Koronavirus ve světle historických pandemií. Největší škody utrpí průmysl

Od konce minulého roku děsí lidi koronavirus COVID-19, který se postupně rozšířil do celého světa. Pohled do historie ale ukazuje, že podobných situací lidstvo již zažilo více.

Již od dávných dob je lidská populace redukována infekčními nemocemi, nicméně současná globalizovaná doba a mnohonásobné propojení států umožňují nebývale rychlé šíření.

V případě, že virus zmutuje do formy s vyšší mortalitou, lze očekávat miliony mrtvých po celém světě. Stejně tak ale současná úroveň rozvoje společnosti dává lidem do rukou nástroje, jak se s nemocemi efektivně vypořádat.

Jak uvádí studie Hospodářské a sociální rady (ECOSOC) z roku 2003, v rámci jednoho století proběhnou průměrně tři pandemie.

VIZUALIZACE: Historie pandemií

Zdroj: VisualCapitalist

Morová epidemie

Při pohledu na historické paralely současného šíření koronaviru se nabízí přirovnání k morové epidemii z let 1347–1351, která si podle dnešních odhadů vyžádala až 200 milionů obětí.

Přesné číslo je velmi obtížné určit, protože řada lidí doplatila i na sekundární následky, například na nedostatek potravin. Černá smrt, jak se moru přezdívalo, řádila především v Evropě, kde vyhladila 30–50 procent tehdejší populace. Kontinentu následně trvalo více než 200 let, než se obnovil předešlý počet obyvatelstva.

Ačkoliv to může znít nelogicky, tak ti, kteří morovou ránu přežili, v následujících letech výrazněji nestrádali. Naopak se zvýšila jejich životní úroveň, nedostatek lidské síly totiž vedl k nárůstu ceny práce a ke zlepšování kvality života obyvatel.

Vyjednávací síla pracujících vůči vlastníkům půdy vzrostla, což přispělo k rozpadu tehdejší feudální ekonomiky.

Španělská chřipka horší než válka

Další významnou globální pandemií byla španělská chřipka, která vypukla v posledních měsících první světové války.

Do jara roku 1919 nakazila přibližně 500 milionů lidí, což odpovídalo více než čtvrtině tehdejší globální populace. Nemoc si vyžádala podle odhadů okolo 20–50 milionů životů, přesná čísla se obtížně odhadují z toho důvodu, že řada lidí zemřela na související komplikace, například na zápal plic. Celková úmrtnost se tak pohybovala okolo 4–10 procent.

Španělská chřipka však má s určitostí na svědomí více obětí než tehdy končící první světová válka, která si vyžádala přibližně devět milionů životů.

Na rozdíl od nyní řádícího koronaviru tehdejší pandemie nejvážněji ohrožovala zejména osoby mladšího věku se silným imunitním systémem, který na nemoc reagoval neadekvátně.

Přesto studie dokazují, že ekonomické efekty byly převážně krátkodobé. Podobně jako v případě morové epidemie, i po skončení šíření španělské chřipky došlo v řadě zemí k nárůstu příjmů pracovníků kvůli jejich nedostatku.

Problém však představuje výrazné zkreslení ekonomických dat kvůli časovému souběhu s končící světovou válkou. I to byl důvod, proč nemoc napáchala tak závažné škody. K vojákům vracejícím se z fronty, kteří roznášeli chřipku, se totiž přidala také cenzura, která informace o pandemii potlačovala. Přes svou závažnost však nemoc z pragmatického pohledu nebyla překážkou v dlouhodobém ekonomickém růstu.

Asijská chřipka odstartovala v USA recesi

O přibližně čtyřicet let později se dostala na světlo světa asijská chřipka, která byla poprvé identifikována v roce 1957 ve východní Asii. Následně se nemoc rozšířila do celého světa a vyžádala si přibližně 1,1 milionu obětí.

Podle odhadů však její letalita (smrtnost) byla výrazně nižší než v případě současného koronaviru, konkrétně dosahovala hodnot „jen“ okolo 0,25 procenta. Přesto si jen ve Spojených státech vyžádala 116 tisíc obětí a pravděpodobně odstartovala recesi způsobenou výrazným propadem spotřebitelské poptávky.

Podle odhadů totiž nemoc prodělalo okolo čtvrtiny všech Američanů. Akciový index S&P 500 tehdy propadl z maxim o přibližně pětinu, přičemž nezaměstnanost vzrostla z 4,1 procenta až na úroveň 7,4 procenta.

Podle některých studií bude mít současná pandemie podobný dopad na americkou ekonomiku jako právě asijská chřipka.

GRAF: Vývoj HDP USA v době kolem recese v 60. letech
Meziroční kvartální údaje od roku 1956 do konce roku 1959, v procentech

Zdroj: tradingeconomics.com

 Hongkongská chřipka

Jen o desetiletí později, v roce 1968, se následně začala šířit hongkongská chřipka, která měla celosvětově na svědomí přibližně jeden milion obětí.

Vznikla evolucí viru způsobujícího asijskou chřipku a jednalo se o třetí pandemii 20. století. Šlo však o tu nejméně závažnou, přestože se podle odhadů nakazilo dokonce 40 procent obyvatel USA.

Následky byly méně závažné i z toho důvodu, že řada obyvatel již měla proti tomuto typu viru vybudovanou určitou imunitu. Přesto si nemoc vyžádala jen v rámci USA zhruba 100 000 životů. Na ekonomiku Spojených států to však nemělo významnější vliv.

Koronavirus napáchá závažné škody

Ve srovnání s historickými pandemiemi se ta současná jeví jako poměrně závažná a téměř jistě napáchá větší škody než asijská nebo hongkongská chřipka. Nemluvě o nemocech, jako byl SARS nebo MERS, které si vyžádaly „jen“ řádově tisíce obětí.

I konzervativní odhady hovoří o tom, že by se nynějším koronavirem mohla nakazit zhruba pětina celosvětové populace, tedy více než 1,5 miliardy lidí.

Při poměrně optimistické letalitě na úrovni 0,5 procenta by to znamenalo přibližně osm milionů obětí. Při naplnění černého scénáře by však tato čísla mohla být i násobně vyšší.

Koronavirus zároveň velmi pravděpodobně způsobí recesi v Evropě a zřejmě i v USA.

Jak ale podotýká studie České spořitelny, na lokální úrovni jsou neúměrně více zasaženy ty ekonomiky, které jsou závislé na lidské pracovní síle. „Náklady na epidemii nebo pandemii jsou v rozvojových zemích výraznější než v rozvinutých zemích, jejichž ekonomiky mají vyšší stupeň automatizace a digitalizace.“

Průmysl trpí

Ekonomické dopady by však měly být spíše krátkodobé, což potvrzuje i zmíněná studie České spořitelny, kde se píše, že by „vliv na globální ekonomiku neměl být příliš vážný a měl by se stabilizovat přibližně do 12 měsíců“.

Nicméně nikdo se nyní neodvažuje odhadovat délku trvání pandemie koronaviru. Podle historiků a odborníků, které oslovila agentura Bloomberg, odstávka těžkého průmyslu vyvolaná současnou pandemií koronaviru nemá obdoby od čtyřicátých let minulého století. Po odvětvích, která se zaměřují na služby, se totiž krize přesunula po obou stranách Atlantiku na výrobu. Jde o důsledek předchozích odstávek průmyslu v Číně.

„Nevím, jestli najdeme v nedávné historii analogii. Tou nejlepší je možná druhá světová válka,“ poznamenala Kristin Dziczeková z michiganského institutu Center for Automotive Research (CAR) k tomu, že k odstávkám chodu se uchýlili evropští i američtí výrobci automobilů. „Všechny automobilky? Ve všech regionech světa? Myslím, že něco takového se ještě nikdy nestalo,“ dodává.

Pevnější základy

Cesta vpřed, tedy to, co bude následovat, se jeví pochmurně, poznamenává Bloomberg. Průmyslová výroba v Číně se v lednu a únoru podle oficiálních dat meziročně snížila o 15,7 procenta. Analytici i vláda v Pekingu teď očekávají nejpomalejší hospodářský růst od roku 1976, kdy zemřel Mao Ce-tung a skončila kulturní revoluce.

Stejně jako po dřívějších pandemiích ale všichni věří, že se globální hospodářství opět postaví na nohy. Navíc by mohlo stát na pevnějších základech než dříve.

Recese totiž přinese ještě větší tlak na efektivitu, třeba prostřednictvím častějšího využívání moderních komunikačních technologií a práce na dálku. Při pobytu v karanténě tak možná dost zaměstnanců zjistí, že každodenní přítomnost v kanceláři není tak nezbytně nutná, jak si mysleli.