Rétorika politiků čím dál častěji ovlivňuje devizové trhy

Pohyb libry či dolaru představuje pro globální devizové trhy novou důležitou zkušenost, domnívá se analytik ČSOB Jan Čermák. Tato zkušenost podle něj spočívá v tom, že to může být politická reprezentace, respektive její rozhodnutí, které alespoň na čas převezme otěže trhu.

Libra během úterý posílila vůči dolaru, a to o nebývalá tři procenta. Zřídka vídaný jednodenní pohyb přitom nezařídily centrální banky či makroekonomická data, ale politici.

GRAF: Pohyb měnového kurzu libry vůči dolaru
Jde o pohyb GBP vůči USD za poslední týden, přičemž na grafu je patrné úterní posílení.

Zdroj: Investing.com

Na jedné straně Atlantiku totiž vcelku realisticky mluvila britská premiérka Theresa Mayová o brexitu, přičemž na druhé straně se do dolaru pustil nastupující prezident Donald Trump.

Rozbory toho, zda britskou premiérkou nastíněná podoba brexitu je schůdná (a tudíž pro libru snesitelná) či zda záměrem nastupující Trumpovy administrativy je torpédovat desetiletí budovanou „mantru“ silného dolaru (který je dobré mít v devizových rezervách), se budou objevovat na řadě míst.

Interpretace bude různá a závěry pro kurz libry či dolaru budou v řadě ohledů politicky podbarvené.

Politici silnější než centrální bankéři?

Tento čerstvý pohyb libry či dolaru představuje pro globální devizové trhy novou důležitou zkušenost v tom smyslu, že to může být politická reprezentace, respektive její rozhodnutí, které alespoň na čas převezme otěže trhu.

Pomineme-li dluhovou krizi v eurozóně (a její negativní vliv na euro), tak jsme roky a desetiletí byli navyklí na to, že v případě kurzů velkých vyspělých ekonomik to byl úrokový diferenciál, respektive makroekonomické fundamenty a z nich odvozená politika centrálních bank, jež řídily devizové trhy.

Vliv rétoriky politické reprezentace, která se v důležitých hospodářských otázkách držela stranou, byl na trh s dolarem či librou zcela okrajový.

Časy se však mění a je možné, že o volatilitu na devizových trzích se budou starat nejen centrální bankéři, ale i ministři financí, či dokonce jejich prezidenti a premiéři.