Novodobá „zlatá horečka“? Němci oživují plán na těžbu vzácných kovů na dně Pacifiku

I když má ostrovní stát Nauru pouhých jedenáct tisíc obyvatel, může být pro další směřování globální a také evropské ekonomiky zcela zásadní. Nauru totiž plánuje s kanadskou firmou The Metals Company (TMC) požádat o první licenci na světě na těžbu obrovských ložisek kovů z mořského dna v mezinárodních vodách.

Znamenalo by to průlom v oblasti těžby vzácných kovů na Zemi. Potenciálně se jedná o miliardový byznys a pro chudé ostrovní státy v Pacifiku by šlo o vítanou finanční injekci do jejich rozpočtů.

Do boje o těžbu na mořském dně vstoupila i vzdálená německá vláda v Berlíně. Německá ekonomika vsadila doslova vše na jednu kartu: obnovitelné zdroje. Ty ale potřebují velké množství vzácných kovů, jako je kobalt, nikl a měď.

O německém zájmu o těžbu v Pacifiku informoval německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung. Pozornost těžařů se soustředí zejména na oblast Clarion-Clipperton Zone (CCZ).

Dosud byla těžba na dnech oceánů v mezinárodních vodách považována jen za okrajové a spíše teoretické téma. Mezinárodní úřad pro mořské dno (ISA), který spadá pod OSN a vydává licence na průzkum, sídlí na Jamajce a má jen čtyři desítky zaměstnanců.

Nicméně v procesu, který odstartoval právě na ostrově Nauru v roce 2021, došlo k nové domluvě. Úřad ISA musí od letošního července přijímat žádosti o licence pro těžbu v mezinárodních vodách, i když stále nejsou vyjasněny závazné standardy pro tuto hlubinnou těžbu, napsala agentura Reuters.

První plány těžby vznikly už před 50 lety

Plány na těžbu v těchto lokalitách přitom vznikají už několik dekád. V 70. letech minulého století německá společnost Preussag už zkoumala možnosti těžby na dně Tichého oceánu. Kvůli nízkým cenám surovin na světových trzích bylo ale před padesáti lety od tohoto záměru upuštěno. Ekonomicky totiž těžba nedávala smysl.

Nicméně od roku 2006 vlastní Německo licence na průzkum v Pacifiku v oblasti o rozloze 75 tisíc kilometrů čtverečních. Podle Spolkového institutu pro geovědy a přírodní zdroje (BGR) se v této oblasti vyskytují takzvané manganové konkrece, valouny na dně oceánů, které obsahují měď, kobalt, nikl, mangan a některé další kovy.

Expertka BGR Annemiek Vinková je přesvědčena, že jejich složení je dostatečně atraktivní na to, aby byly vyzvednuty z hloubek mezi čtyřmi až pěti kilometry. Tedy navzdory vysokým energetickým nákladům na jejich těžbu.

V případě Německa část politiků argumentuje hlavně potřebností snížení závislosti na Číně. Rozvoj obnovitelných zdrojů energie a bateriových úložišť je stále závislý na dodávkách z této země. Ta totiž ovládá většinu produkce akumulátorů nebo solárních panelů.

„Musíme najít alternativy, abychom na Číně nebyli závislí,“ zdůraznila poslankyně CDU v Evropském parlamentu Hildegard Benteleová.

Němečtí Zelení jsou – jak jinak – proti

Zdrženliví jsou samozřejmě zástupci německých Zelených, obávají se nevratného poškození dna oceánů a moří, pokud by se začalo s těžbou.

„Prosazujeme odložení zahájení hlubinné těžby. Musíme chránit mořské dno a vyjasnit si možné důsledky pro klima,“ namítla zelená politička Franziska Brantnerová, jež působí jako státní tajemnice na německém ministerstvu hospodářství.

Podle ní řada zemí prosazuje, aby zatím nebyly udělovány licence pro těžbu nerostů na mořském dně. A dodala, že mezi odpůrce těžby patří například Francie, Kostarika, Brazílie, Španělsko, Finsko, Nový Zéland, ale také řada tichomořských ostrovních států. Chtějí další záruky, že nedojde k poničení složitých a často velmi křehkých mořských ekosystémů.

Rovněž Vinková z BGR uznává, že otázka vlivu na životní prostředí je zásadní a musí se zohlednit při další debatě o těžbě na dně oceánů. „Je zapotřebí dalšího technologického vývoje, včetně vývoje jiných systémů, než pouhého hydraulického sběru manganových hrudek,“ zdůraznila.

Nutnost dalšího testování 

Současné testy se zaměřily na přístroje, které dokážou nasát čtyři až osm centimetrů povrchu z mořského dna, ve kterém se po miliony let usazují různorodé drobné částice. Pilotní testy navíc probíhaly jen v hloubkách 50 až 60 metrů. Další kolo testování s vylepšenými technologiemi má začít v roce 2025.

Německý odborník na mořskou biogeochemii Matthias Haeckel z centra pro výzkum oceánů Geomar v Kielu je ale skeptický. Komerční těžba, která by se podle něj rentovala, bude muset probíhat velmi extenzivním způsobem, namítá. Z technického hlediska bude nutné „nasát“ polymetalické manganové konkrece ve velkém.

„Aby těžba byla rentabilní, museli byste ročně vytěžit dva až tři miliony konkrecí,“ tvrdí. Jinými slovy to znamená vysátí povrchu dna o rozloze 200 až 300 kilometrů čtverečních (pro srovnání: území Prahy má rozlohu 496 kilometrů čtverečních).

Brantnerová pak varuje i před únikem oxidu uhličitého, který se na dně moří dlouhodobě ukládá, tím, že se mořské dno rozvíří těžařskou technikou.

Navíc „rekultivace“ mořského dna v hloubce několika kilometrů je prakticky nemožná, namítají ekologové. Mořské dno by se mohlo stabilizovat až po milionech let, varovala mořská bioložka Antje Boetiusová z univerzity v Brémách.

Ničit pralesy, nebo mořské dno?

Vědci ale nemají na dopady těžby na dně moří stejný názor. Naopak studie odborníků z univerzity v Pforzheimu dospěla k závěru, že podmořská těžba bude mít nižší uhlíkovou stopu o necelých 30 procent, než je tomu v případě obdobných projektů těžby na souši. Zejména by měla být energeticky méně náročná.

Stejný názor samozřejmě zastává i výkonný ředitel společnosti TMC Gerard Barron: „Proč dává smysl ničit deštné pralesy kvůli těžbě niklu? Proč by se naopak neměl těžit kov z mořského dna, kde je života nejméně?“

Tlak na těžbu nerostů na dně moří roste zejména od zástupců průmyslu, ale i některých států.

Vzhůru ke dnu již brzy

Například Japonsko už rozhodlo, že od roku 2024 začne těžit nerosty obsahující vzácné kovy ve svých vodách. Podobně jako Německo chce snížit závislost na dovozech z Číny. Také řada afrických států v následujících letech počítá s tím, že by těžbou na dně moří mohly vylepšit svou ekonomickou situaci.

Podmořské dobývání nerostných surovin podporuje i německý svaz průmyslu (BDI). „BDI je otevřen tématu hlubinné těžby, přínosy převažují nad riziky,“ je přesvědčen Matthias Wachter, odborník na těžbu surovin z německého svazu průmyslu.

Podle něj by už od roku 2026 mohly německé firmy v Tichomoří těžit. Německý kabinet by měl tuto iniciativu jednoznačně podpořit, vzkázal kancléři Olafu Scholzovi.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr