Co se Česku vyplatí víc? Nové jaderné bloky, nebo obnovitelné zdroje?

Stavět nové jaderné zdroje, nebo ne? Toť otázka, která trápí nejen Česko. A nedávno se rozebírala i na debatě o budoucnosti jaderné energetiky pořádané v Praze Aliancí pro energetickou soběstačnost.

Přítomné příznivce obnovitelných zdrojů notně popudil vládní zmocněnec pro jádro Ján Štuller, podle něhož jsou náklady na nové jaderné zdroje nižší než na ty obnovitelné.

„Vysoké náklady na stavbu nových jaderných bloků v Dukovanech odpovídají zhruba sumě, již Česko za pět let zaplatí za obnovitelné zdroje,“ prohlásil Ján Štuller.

Náklady vs. zpoždění

Hlavním hostem diskuse byl britský profesor Stephen Thomas z Greenwichské univerzity. Ten se rozhodně mezi příznivce jaderné energetiky nepočítá a má pro to především ekonomické argumenty.

Nashromážděná data a fakta podle něj jasně ukazují, že naprostou většinu projektů stavby nových jaderných bloků v Evropě, USA, Číně nebo Rusku provází zásadní zpoždění, technologické problémy, a tím pádem i výrazný nárůst konečné ceny (dvacetistránkovou studii Stephena Thomase s daty a fakty najdete ZDE).

Týká se to i všech uchazečů o stavbu nových jaderných bloků v Dukovanech (případně i v Temelíně). Těch je aktuálně šest: americko-japonský Westinghouse (reaktor AP 1000), francouzská Areva (reaktor EPR), stejná firma v konsorciu s japonským Mitsubishi (reaktor Atmea One), ruský Rosatom (reaktor AES-2006) jihokorejské Kepco (APR1400) a čínský CGN (Hualong One).

INFOBOX: Jak ve světě stavějí reaktory zájemci o Dukovany

Zdroj: Hlidacipes.org

Stavět se nedaří

„Ruská strana nedisponuje úspěšnými projekty nových reaktorů po světě, její stavby se zpožďují a je známa mnoha nehodami při výstavbě. Americký Westinghouse a francouzská Areva jsou ve finančních problémech na hranici bankrotu a čínské společnosti nemají žádnou zkušenost s budováním jaderných elektráren v zahraničí,“ vypočítává Stephen Thomas.

Jižní Korea si pak podle něj zvolila prezidenta, který připravuje plán ústupu od jaderné energetiky, a korejské reaktory by potřebovaly značnou revizi technologie. „Jihokorejské jaderné projekty momentálně nevyhovují bezpečnostním standardům Evropské unie,“ dodává Thomas.

Hodnocení aktuální kondice uchazečů o českou energetickou zakázku se vládní zmocněnec Ján Štuller vyhnul.

„Nyní se realizují přípravné práce, transportní sítě, trasy, jednáme s potenciálními dodavateli. Nedovolím si je nyní hodnotit, nemáme detailní informace ani o cenách, ani o zdraví těchto firem. Zavázali jsme se k tomu, že nebudeme dělat žádný ranking, dodané informace vypovídají hlavně o ochotě s námi spolupracovat,“ podotýká Štuller.

Daleko od reality?

Podle britského experta Stephena Thomase sice jádro plní požadavek na nízké emise uhlíku, jinak je podle něj ale problematické.

„Náklady na jádro rostou, náklady na obnovitelné zdroje naopak klesají. Pro Česko jsou to potenciálně obrovské sumy,“ říká Stephen Thomas s tím, že je přesvědčen o tom, že Česká republika má jinou možnost volby.

„Jde o největší chystanou investici v dějinách Česka, ale česká vláda vsadila na špatného koně. Na trhu je mnoho nejaderných možností, které jsou spolehlivější, levnější a efektivnější v naplňování cílů snižování emisí skleníkových plynů pro Českou republiku,“ tvrdí britský profesor.

S jeho názorem ale vládní experti nesouhlasí. Upozorňují, že Česká republika nemá zdaleka tak příznivé přírodní podmínky jako jiné země. „Nemáme moře, nemáme intenzitu slunečního svitu, nemáme ani ideální povětrnostní podmínky. Názory, že je možné s existujícími technologiemi pokrýt energetické požadavky ČR jen z obnovitelných zdrojů, jsou daleko od reality,“ říká Ján Štuller.

Jeden blok = 5 let OZE

Česko platí ze státního rozpočtu zhruba 28 miliard na podporu obnovitelných zdrojů, dalších více než 14 miliard připlatí ve svých účtech odběratelé, celkem jde asi o 43 miliard. Podle Štullera tedy cena za nový jaderný blok odpovídá pěti letům plateb za obnovitelné zdroje.

„Na fotovoltaiku jde ročně 28 miliard, nepokrývá přitom ani pět procent spotřeby. Jeden nový reaktor bude dodávat cca 15 procent spotřeby bez nutnosti dalších investic,“ říká Štuller.

VÍCE K  TÉMATU:

Nová jaderná odnož ČEZu je super. Ale klidně mohla přijít až po volbách

Jaderné energetice se věnují komentáře odborníka na jádro Radka Škody

Ekologové s takovými výpočty ale nesouhlasí. „Čistě ekonomicky – dva bloky za ekvivalent pěti let podpory obnovitelné energetiky určitě nepostavíme; 200 miliard nestačí, bude to dvakrát, možná třikrát tolik. Investice bude enormní,“ namítá Edvard Sequens z hnutí Calla.

Podle něj je rozvoj fotovoltaiky v Česku „administrativně zastaven“, Česko ani neplní své vlastní cíle v energetické efektivitě. „Cíleně si tak vytváříme prostor k tomu, abychom mohli říct: nemůžeme jinak, potřebujeme jádro,“ je přesvědčen Sequens.

Chce se lidem platit za zelenou energetiku?

Podle Štullera si současná česká společnost nemůže a ani nechce přechod na zelenou energetiku dovolit.

„Musíme realisticky hodnotit odhodlání obyvatel ke změnám a jejich finanční možnosti. Máme v Česku milion lidí v exekuci, na průměrný plat většina lidí nedosáhne, máme starý vozový park – to vše ilustruje, jaká asi bude reálná chuť platit za zelenou energetiku,“ domnívá se Štuller a dodává: „Česko je v úplně jiné situaci než třeba lidé v Německu.“

I přesto se má v Česku v příštích patnácti letech podle odhadů výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů oproti dnešku zvýšit zhruba na dvojnásobek.

Platná česká energetická koncepce počítá s tím, že zhruba polovinu budoucí domácí spotřeby bude pokrývat právě elektřina z jádra. Následovaná obnovitelnými zdroji a postupně odstavovanými uhelnými elektrárnami.

Jasno však stále není o způsobu, jak by stavba nových jaderných bloků v Česku měla být financována.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru Hlídacípes.org.