Třetina letních prázdnin za námi, a tak se třeba podělíme o první zážitky z dovolených. Tím mým bylo to, že mé ženě uletělo letadlo z Kodaně.
Stalo se tak navzdory tomu, že byla na letišti s velkým předstihem. Nešťastná situace nastala v den, kdy shodou okolností začala stávka ve společnosti SAS, operátora skandinávských aerolinek.
Jak jsem ovšem následně zjistil, problém mojí ženy s chaosem na kodaňském letišti nebyl vůbec unikátní zkušeností.
Nejsou lidi
V tom samém týdnu musely společnosti jako British Airways či Lufthansa zrušit tisíce letů. Důvod byl společný a prostý – na letištích není dostatek personálu, který by dokázal aktuální poptávku, jež je na předcovidové úrovni, odbavit.
Proč o tom píšu? Celý problém s nestíhajícím personálem na západoevropských letištích je symptomem jednoho základního makroekonomického problému. A tím je přepálený trh práce.
Je sice pravdou, že řadě lidí, kteří pracovali před COVIDem na letištích a byli nuceni svoje pozice (minimálně dočasně) opustit, se zpátky k jejich zaměstnavateli nechce. Avšak tento mikroekonomický problém by se v normální – tedy nepřehřáté ekonomice relativně rychle srovnal.
Makroekonomická situace má však daleko k normálu – míra nezaměstnanosti v eurozóně se aktuálně nachází na historických minimech.
GRAF: Vývoj míry nezaměstnanosti v eurozóně
Za posledních 5 let, v procentech.
Zdroj: tradingeconomics.com
Tato historická minima jsou mimochodem o 0,7 – 0,8 procentního bodu níže, než tomu bylo při bývalých nejnižších hodnotách uplynulých dvou hospodářských cyklů.
Další důvod pro ECB, aby se ve čtvrtek zamyslela nad tím, zda jsou záporné úrokové sazby skutečně tou zdravou měnovou politikou pro dnešní dobu…