Na uplynulém zasedání Vlády se ministr průmyslu Lukáš Vlček (STAN) pokusil předložit aktualizaci Státní energetické koncepce (SEK). Její současné znění z roku 2015 již dávno neodpovídá realitě rychle se měnící energetiky.
Koncepce tak mimo jiného nepočítá se stoupající důležitostí akumulace či agregace flexibility. Přitom obojí ale již legislativně ukotvila letošní novela energetického zákona známá jako Lex OZE III. To proto, že se k tomu Česko zavázalo v Bruselu, ale investoři v Česku museli čekat na klopotné “překlopení” do české legislativy a tyto prvky české energetice chyběly a chybí.
Přechod na nízkouhlíkovou energetiku pak v Česku beztak řídí Národní akční plán adaptace na změnu klimatu.
SEK vyžaduje kompromisy
Znamená to tedy, že SEK nepotřebujeme, že je zbytečné dokument vůbec aktualizovat? Ne tak docela, energetika představuje natolik regulované prostředí, že jeden centrální popis vize na dlouho let dopředu je užitečný.
Chceme energie hlavně levné, nebo dekarbonizovat, seč nám síly stačí? Má naše energetika stát a padat s několika velkými zdroji, nebo být co nejvíce decentrální? Jak důležitá je pro nás energetická bezpečnost, ať už ve smyslu soběstačnosti ve výrobě nebo robustnosti přenosové sítě?
Všechno naráz a v maximální možné míře mít nelze, musíme třeba dělat kompromisy. A ideálně ne „česky,“ tedy nahodile na základě toho, co se komu zrovna hodí.
Tři faktory
Energetická koncepce je v principu “funkcí” tří parametrů: 1) bezpečnost, 2) cena, 3) uhlíková náročnost (budoucí bezpečnost).
Na tomto pořadí priorit v Česku panuje patrně v zásadě široká shoda napříč společností a politickým spektrem. Problém proto bude asi jen v naznačeném “předbíhání ve frontě”, kde i každý cíl lze plnit více či méně ve prospěch různých podnikatelských skupin.
Potřebujeme tedy jasnou prioritizaci výše zmíněných cílů, a to takovou, na které najdeme shodu nad rámec jednoho volebního období. Je škoda, že současná vláda Petra Fialy aktualizaci SEK nakonec neprojednala a prý se k tomu do konce mandátu ani nechystá.
Nezbývá než doufat, že se k tomu odhodlá nějaká příští, třeba za dalších 10 let nebo alespoň do konce tohoto století. Mezitím snad nezažijeme další blackouty“…