dekádu. Tato země má také regulatorní rámec založený na tzv. snižování škod. Což je idea opírající se o názor, že lepší je regulovat špatné návyky než je zakázat s nadějí, že dojde k abstinenci.

VÍCE K TÉMATU:

Daniel Trnka: Dopady regulací zpětně hodnotí málokdo a to je špatně

Ivan Hodač (Aspen Institute): Země by se v autoprůmyslu měly dohodnout na globálním regulačním rámci

Aleš Poklop (ČS – penzijní společnost): Úspory českých domácností by měly podpořit kapitálový trh

Čeká Američany další vlna prohibice?

Oproti tomu v USA, kde naopak takové druhy regulací existují, došlo v nedávné době k několika úmrtím a onemocněním v důsledku užívání e-cigaret. Přitom většina případů byla spojena s neoficiálními a nelegálními produkty s příchutěmi jako například THC.

Některé americké státy proto reagovaly totálním zákazem e-cigaret, případně druhů s příchutěmi (o zákazu se na Twittru zmínil i prezident Donald Trump).

Důsledky podobné regulace by však mohly vést, podobně jako v minulosti v době prohibice, kdy byla zakázána konzumace alkoholických nápojů (tzv. Volsteadův zákon, pozn. red.). Tehdy místo poklesu spotřeby alkoholu došlo k jejímu nárůstu, ovšem mimo zákon, a stalo se to dokonce zárodkem nárůstu zločinnosti a nelegální výroby.

Doing byznys

Regulacemi a jejich dopady se zabývá i řada renomovaných institucí. Jednou z nich je Světová banka, která před pár dny vydala svoji každoroční zprávu Doing Business. Ta srovnává 190 států celého světa, jakým způsobem v nich regulační opatření ovlivňují podnikatelskou aktivitu.

Výsledkem zprávy pak je žebříček zemí, v nichž jsou nejlepší podmínky pro podnikání. V celkovém srovnání si nejlépe vede Nový Zéland, který se stejně jako loni umístil na první příčce. Za ním následují Singapur a Hongkong.

Banka hodnotí celkem 12 oblastí podnikání, mimo jiné podmínky pro zahraniční obchod, zahájení podnikání nebo třeba získání stavebního povolení. Zpráva hodnotí také například podmínky pro získání dodávek elektřiny, pro registraci majetku, pro získání úvěru, pro placení daní či pro řešení platební neschopnosti.

Takže například Německo, které je celkově na 22. druhém místě, pokulhává v oblasti zahájení podnikání, kde je až na 125. místě. Obdobně zase Kanada, která je celkově hned za Němci, má velké rezervy v získání dodávek elektřiny, kde je na 124. místě.

Pokud se podíváme na českou ekonomiku, tak zatímco v podmínkách pro zahraniční obchod je zcela na špici, proces získání stavebního povolení ji řadí až na 157. místo. Pro stavebníky a developery tedy jsou české regulace velkou překážkou.

Jak ale podotýká zpráva Světové banky, státy se snaží svoje regulační prostředí neustále zlepšovat. Ke zlepšení podnikatelského prostředí došlo za poslední rok celkem ve 115 hodnocených zemích.

Spolupráce nutná

Klíčové proto bude – nejen v autoprůmyslu či tabákovém průmyslu –, aby regulační orgány spolupracovaly na tvorbě regulačního rámce. Ten však musí být oborově neutrální, aby nenahrával jen velkým výrobcům, ale požadavky dokázaly splnit i tržně menší startupy či malé podniky.

„V mnoha zemích je to zásadní problém. Situace se sice lepší, ale nejen s firmami, nýbrž ani s dalšími zainteresovanými stranami nejsou regulace dostatečně konzultovány. Anebo se tak často děje až na konci procesu tvorby regulace,“ upozorňuje Trnka.

Bohužel, „konkurenční“ výhoda v regulačním procesu velmi často leží právě na straně velkých hráčů. Ti totiž mají dostatek prostředků i lidských kapacit, aby se regulacemi a změnami legislativy mohly zabývat. Pro menší subjekty je často právě z kapacitních důvodů problém změny legislativy i jen sledovat.

Téma číslo 1? Změna klimatu

Velkým tématem pro regulace jsou a budou klimatické změny, které ovlivňují víceméně každé průmyslové odvětví. Jak odhalila nedávná zpráva neziskových organizací (Corporate Europe Observatory, Food & Water Europe, Friends of the Earth Europe a Greenpeace), právě kvůli regulacím jsou hlavně velké koncerny ochotny na lobbing vydat velké částky.

Jako příklad zpráva uvedla ropné koncerny, které v tomto směru utratily v Bruselu za lobbing u Evropské unie přes čtvrt miliardy eur. A obdobná situace podle aktivistů panuje i v USA, kde v poslední době také zkoumají propojení lobbistů a politiků.

Ropné společnosti se proti obvinění kolektivně brání a nezávisle na sobě tvrdí, že lobbují výhradně za etické věci v souladu se zákonem a souhlasí s přizpůsobením se novelám upravujícím jejich činnost. Jak podotkl již dříve Ivan Hodač, bývalý několikaletý šéf Evropské asociace automobilových výrobců (ACEA), bez toho, aby se do regulačního procesu zapojili i zástupci oboru, nemůže vzniknout technologicky vyvážená regulace.

„Pokud chcete druhou stranu přesvědčovat, musíte mít silné argumenty, jinak neuspějete. Můžete znát osobně všechny vlivné lidi v Bruselu, pokud ale nemáte argumenty, tak vám to vůbec nepomůže. Rozhodně to není o nějakém podplácení či dárečcích za protislužbu,“ dodává k tomu Ivan Hodač.

Mantinely lepší regulace

Podle odborníků je zpětná vazba důležitým aspektem celého procesu přípravy regulace. Regulátor by se měl k opatření po čase vrátit a podívat se, zda funguje tak, jaký byl původní záměr jeho zavedení. Jak ale podotýká Trnka z OECD, právě tohle je jeden z neduhů regulačních procesů jednotlivých zemí.

Výsledek regulačního procesu tak může nejen snižovat konkurenceschopnost, ale negativně zatěžovat občany i podnikatele, bránit hospodářské soutěži, vstupu nových firem na trh. A to nejen v daném sektoru, ale i celé zemi.

Aby k tomu nedocházelo, vytvořila OECD již před časem jakousi „kuchařku pro lepší regulaci“ (přesný název je OECD Recommendation on Regulatory Policy and Governance, pozn. red.). V ní organizace doporučuje, aby si každá země stanovila pevnou regulační politiku. A také vytvořila instituce dohlížející na kvalitu regulace a vyhodnocující dopady jak připravované, tak existující regulace.

Zároveň by opatření měla vznikat na základě faktů a tvrdých dat, tak aby minimalizovala nadbytečnou regulační zátěž nebo zpětně zkoumala účinnost právních předpisů.