Globální monetární obraz se v posledních měsících prudce zhoršil. Důsledkem ukončení kvantitativního uvolňování je, že likvidita centrálních bank klesla do záporných čísel. Indexy monetárního stavu hlavních rozvinutých zemí klesají, s výjimkou Velké Británie, kde nižší kurz libry přináší určitou podporu pro ekonomiku.
Rozvíjející se trhy už pociťují problémy vyvolané stlačením likvidity dolaru, protože náklady na financování rostou – zejména v zemích s největšími politickými riziky.
Uvadající čínská ekonomika?
V tomto kontextu se čínské ekonomice stále daří překvapivě dobře, ač je viditelně za vrcholem finančního cyklu. Růst HDP Číny ve třetím čtvrtletí zpomalil na 6,5 procenta a byl tak nejslabší od vypuknutí finanční krize začátkem roku 2009.
I přes negativní dopady amerických cel se zdá, že se Čína rozhodla dál pokračovat ve snižování míry zadlužení. Růst úvěrů, které byly v minulosti poskytovány velmi nerozvážně, se zastavil.
Ovšem podíváme-li se na další údaje, které s úvěry souvisí, bude situace vypadat poněkud jinak. Od loňského května, kdy se obchodní válka přiostřila, došlo k posunu směrem k uvolněnější měnové politice a ke stimulům ze strany centrální banky Číny.
Když sazby Shibor spadly, byly čínské trhy zaplaveny lacinou likviditou centrální banky, což vedlo k oživení růstu úvěrů.
Od loňského května tak vzrostl objem peněz, které čínská centrální banka napumpovala do bankovního systému, o 15 % a dosáhl celkem 8,4 trilionu CNY. Zadlužení místních vlád vzrostlo o 6 % na 17,6 trilionu CNY. A celkový objem půjček nebankovním finančním institucím, který byl v předchozích letech v záporných číslech, se k srpnu zvýšil meziročně o neuvěřitelných 52 %.
Dluhová hrozba pod pokličkou
Čínský dluhový problém je však něco úplně jiného než dluhové problémy jiných zemí. Domácnosti jsou zadlužené minimálně, úvěry směřují hlavně do firem, z nichž většina je vlastněna státem. Podpora státu (ač nevyslovená) ukonejší i ty nejskeptičtější investory a výrazně tak snižuje skutečný rozsah dluhové hrozby pro Čínu.
Nejzásadnějším dopadem monetárního uvolňování tudíž prozatím bylo, že pomohl vytlačit úvěrový impuls – tedy „změnu změny“ úvěrů a klíčový motor ekonomického růstu – zpět do kladných čísel.
Nejnovější údaje naznačují, že úvěrový impuls se drží na 3,3 % HDP, tedy mírně nad dlouhodobým průměrem. Pokaždé, když se čínský úvěrový impuls dostal do kladných čísel, došlo k masivní podpoře lokálního trhu s nemovitostmi i růstu čínského HDP a k urychlení zásadních pozitivních ekonomických změn v rozvíjejících se zemích i na globální úrovni.
Rozsah tohoto impulsu je stále poměrně omezený, ale v nadcházejících měsících by měl růst a dostatečně podpořit lokální investice a expanzi.
V předchozích fázích zotavení jsme zaznamenali, že se projevuje poměrně vysoká korelace mezi úvěrovým impulsem a cenami nemovitostí. Vyšší tvorba úvěrů by měla držet ceny ve městech třídy first-tier, kde došlo k poklesu cen do záporných čísel z hlediska procentní změny, i ve městech třídy tier-two, kde je pokles poněkud mírnější.
Vzhledem k tomu, že růst úvěrového impulsu předchází ceny nemovitostí o tři čtvrtletí, můžeme předpokládat, že k zotavení dojde v roce 2019.
A jelikož nemovitosti představují zhruba 50 % čínských investic, dojde v příštím roce k podpoře růstu HDP.
Příliš málo, příliš pozdě?
Čínský úvěrový impuls je spolehlivý makroekonomický údaj, který v posledních letech představoval nejvýznamnější motor růstu globální ekonomiky a měl by zůstat klíčovou proměnnou i v nadcházejících letech, jelikož podíl Číny na globálním růstu dosahuje 35 % (tedy růstu Spojených států, Indie a eurozóny dohromady).
Globální význam Číny zřejmě nadále poroste, protože americká ekonomika podléhá vábení protekcionismu a injekce likvidity ze strany centrální banky selhávají.
V předchozích obdobích s nižší likviditou nebo pomalejším růstem fungovala Čína jako proměnná, která v období 2012 až 2013 vytlačila úvěry vzhůru a tím zmírnila dopady opatření Fedu. Zdá se, že Čína je ochotná opět zasáhnout a poskytnout ekonomice potřebný stimul.
„Globální význam Číny zřejmě nadále poroste, protože americká ekonomika podléhá vábení protekcionismu a injekce likvidity ze strany centrální banky selhávají.“
– Přes veškeré zvýšení amerického protekcionalismu má Čína protekcionalismu pořád mnohem více. Jak chcete nazvat to, že pokud například VW založí v Číně továrnu, musí ji z poloviny vlastnit čínský spolumajitel, a na dovoz jsou taková cla, že na podobné podnínky firmy velice rády přistoupí. Důvod, proč význam číny roste je ten, že se učí protekcionalismus uplatňovat výběrova a tam, kde je potřeba, ale USA ho uplatňují naprosto nelogicky.
Čína je kandidát na ekonomickou katastrofu, dochází tam k masivní úvěrové expanzi. A nakonec to skončí špatně.
http://www.epshark.cz/clanek/249/cina-kandidat-na-ekonomickou-katastrofu