Lesk a bída Národního investičního plánu. V čem je jeho hodnota, a kde jsou skryté vady?

Vláda Andreje Babiše zveřejnila Národní investiční plán. Samotný předseda vlády následně připustil, že zatím jde jen o soupis možných budoucích veřejných investic.  V dokumentu totiž chybí časový a finanční harmonogram – tedy představa o tom, v jakém pořadí budou investice provedeny, kdy a za jaké peníze.

Hodnota plánu

Připusťme, že „plán“ je v této fázi skutečně dost nadsazeným označením. Přesto ale má Národní investiční plán svou hodnotu.

Poprvé vidíme na jednom místě soupis oblastí, kde vláda a samosprávy vnímají investiční rezervy.

Zveřejněný plán tak usnadňuje debatu (expertní, politickou i veřejnou) o prioritách, o vhodném pořadí různých projektů a o jejich návaznostech.

VÍCE K TÉMATU:

Končí éra indexů s nejlepší výkonností. Brzy povstanou z popela aktivní investiční strategie

Učitelská stávka očima ekonoma: Data OECD ukazují, že protest je oprávněný

Také se snižuje pravděpodobnost duplicit, tedy souběžné realizace více investic, které řeší podobné potřeby. A optimista snad může doufat i v to, že díky Národnímu investičnímu plánu bude investiční aktivita veřejného sektoru méně kolísavá než v minulých letech

A tím se sníží problém střídání přebytku a nedostatku kapacit v českém stavebnictví.

…ale i vady

I v podobě pouhého soupisu investic má ale plán minimálně dvě fundamentální vady.

Zaprvé, záměrně zcela ignoruje investice do obrany – a že to je nějakých miliard.

Zadruhé, přináší hrozbu, že ve stínu snů o nových dálnicích a nemocnicích se z veřejné debaty vytratí snad úplně nejpotřebnější investice: dramatické zvýšení platů učitelů.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr