Jak moc naplnilo za 20 let euro plány, s nimiž vzniklo?

Letos, konkrétně 1. ledna, uplynulo již 20 let od zavedení společné měny euro v Evropské měnové unii – eurozóně.

Ačkoliv se hotovostní euro, tedy bankovky a mince, začalo používat počátkem roku 2002, k oficiálnímu zavedení měny došlo již 1. ledna 1999. V té době euro zatím společnosti používaly pouze ve svém účetnictví a bylo s ním také možné za určitých podmínek platit elektronicky.

Společná měna za dobu své existence přinesla mnoho nesporných výhod, některé předpoklady však nesplnila. Agentura Bloomberg dokonce vytvořila řadu testů, aby zjistila, jak se zavedení a používání eura podařilo. A výsledky ukazují, že jen hrstka zemí díky tomu prosperuje.

Zhruba 350 milionů lidí, tedy obyvatel eurozóny, si na společnou měnu již zvyklo. Zejména ti, kteří častěji cestují nebo pravidelně vyrážejí na nákupy do zahraničí. Společná měna jim samozřejmě tyto úkony zjednodušila, přinesla jim úsporu času a často i nákladů. Také pro exportéry přineslo euro úsporu nákladu, protože již nemusí ztrácet čas přepočty z národních měn.

Odpadají také rizika spojená s výkyvy měnových kurzů, a tím není potřeba platit si měnové zajištění.

Nesplněné sliby

Několik údajů o euru

Zdroj: Bloomberg

Na druhou stranu některé své sliby euro nesplnilo. Evropští politici koncem 90. let přislíbili, že společná evropská měna přispěje ke zmírnění hospodářských i sociálních rozdílů mezi zeměmi. Zejména růstu hrubého domácího produktu, inflace či nezaměstnanosti.

Bohužel se ukázalo, že společná měna neměla na tyto makroekonomické veličiny výraznější vliv. Hospodářský vývoj demonstroval, že více než společná měna je důležitější, jak zdravá je ekonomika a co jednotlivé orgány dělají pro její dlouhodobou prosperitu.

Ukázalo se také, jak podstatné je, aby státy, které vstupují do měnové unie, byly ve stejné fázi hospodářského cyklu.

Samozřejmě z pohledu nastavení společné měnové politiky. Ještě zásadnějším problémem se však stal fakt, že ocitne-li se byť jen jeden člen měnové unie ve vážných finančních potížích, mohou se tyto problémy rozšířit mezi další členy.

Z dlouhodobých statistik z období 2007-2017 vyplývá, že v eurozóně nejrychleji rostly Irsko, Malta a Slovensko, a to průměrně o 3-4 procenta.

Celá eurozóna však rostla jen o méně než 1 procento, vzhledem k propadu v roce 2009 a mírnému poklesu v letech 2012-2013.

Odvrácenou stranu eura naznačilo Řecko

Nejhůře samozřejmě dopadlo Řecko, které muselo výměnou za tři záchranné půjčky přijmout drastická úsporná opatření. Průměrně tak řecká ekonomika klesala o 3 procenta ročně.

Nemluvě o tom, že řecká dluhová krize bezesporu vyvolala mezi ostatními členy nejen eurozóny, ale celé EU hodně nevole. Názorně tak ukázala jednu z hlavních nevýhod společné měny.

Řecko ale není jediným státem, který se provinil prohřeškem rozpočtové nekázně. V minulosti s ní měly problémy dokonce i hlavní ekonomičtí tahouni EU, tedy Německo a Francie.

Dokument ze summitu EU v Amsterdamu v roce 1997 určoval, že roční rozpočtový schodek nemá přesáhnout 3 procenta HDP. Německý i francouzský schodek přitom ve
stejném roce přesahoval 4 procenta.

Německo však následně dalo spolkový rozpočet do pořádku a během několika posledních let jako jediná velká země měnové unie hospodaří s mírným přebytkem.

Zrod „slov-eura“

Jako první z postkomunistických zemí společnou měnu začátkem roku 2007 zavedlo Slovinsko, o dva roky později Slovensko.

Česká republika se sice již zavázala v budoucnu euro přijmout, zatím s tím ale nikam nespěchá. Veřejné mínění je zatím spíše proti přijetí společné měny a ani nebyl stanoven nějaký určitý termín vstupu do tzv. mechanismu směnných kurzů ERM II.

VÍCE K TÉMATU:

Proč je další odklad přijetí eura Českem rozumný?

Jak jsme potají přešli od koruny na euro a nikdo si toho nevšiml

Euro je na Slovensku už bezmála deset let. Češi zatím jeho vábení odolávají

Což je jedno z konvergenčních kritérií, které musí Česko splnit pro přijetí společné měny.
Nevole veřejnosti vůči euru není přitom příliš racionální. Česká republika je malá otevřená ekonomika – zhruba 65 procent vývozu míří do zemí eurozóny.

Přijetí eura by pro exportéry mělo nesporné výhody. Také z pohledu běžných lidí, kteří rádi cestují nebo nakupují v zahraničí, by mělo své přednosti.

Nicméně díky tomu, že jsme zatím euro nepřijali, jsme si zachovali vlastní měnovou politiku. ČNB si tak může volně stanovovat úrokové sazby či v období 2013-2017 intervenovat na devizovém trhu.

Ačkoliv tyto kroky mají své pozitivní dopady, spoustě lidem se také příliš nelíbily. Přijetím eura by ČNB o tyto pravomoci přišla. V neposlední řadě by přijetí eura Českou republiku dostalo blíže k jádrovým zemím, které budou spolurozhodovat o dalším politickém a ekonomickém směřování kontinentu.

Démonizace eura a unie

Bohužel se však v poslední době rozšiřuje trend vymezování se či přímo démonizace celé EU i společné měny. Primární vliv na to měla bezesporu uprchlická krize.

Na druhou stranu je nutné vidět především pozitiva. Pokud bychom se podívali pouze na „zisk“ z našeho členství. Česko od svého vstupu do EU 2004 do konce roku 2017 odvedlo do společného rozpočtu zhruba 515 miliard korun, ale získalo z něj přes 1,2 bilionu.

To znamená, že čistá pozice, tedy to, co jsme získali z EU navíc, je zhruba 700 miliard. To je zhruba polovina loňského státního rozpočtu.

Faktem je, že eurozóna i její společná měna dluhovou krizi ustála, ačkoliv jí mnoho prognóz předpovídalo zánik. I když se nadále potýká s velkými potížemi, v členských zemích existuje pevná vůle společnou měnu udržet. Je proto zatím jisté, že přežije i nadále.

Článek vznikl s přispěním analytiků Comsense.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr