Jakub Holub (IBM Consulting): Ukrajina bude jednou digitální lídr Evropy

Český stát pracuje na přechodu k digitalizaci. „Je dobře, že zde máme poptávku po digitalizaci a máme vůbec snahu s tím něco dělat. Zároveň plus je, že si náš stát  uvědomuje, že má neskutečně chytré lidi sám pro sebe a dává jim možnost opravdu v téhle části vyniknout. Věřím, že stát již pochopil, že lidi jsou to, co tvoří hodnotu tohoto státu,“ říká v exkluzivním rozhovoru Jakub Holub, viceprezident pro veřejný sektor NCEE IBM Consulting.

Podle Holuba hraje pro rozvoj digitalizace u nás i fakt, že Česká republika ztvárňuje roli IT inkubátoru pro zbytek Evropy. „Tím, že jsme v rámci IBM dokázali do Čech přetáhnout centrálu pro Evropu z Rakouska, jsme získali neskutečný přehled. Zároveň k nám všichni jezdí, když něco potřebují, a díky tomu se dostáváme v rámci firmy k zavádění celé řady věcí mezi prvními,“ popisuje zkušenosti z jeho společnosti, kde působí již více než 20 let.

Digitalizace vás provází de facto celý profesní život, že?

Dal bych přednost tomu, že mě provází technologie nebo možná ještě spíše technologický pokrok. Samotná digitalizace je jen jedno téma. V průběhu své kariéry jsem byl na chvíli i ve zdravotnictví, když jsme zaváděli první paxové systémy v Čechách. Tehdy to byla trochu revoluce, profesoři kliniky zobrazovacích metod se k tomu stavěli odmítavě s obavami, že je technologie nahradí. Přitom se díky našim systémům jejich profese ještě více prohloubila.

Co ještě byla v těch uplynulých letech revoluce?

V podstatě jsem byl u těch zásadních revolučních věcí u nás. Tehdy to byli ještě opravdoví kybernetici z ČVUT, což pro mnoho lidí znamená IT pravěk (úsměv). K tomu si připočtěte moje tehdejší rodinné zázemí – maminka filozofka a tatínek tvrdý počítačový inženýr, expert na jedničky a nuly. Můj bratr Jan, jsme dvojčata, má na rozdíl ode mě převážně  geny po otci, věnuje se čisté analytice a přednáší na ČVUT.

Já si oproti tomu připadám jako tlumočník mezi světem technologie a světem byznysu nebo státní správy. Nelze ani říci, že bych pracoval čistě jako konzultant nebo technolog. Ale nepovažuji se ani moc za manažera, beru to stále tak, že jde o určitý byznys proces. Je složité překládat a tlumočit digitální věci a to, co vlastně děláme v IBM pro ten stát, i s ohledem na určitý časový vývoj. Vždycky záleží na tom, s kým mluvíte a komu „tlumočíte“.

Přeceňované Estonsko?

Jak zasáhla a rozeběhla se digitalizace v Česku?

Mojí výhodou je, že jsem ve firmě docela dlouho, takže se na to mohu podívat v širším časovém kontextu. Troufnu si tvrdit, že Česká republika hraje roli takového IT inkubátoru pro zbytek Evropy. Tím, že jsme v rámci IBM dokázali do Čech přetáhnout centrálu pro Evropu z Rakouska, jsme získali neskutečný přehled. Zároveň k nám všichni jezdí, když něco potřebují, a díky tomu se dostáváme v rámci firmy k zavádění celé řady věcí mezi prvními. Vzhledem k tomu, že Češi jsou obecně velmi zvídaví, tak je to vlastně správně. Tady se v poslední době, v poslední letech jako příklad rozvoje nových technologií a digitalizace do státní správy, vždycky omílá Estonsko.

Je to pro nás příklad?

No… Studoval jsem fenomén Estonska a mám trochu pocit, že je občas trochu přeceňováno. Určitě je to jejich dobré PR promo v rámci regionu, ale tím, že vlastně jde o mladou zemi, která přebírala část zákonů odjinud, tak to odpovídá i nasazení digitalizace, se kterou jim pomohli významní partneři včetně Microsoftu nebo ostatně i IBM.

Nicméně se ptám, jaké nové technologie tam jsou. To, že si v Estonsku založím firmu do 15 minut, dobře, ale říká někdo to B, že vlastně všechny ty fintechy, které tam naběhly, to udělaly kvůli nižší úrovni kontroly? Tady, než projdete kontrolním hlášením, nebo něčím dalším, tak to mnohé odradí, že si to nakonec ani nezaloží. Pokud chcete přitáhnout lidi k podnikání, musí zajištění celého procesu zadávat občané, aby nadefinovali, co vlastně od toho státu chtějí. A stát by poté měl determinovat celý proces, aniž by ale řešil, zda to politici pochopí, či nepochopí.

Vidíte někde jinde v zahraničí ještě větší potenciál?

Jsem přesvědčený, že Ukrajina bude jednou digitální lídr Evropy. Mám pro to dva důvody. Jednak bude mít lidi, kteří umí zacházet se špičkovými technologiemi. K tomu bohužel přispívá i to, co se tam v posledních letech po útoku Ruska děje, a ještě bude dít. Ale už nyní je patrná neskutečně rychlá adopce nových technologií – třeba dronů. Už teď říkám, že až ta válka skončí, budeme překvapení jejich znalostmi.

Druhý aspekt spočívá v tom, že po napadení dokázali svoje znalosti odsunout do bezpečí prostřednictvím tzv. digitálních dvojčat, na čemž jsme mimochodem také pracovali. Takže v momentě, kdy ruská bomba něco zničí, oni už jsou schopní posílat do Haagu k Mezinárodnímu soudnímu sboru žalobu. A zároveň už posílají parametry architektonickým studiím, aby jim na základě původních dat navrhli nový projekt.

Češi jsou zvědaví

Vraťme se k Česku, jak jsme na tom, kde vidíte náš potenciál?

Pozitivem je, že tady jsou pořád lidé, kteří chtějí věci měnit, jsou zvědaví a dokáží něco přinést. Bylo to vidět třeba na koncentraci technologií na začátku covidu, kdy se soukromý sektor zvedl a všichni šli pomoct. To, jak to pak dopadlo, to už je takové to české provedení. Já jsem Čech, hrdý Čech, který jako většina rozumí hokeji, fotbalu, a ještě dobře vaří. (úsměv) Válka a konflikty zase přinesly neskutečné věci v oblasti bezpečnosti a technologie šifrování. To je téma, které nyní nově velmi rezonuje.

Rozvíjíte tuhle oblast i v IBM?

My se spíše zaměřujeme na kvantové technologie a takzvaný koncept „store now, decrypt later“, to znamená uchovej teď, dešifruj později. Snažíme se minimalizovat případné budoucí neoprávněné nakládání s citlivými daty, k čemuž rozvíjíme kvantově odolné metody šifrování.

Jak se díváte na smysl regulace v oblasti technologií? Je vůbec reálná při tom neuvěřitelně rychlém vývoji?

Regulace zní jako relativně negativní slovo, ale tak já to nevnímám. Možná to je i tím, že moje práce zahrnuje i spolupráci s vládami. Já vždycky říkám, když jsou na hřišti pravidla a nějaký rozhodčí, tak je to vlastně ve finále dobře pro obě strany. A když k tomu přistupují se společným zájmem, dá se dosáhnout nějakého pokroku.

Je tedy podle vás vhodné ty technologie regulovat? Nebo ne?

Pokud chci udržet silný stát, tak nemůžu přecenit firmy z  tzv. geek economics. Uvědomte si, že všechny tyhle firmy sbírají obrovské množství dat, ale oni nesbírají data jenom pro výkon své činnosti. A mělo by být v zájmu státu, aby požadoval k těmto datům přístup. Pokud taková firma chce něco od státu – přístup na trh, podporu a podobně – tak super, ale ať mu dá všechna data, co sbírá.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Digitalizace veřejné správy je nezbytná. Má však i spoustu specifik

Důležitý krok pro digitalizaci. Bankovní identita rozšiřuje možnosti prokazování totožnosti mimo banky

Putinovi hackeři chtějí ničit po celém světě. Mají zálusk hlavně na letiště a elektrárny

Data soukromých firem by měl chtít stát

Z vašeho pohledu tedy sdílení dat těchto soukromých firem, které na tom mají postavený svůj byznys se státem, je ta forma regulace, kterou by stát měl na tyto technologické firmy uvalit?

Nejsem pro přehnanou regulaci, ale ze své pozice tlumočníka spíše říkám, jestli se, státe, chceš někam hnout, tak bys měl mít ta data k dispozici. Aby s nimi mohl něco dělat. Já tvrdím, že data v podstatě představují nový zdroj bohatství, hlavně jejich interpretace. A pokud je stát bude mít k dispozici – minimálně pro své služby, které chce dělat – může se někam posouvat a přinášet lidem lepší služby, může vznikat nová ekonomika.

Když bude mít stát data, nebudou mu chybět lidi?

Ve službách státu pracují neskutečně zajímaví lidé, což si málokdo uvědomuje. Například vnímám obrovskou kvalitu českých statistiků. Ale máte pravdu, že obava z toho, že se dostaneme do fáze, kdy budeme narážet na omezení kvůli pracovním zdrojům, tady vzniká. Také mi chybí větší provázanost státu a soukromých firem, která třeba skvěle začala fungovat v začátku covidu, kdy všichni jeli na vlně pomáhat. Ale bohužel se tohle vytratilo.

Lze říci, že kvalita lidí vlastně odráží úroveň školství?

Jen do jisté míry, do školství by mělo jít daleko více peněz, protože lidé, kteří vystudují, budou důležití. Víc by mělo jít do univerzit. Bude to znít kontroverzně, ale proč stát neustále řeší škodovku? Proč se nerozhlíží i jinde a tady si trochu „přihřeji polívčičku“ – zeptejte se nás, co jsme dělali s Mercedesem v oblasti baterií, když se nyní brečí, že tady není gigafactory. Tři roky pracujeme na výzkumu a snažíme se teprve porozumět tomu, co se vůbec v baterii děje. Tak abychom ji mohli potom optimalizovat. Když už tedy není gigafactory u nás, chyťme se šance, že bude v Drážďanech obří továrna na čipy (postaví ji zde tchajwanská firma TSMC, pozn. red.). Protože na spolupráci s ní mohou participovat výzkumné ústavy, tam bychom tedy měli poslat všechno, co máme. Tam se chytejme, to je ta přidaná hodnota, po které máme jít.

Nebude ale nejen Česko, ale vlastně i celý západní svět dohánět demografie, tedy stárnutí populace?

Demografická křivka teďka dobíhá Evropu, dobíhá Ameriku a dobíhá ty vyspělé země. Zatím relativně klidná může být Čína, ale už se ukazuje, že i tam doběhne. A i zde se vlastně dostáváme k té roli státu, který by měl myslet na to, že k něčemu takovému dojde a měl by se na to dlouho dopředu připravovat. Je strašně důležité, co ten stát řekne, aby se choval jako zajišťovatel bezpečí.

Jakub Holub (uprostřed) se v říjnu zúčastnil jako řečník konference Institutu pro veřejnou diskuzi na téma „Může být digitalizace státní správy cestou ke snížení schodku rozpočtu?“, kromě něj zde vystoupili (zleva): Lukáš Kintr (NÚKIB), Katarina Kakalíková (Mastercard), Aleš Rod (NERV) a ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš. Zdroj: IVD

Poptávku po digitalizaci máme

Vraťme se k digitalizaci v Česku, tak kdybyste měl říct v krátkosti pár pozitivních věcí, které se v této oblasti povedly? A pak naopak věci, které byste raději odstranil a které tomu zavedení překáží?

Chcete plusy, mínusy, já chci být spíše ten pozitivní. Jedno plus určitě je, že existuje vůbec snaha s tím něco dělat, že je zde poptávka po digitalizaci. Druhé plus je, že si náš stát uvědomuje, že má neskutečně chytré lidi sám pro sebe a dává jim možnost opravdu v téhle části vyniknout. Začíná naslouchat jejich názorům, tudíž si může tyhle lidi udržet. Věřím, že stát již pochopil, že lidi jsou to, co tvoří hodnotu tohoto státu.

Třetím pozitivem je dobrá – trochu se mi chce říci skoro ukázková – reakce třeba na bezpečnostní záležitosti. I když ve srovnání s tím, co jsem říkal o Ukrajině, kde to prostě jede úplně jiným, daleko rychlejším tempem, zde prostor pro zlepšení evidentně je. A určitě vyzdvihuji ještě to, že na straně státu, firem i akademické sféry máme na všech třech stranách chytré lidi, kteří chtějí s naší budoucností něco dělat.

A ta negativa?

Na první místo řadím neskutečný resortismus, každý chce „kopat“ jen na svém „písečku.“ Digitalizace není řešení něčeho, celý problém je daleko hlouběji. Na jedné straně vidíte, že vzniká nějaký hezký portál, který je uživatelsky příjemný. Ale přijde mi, že málokdo se zamyslí nad tím, jaký má ekonomický přínos, hlavně, že to vypadá hezky. Zároveň mám i pocit, že se vůbec nebo velmi málo bere v potaz, co běžného člověka zajímá na té straně státu. Abych to shrnul, negativum je to, že tady nesledujeme ekonomický, uživatelský nebo i celkový přínos, ale jenom dílčí části.

Současná doba je podle mě – lidově řečeno – hrozný „fičák.“ A místo toho, aby tady opravdu fungovalo stabilní prostředí – stát, firma, škola – dlouhodobě vedle sebe, tak nám ujíždí vlak. Spousta věcí se neustále mění a my na to bohužel neumíme včas reagovat, chybí nám schopnost rozhodování. Kdo zvládne v dnešní době rychleji reagovat na základě svých zkušeností, schopností, případně dokáže přistoupit na to, že se něco nerozhodne až za rok, za rok a půl, ale teď hned, tak bude mít vždycky náskok. Proto říkám „zastabilizujme“ se v oblasti technologií, lidí a expertů tak, aby si stát skutečně nechal pod sebou klíčové věci.