Tajemství nejhodnotnější evropské firmy? Neutuchající akviziční apetit impéria luxusu LVMH

Louis Vuitton je nepochybně jednou z nejznámějších značek v segmentu luxusní módy a zavazadel. Ale společnost LVMH, v jejímž čele stojí rodák z cyklistům známého Roubaix Bernard Arnault, není jenom tento ikonický brand.

Žebříček 20 nejhodnotnějších firem podle kapitalizace (Ze začátku roku 2021, v mld. USD)

Zdroj: Statista

Je to v současnosti nejhodnotnější evropský konglomerát, který má nyní kapitalizaci přes 400 miliard dolarů. Na světě aktuálně LVMH patří 18. příčka v kapitalizaci, přičemž hodnotnější firmu v Evropě v současnosti nenajdete (druhou nejhodnotnější firmou na starém kontinentu je Nestlé, jejíž kapitalizace je kolem 350 mld. USD, pozn. red.).

Přestože je LVMH až na konci druhé světové desítky, 72letý Arnault je podle žebříčku Forbes v tuto chvíli nejbohatším člověkem na planetě. Jeho rodina totiž drží podíl ve výši 47,48 procenta. Náleží mu tak skoro 200 miliard dolarů z hodnoty firmy.

35 let historie impéria luxusu

Ačkoliv značky patřící pod koncern luxusu jsou velmi staré, samotný LVMH vznikl až v roce 1987.

Arnault pracoval původně ve stavební firmě svého otce. Jeho vstup do světa módního byznysu přišel až s nákupem společnosti Boussac Saint-Freres. Christian Dior, slavný zakladatel stejnojmenné značky, byl totiž financován průmyslníkem Marcelem Boussacem. Těsně před jeho smrtí ovšem jeho podniky zkrachovaly.

A tak jejich část mohl Arnault v roce 1984 koupit poměrně levně. Stálo ho to počáteční investici do této transakce ve výši zhruba 80 milionů eur, přičemž asi 15 milionů dal z rodinných peněz.

Arnault se touto transakcí stal ovládající osobou společnosti Christian Dior a o něco později i šéfem značky. Celou skupinu osekal na úplné minimum a zachoval právě jen značku Christian Dior a slavný obchodní dům Le Bon Marché Rive Gauche (historicky první obchodní dům na světě, pozn. red.).

Díky rozprodání majetku skupiny Boussac získal kolem 400 milionů eur, které využil k dalšímu rozvoji. V roce 1987 se tímto kapitálem připojil k myšlence vzniku skupiny LVMH, do které investoval formou joint venture se skupinou Guiness. Ze začátku držel v LVMH méně než čtvrtinu akcií, ale během prvních dvou let se mu podařilo navýšit svůj podíl až na 43 procent. V té době se stal i šéfem celé skupiny LVMH.

Tři silné luxusní nohy

Vznik skupiny byl postaven na třech silných brandech, které se spojily. Jednak to byl Louis Vuitton jako výrobce luxusního oblečení, zavazadel a doplňků. Velmi zdatně jej na počátku doplnili dva klíčoví hráči na poli výroby champagne produkce (Möet et Chandon) a přední výrobce koňaku Hennessy. Od těchto tří brandů se tedy odvozuje název celého holdingu LVMH: Moët, Hennessy, Louis Vuitton.

Skupina ovšem nezůstala jen u těchto tří značek, následovaly akvizice dalších. O rok později se připojila módní značka Givenchy, v roce 1993 značky Berlutti a Kenzo.

O další rok později pak Guerlain, díky které LVMH výrazně promluvil do kosmetiky. V roce 1996 přibyly další dvě značky, Celiné a Loewe, díky nimž došlo k upevnění pozice hlavně v oblasti kožených výrobků. V roce 1997 přišly značky Marc Jacobs a i v Česku velmi dobře známá kosmetická síť Sephora.

Ještě před koncem tisíciletí pak LVMH stihl pohltit Thomas Pink, výrobce hodinek Tag Heuer, a hlavně další módní skupinu Gucci Group. Nicméně tato akvizice se nakonec ukázala být o dost komplikovanější, než si Arnault představoval.

Trable s Guccim

Podíl v ní Arnaultovo impérium kupovalo naněkolikrát a jednalo se v podstatě o nepřátelské převzetí. Značka Gucci byla považována za obrovského rivala, a tak se managementu a minoritním akcionářům příliš nelíbilo, že by do ní LVMH měla vstoupit.

Důležitou roli v získání podílu nakonec sehrál Patrizio Bertelli (zakladatel značky Prada), který LVMH prodal svůj podíl. Když se LVMH stal největším akcionářem značky Gucci, Arnault tlačil dál.

Ale Gucci se prostřednictvím svého šéfa Del Soleho bránila. Navýšila množství akcií tím, že rozdala 42 procent zaměstnancům a naředila podíl LVMH z 34 procent na 20 procent.

Následovala poměrně tvrdá právní bitva. Šéf Gucci Group Domenico del Sole s tehdejším hlavním kreativní ředitelem, návrhářem Tomem Fordem se obrátili na podnikatele Francoise Pinaulta, kterému oněch 42 procent v Gucci přihráli. Byl to pro něj základ jeho dnešního módního impéria Kering, do kterého patří mimo jiné také Yves Saint Laurent, Boucheron, Bottega Veneta, Brioni, Pomellato nebo Ulysse Nardin.

Kering je spolu s Hermés dodnes největším konkurentem LVMH. Spor mezi LVMH a značkou Gucci byl o to pikantnější, že v době, kdy se LVMH snažil o její převzetí, Gucci koupila 51procentní podíl v nově založené značce Alexandra McQueena, který byl hlavním návrhářem Givenchy spadající v té době pod LVMH. Nakonec se pokus LVMH o ovládnutí Gucci nezdařil.

Naopak tento pokus vedl k tomu, že LVMH vznikl poměrně silný konkurent v podobě konsorcia Kering, který se do té doby pohyboval v jiných oborech podnikání.

Zdroj: Louis Vuitton

Akviziční apetit neochabl

Po neúspěšné akvizici značky Gucci však akviziční chutě Arnaulta nepřešly, naopak přišly další nákupy. V roce 2000 nakoupila LVMH dvě italské značky Emilio Pucci a Rossimoda. O rok později se impérium rozrostlo o DKNY, a především o Fendi.

Ve stejném roce přišla další neúspěšná akvizice, rivala Hermés. Celá záležitost skončila u soudu, protože LVMH nakupoval podíly v Hermés tajně. V jednu chvíli se LVMH dokonce podařilo získat 23procentní podíl. Na tuto výši podílu se ale LVMH dostal až mnohem později, v roce 2013.

V roce 2001 nakoupil prvních necelých pět procent. Nakonec LVMH svůj podíl prodal ostatním akcionářům a tento pokus o akvizici dalšího hlavního rivala nevyšel, když LVMH definitivně opustil jeho akcionářskou strukturu v roce 2015. Hermés tak kontroluje rodina Hermés s 66,58procentním podílem.

Zálusk na Tiffany

Pak si LVMH dal na nějaký čas s akvizicemi pauzu, aby je znovu rozjel ve velkém. Za zmínku stojí především akvizice šperkařství Bulgari (2011), výrobce zavazadel Moynat (2010), specialisty na vlnu a kašmír Loro Piana (2013).

Dále do impéria luxusu pořídil šperkaře Repossi (2015), výrobce zavazadel Rimowa (2016). V posledních letech o sobě LVMH dal přes akvizice vědět spoluprací s Rihannou na projektu Fenty, společným podnikem se Stellou McCartney a plánem ovládnout amerického šperkaře Tiffany & Co.

Ačkoliv byl LVMH založen na konci osmdesátých let 20. století, firmy, které vlastní, se mohou pochlubit často hodně dlouhou historií. Vůbec nejstarší je vinařství Clos des Lambrays v oblasti Cote de Nuits v Burgundsku. To vzniklo už roku 1365. Dobrá třetina značek v portfoliu vznikla ještě před rokem 1900.

Pětina značek ale vznikla až po roce 2000, dá se tedy říct, že se jedná o poměrně sympatický mix tradice a moderního přístupu.

Nebýt covidu…

Podívejme se nyní i trochu na ekonomiku skupiny. Vůbec nejlepším rokem z hlediska hospodaření byl pro LVMH předcovidový rok 2019. V něm skupina dosáhla tržeb cca 53,6 miliardy eur. Loni se již ve výsledcích projevily důsledky pandemie, když tržby „klesly“ na 44 miliard eur. Dostala se tak na podobnou úroveň jako v roce 2018 (46 mld. eur).

Firma má ovšem neskutečnou dynamiku, když ještě v roce 2010 se její tržby pohybovaly kolem 20 miliard eur. A dramaticky rostly i její hospodářské výsledky v čase.

Provozní zisk v roce 2010 byl na úrovni 4,1 miliardy eur, zatímco v roce 2019 se vyšplhal už na 11,27 miliardy. V loňském roce pak v důsledku zmíněné pandemie klesl na 7,97 miliardy eur, což je nejhorší výsledek od roku 2016.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Impérium LVMH se veze na vlně zájmu o luxus. Čím to, že mu akcie rostou víc než Amazonu?

Není Prada jako Prada aneb jak může blockchain zajistit férový nákup ve světě luxusu

Představení luxusních vozů v době koronaviru: v pohodlí domova a se sklenkou v ruce

Ovšem je třeba si uvědomit, že tento „špatný“ rok 2020 pořád znamená zisk 17,8 procenta z celého obratu firmy. Tedy ziskovost v rámci tohoto oboru neskutečnou.

Bilanční suma LVMH se na konci roku 2020 pohybovala kolem 108 miliard eur. Z toho vlastní kapitál dosahoval 37 miliard eur. Absolutně drtivá většina připadala na nerozdělený zisk.

Peněžní polštář je tučný

Arnault už dlouhé roky ukazuje, na co vydělané peníze používá. Tedy na akvizice dalších firem. Z toho pramení i část dluhu, protože tím je tato akviziční stezka částečně financována.

Když se podíváme na výsledky hospodaření, je zde celkem slušný polštář pro případné ztráty, které se nicméně nekonaly ani v průběhu roku 2020, který byl jinak doslova likvidujícím pro řadu konkurentů LVMH. A tak firma neměla problém vyplácet dividendy i v roce 2020 ve výši skoro 2,8 miliardy eur, což akcionáře rozhodně potěšilo.

GRAF: Vývoj ceny akcií LVMH
Za posledních pět let, v eurech

Zdroj: VWD Group

Na kapitálovém trhu má LVMH pozici jako málokdo. Uprostřed covidové krize v roce 2020 si došel pro 17,5 miliardy eur nového dluhu, jako by se nechumelilo, ačkoliv v předchozích letech jeho nový dluh jen párkrát překročil dvě miliardy eur za rok.

A tak velmi silně posílil svou cash pozici, aby byl připraven na akvizice. Zejména pak Tiffany & Co.

Navíc podle prvních letošních výsledků má firma dobře našlápnuto i letos. Za první letošní čtvrtletí vykázala tržby 14 miliard eur, což je o bezmála třetinu více než loni.

Luxus ternem pro státní kasu

LVMH je obrovským symbolem francouzského patriotismu. Nutno podotknout, že je to tak zcela právem. Stačí se podívat na to, jaké skupina platí daně, a spadne vám čelist. LVMH platí na dani z příjmu pravidelně přes dvě miliardy eur.

Když si uvědomíme, že podobnou sumu platí Christian Dior, ve kterém Bernard Arnault drží 97,5 procenta, tak zde máme korporaci, ke které musí Francouzi chovat hluboký respekt.

Neznám na světě moc podnikatelů, kteří by ročně odvedli daně z příjmu mezi čtyřmi až pěti miliardami eur pravidelně každý rok. V tomto je Arnaultovo podnikatelské impérium v přímém protikladu s americkými technologickými giganty.

Článek, jehož autorem je Ondřej Záruba, původně vyšel na serveru Finsider.cz.