Japonsko na pokraji blackoutu. Průmysl žádá více reaktorů, veřejnost tlačí na rozvoj obnovitelných zdrojů

Třetí největší ekonomika světa se potýká s velkými problémy s produkcí elektřiny. Elektrárny jedou takzvaně nadoraz, ale poptávka zůstává příliš vysoká.

Nižší teploty a pandemie covidu znamenají, že Japonci jsou více doma a musí topit. Kapacity dovozu kapalného zemního plynu (LNG) jsou omezené. Zásoby LNG si dělá také Čína a Jižní Korea, takže ceny na trhu rostou.

Připomíná to situaci před deseti lety, kdy byly po havárii ve Fukušimě odstaveny veškeré jaderné zdroje v zemi. Dosud se je nepodařilo plně nahradit. I proto z japonského průmyslu zaznívají názory, že by se většímu podílu jádra neměla ekonomika bránit.

Rezervy chybí

Není to dlouho, co devět z deseti regionálních energetických koncernů hlásilo, že vyrábějí více než 90 procent kapacity, ojediněle i přes 99 procent. To znamená, že energetici nemají další rezervu, pokud by se poptávka dále zvyšovala. Pak by mohlo dojít k blackoutu.

Podle německého deníku Handelsblatt producenti elektřiny už vyzvali zákazníky, aby s ní šetřili. Cena elektřiny je na spotovém trhu dokonce 13krát vyšší než před energetickou krizí.

I když se vláda snaží, aby firmy vyráběly více elektřiny, možnosti jsou omezené. Kromě neobvykle chladného počasí je problém i v tom, že fotovoltaické systémy generují za současných podmínek málo elektřiny.

Asociace elektrárenských společností uvedla, že poptávka po elektřině je nejvyšší za posledních deset let. Společnosti TEPCO a Tohoku Electric Power tak začaly vyrábět elektřinu v elektrárnách, které ještě nejsou oficiálně v provozu. Zvyšují i výkon tepelných zdrojů nad běžnou úroveň. Někde dokonce spalují topný olej místo uhlí.

Místo jádra uhlí a plyn

Počet jaderných reaktorů připojených k síti není od havárie v roce 2011 ani zdaleka na původních hodnotách. I proto, že část společnosti i politiků se obává opakování scénáře, že by zemětřesení mohlo způsobit další jadernou katastrofu.

Japonsko je stále více závislé na dodávkách LNG, případně na uhelných elektrárnách. Část starých elektráren, které se začaly používat po roce 2011, se ale bude muset definitivně odstavit.

„Mezi roky 2021 a 2023 se očekává, že dodávky elektřiny poklesnou,“ varoval Juniči Ogasawara z japonského Institute of Energy Economics. Než budou uvedeny do provozu nové elektrárny, může nastat riziko nedostatku elektřiny v zemi.

Zlepšení ale není pravděpodobné. Zvyšuje se tlak na to, aby se uhelné elektrárny nepoužívaly, a nové tepelné zdroje se nestaví. Jedinou možností je stále vyšší závislost na dovozu zkapalněného plynu a výstavba paroplynových zdrojů, řekl Takeši Kaneda, šéf poradenské firmy Universal Energy Research Institute.

Problém je ale v tom, že LNG se nemůže skladovat dlouhodobě, proto hrozí nedostatek suroviny, pokud dojde ve světě ke geopolitickému napětí. Dodávky jsou omezeny i tím, že je provoz v Panamském průplavu na svých limitech. Navíc výrobce v Austrálii musel omezit výrobu.

Jak být uhlíkově neutrální

Japonsko nyní čelí dilematu, jak dosáhnout uhlíkové neutrality. Nový premiér Jošihide Suga to chce stihnout do roku 2050. Ve společnosti nepanuje shoda, zda se má zvyšovat podíl jaderných zdrojů, nebo vše vsadit pouze na rozvoj obnovitelných zdrojů, které mají ale své limity.

V současných plánech se počítá s tím, že by v roce 2030 byly obě složky vyrovnané – obnovitelné zdroje i jádro by měly pokrývat 22 procent spotřeby. Do roku 2050 by se podíl obnovitelných zdrojů měl zvýšit na 50 až 60 procent.

Zbytek by mohl připadnout jádru, ale i fosilním zdrojům vybaveným technologií zachycování uhlíku. Jádro by nicméně mělo hrát stále podstatnou úlohu v japonské energetice. „Jaderná energie může přispět ke stabilitě dodávek a ekonomické efektivitě, jež jsou důležité pro dekarbonizaci energetiky,“ zdůraznil prezident japonského jaderného a průmyslového fóra Širo Arai.

Jádro pod tlakem

V praxi ale japonský jaderný sektor čelí několika problémům. Jedním jsou vyšší bezpečnostní standardy, aby se neopakoval případ Fukušimy, tedy zejména ochrana bloků proti následkům zemětřesení a záplav.

Japonské reaktory také stárnou, některé se musí začít vyřazovat z provozu. A není vyřešeno trvalé uložení jaderného odpadu. Jak se Japonsku podaří si s těmito výzvami poradit, ovlivní i podíl jádra na energetickém mixu v roce 2050.

Právě modernizace bezpečnostních systémů u stávajících jaderných reaktorů znamená, že jejich opětovné spuštění do provozu se protahuje. Komplikují je i soudní spory s odpůrci jádra, kteří nesouhlasí s tím, aby jaderné elektrárny opět vyráběly elektřinu.

VÍCE K TÉMATU:

Hrozba americké Fukušimy. Vědci varují před zranitelnými jadernými reaktory

I přes Fukušimu dávají Japonci jádru velkou budoucnost, malé reaktory nevyjímaje

Když dva dělají totéž… Za 8 let, kdy Češi opraví D1, dokáží Japonci postavit futuristický vesmírný přístav

Pomalý restart jádra

Před zemětřesením v roce 2011 jádro představovalo 25 procent v energetickém mixu. Po havárii pak byly všechny zdroje odpojeny. Jen několik jich bylo od té doby restartováno. Loni se jádro podílelo na výrobě elektřiny jen 6,2 procenta. Obnovitelné zdroje dosáhly na 18procentní podíl.

V Japonsku je podle Agentury pro přírodní zdroje a energii celkem 60 komerčních reaktorů včetně těch, které jsou ve výstavbě nebo se plánují postavit.

V provozu jich je pouze devět, dalších 15 dostalo povolení k opětovnému provozu, 18 bloků čeká na schválení provozu od jaderného regulátora. Některé z nich ale pravděpodobně už povolení k dalšímu provozu nedostanou.

Jen vodík to nezachrání

Předseda japonské asociace pro výrobu železa a oceli Eidži Hašimoto navíc uvedl, že nelze spoléhat pouze na výrobu vodíku, která by měla v těžkých provozech nahradit fosilní zdroje.

Varoval i před vysokými cenami elektrické energie, které snižují konkurenceschopnost japonského průmyslu. Proto by se měly co nejrychleji připojit odstavené jaderné zdroje.

Japonská vláda po roztavení reaktorů ve Fukušimě souhlasila po tlaku od provozovatelů elektráren s tím, že prodlouží jejich životnost ze 40 let na 60, pokud o to provozovatel požádá. Musí ale splnit další bezpečnostní opatření.

V současné době je už 33 reaktorů starších 40 let. Energetické firmy si musí propočítat, zda se jim vyplatí reaktory modernizovat. K tomu se přidává i to, že musí čekat na rozhodnutí místních úřadů, které také trvá dlouhou dobu.

Japonské prefektury žádají finanční kompenzace za delší provoz. Další komplikací může být i aktualizace evakuačních plánů do 30 kilometrů okolo jaderného zdroje. To ale znamená i centrální plány na úpravu dopravní infrastruktury, poznamenal deník The Japan Times.

Miliardy na spuštění i likvidaci

Opětovné spuštění bloků, včetně zvýšení jejich bezpečnostních standardů, vyjde energetické firmy řádově na miliardy dolarů. Včetně jejich budoucí likvidace to je podle Kyodo News 13 bilionů japonských jenů (123 miliard dolarů).

Částka je propočítána na základě údajů od 11 firem, které celkem provozují 57 reaktorů v 19 elektrárnách. To by dále mohlo zvýšit ceny elektřiny. Obě varianty, tedy modernizace a
spuštění nebo odstavení zdrojů, budou znamenat značné finanční náklady.

K tomu je ale potřeba vyřešit uložení vyhořelého paliva. O vybudování trvalého úložiště projevilo zájem rybářské městečko Suttsu na ostrově Hokkaidó. I kdyby bylo vybráno, celý proces schválení a vybudování podzemního komplexu bude trvat desítky let.

Energetické firmy mají nyní problémy i s kapacitami meziskladů. Vláda počítá s tím, že se musí vybudovat další zařízení na dočasné uložení vyhořelého paliva na dalších 50 let, než bude dokončeno trvalé úložiště.

I jeho vybudování ale naráží na neochotu místních komunit takový projekt podpořit. V případě restartu většího počtu reaktorů poroste tlak na urychlení tohoto záměru.

Raději obnovitelné zdroje

I proto u japonských samospráv, ale i zainteresovaných firem roste zájem o obnovitelné zdroje. Chtějí větší podporu od tokijské vlády. Uskupení firem a vládních i nevládních organizací sdružených do japonské klimatické iniciativy požaduje, aby se podíl zelených zdrojů do roku 2030 zvýšil až na 50 procent.

Nové solární a větrné parky mají vzniknout na nevyužité zemědělské půdě. Japonsko má podle zastánců obnovitelné energie možnost vyrábět až dvojnásobek spotřeby elektřiny z udržitelných zdrojů. Velký potenciál slibují i offshore větrné farmy.

Ze 47 prefektur zelenou ofenzivu podporuje 34 z nich, tedy přes 70 procent. Argumentují tím, že řada zemí, včetně ekonomik, jako je Německo nebo Francie, ambiciózní plány představily.

GRAF: Jak vybrané země zvyšují podíl obnovitelných zdrojů
Srovnání aktuálních podílů a výhledu na rok 2030, v procentech

Zdroj: japanclimate.org

Japonský ministr průmyslu a obchodu Hiroši Kadžijama nicméně hovoří také o výstavbě nových jaderných zdrojů, aby země vycházejícího slunce dosáhla uhlíkové neutrality.

Ředitelka institutu pro obnovitelné energie Mika Obajašiová ale namítla, že investovat peníze japonských daňových poplatníků do jádra je plýtváním s ohledem na další náklady při likvidaci elektrárny a uložení jaderného paliva. Naopak investice do obnovitelných zdrojů vnímá jako správnou cestu podpory nových technologií v energetice.