Hlas lidu vs. EU: švýcarský vlk se nažral a evropská koza zůstala celá

Švýcarsko si vždy zakládalo na své neutralitě, která mu dobře posloužila zvláště v posledním století. Avšak s vidinou, že po rozšíření Evropské unie bude úplně obklopeno jejími členskými státy a jejich společným trhem, požádalo v roce 1992 o členství v ekonomické části Unie, Evropském hospodářském prostoru (EHP), a následně podalo i přihlášku do EU.

Referendum však členství v EHP odmítlo v poměru 50,3 % k 49,7 % a tím padla i přihláška do EU, kterou však švýcarská vláda stáhla až v roce 2016.

Mimo EU, ale pod „gilotinou“

Místo členství tak Švýcaři s EU uzavírali bilaterální dohody, kterých je dnes přes 120. V zásadě pokrývají to samé jako členství v EHP, a navíc ještě i zemědělství a volný pohyb v Schengenu, včetně spolupráce v azylové a bezpečnostní politice.

Dohody zahrnují i platby do rozpočtu EU. Postavení Švýcarska se tak od standardního členství v EHP liší v tom, že dohody nejsou automaticky aktualizovány podle změn pravidel EU, komise nedohlíží na jejich dodržování a Evropský soud nerozhoduje o případných konfliktech.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Šok pro Švýcarsko. Je na šedém seznamu daňových rájů. Co to znamená?

Euroskeptici mohou oslavovat, že existuje alespoň jedna země, která má přístup na trh, ale nepodléhá „diktátu“ bruselských eurokratů (kteří sice podléhají diktátu národních politiků a poslanců, ale to už se v těchto debatách pomíjí). Realita je však taková, že ani Švýcaři nemohou ekonomická pravidla EU jednostranně odmítnout.

Bilaterální dohody obsahují i paragraf přezdívaný gilotina, z něhož vyplývá, že bude-li kterákoli z klíčových dohod odmítnuta, pak přestávají okamžitě platit všechny. Tato hrozba vede k tomu, že i helvétská federace přejímá pravidla EU a v bilaterálních smlouvách si nemůže vybírat, co se jí líbí a co ne.

Tím, že si voliči vybrali židli mimo EU, se vzdali možnosti přímo o pravidlech spolurozhodovat, neboť to přísluší jen členským státům.

Referendum o gastarbeiterech z Německa

Švýcarsko je neobyčejně tolerantní a otevřená země. Do té míry, že celá jedna čtvrtina obyvatelstva se v něm nenarodila. Pomáhá tomu i to, že v relativním vyjádření zde každý rok dostane občanství více přistěhovalců než v Německu či USA. V nejdůležitějších exportních odvětvích, jako je farmakologický průmysl, je každý druhý zaměstnanec z ciziny, nejčastěji z Německa.

Konzervativnějším lidem taková otevřenost není úplně po chuti, takže populisté cítí příležitost. Jejich strategie spoléhá na další švýcarské specifikum – rozhodování v referendech, jimž jsou vyčleněny čtyři neděle v roce. Hlas lidu se tak může dostat do konfliktu s pravidly EU.

K zatím největšímu konfliktu došlo v únoru 2014, kdy těsná většina 50,3 % schválila návrh na zavedení imigračních kvót i pro občany EU. Kvóty jsou však v přímém rozporu se základní svobodou pohybu osob, která je ukotvena v klíčových bilaterálních smlouvách, jejichž porušení hlídá zmíněný paragraf s gilotinou.

Vnáší švýcarské referendum problémy do vztahu s EU?

Jako po každém referendu, měla vláda tři roky na to, aby rozhodnutí zavedla do praxe. Evropská unie čekala, jak se problém vyřeší, a zároveň pozastavila přijímání dalších bilaterálních dohod, což Švýcarsko připravilo třeba o přístup k výzkumným grantům EU, kde byly místní univerzity tradičně velmi úspěšné.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ: Finančníci řeší rébus. Proč akcie centrální banky Švýcarska strmě rostou?

Švýcarský parlament se však nakonec přiklonil k řešení, které respektuje závazky vůči EU. Kvóty zavedeny nebyly, místo nich vznikla jen povinnost firem preferovat místní rezidenty v sektorech, kde vládne nadprůměrná nezaměstnanost. Švýcarský vlk se nažral a evropská koza zůstala celá.

Poučení z helvétského vývoje

Zkušenost Švýcarů ukazuje, jak je pro malý stát, úzce provázaný se sousedy v EU, téměř nemožné uhájit národní suverenitu v oblastech, které se týkají jednotného trhu. Byť se bilaterální dohody formálně vyjednávají, v praxi to končí tak, že pravidla EU jsou přejímána přímo do federální legislativy.

I přes své nevstoupení do EHP je tak Švýcarsko ve stejné pozici jako třeba Norsko – přejímá rozhodnutí členů EU, která nemůže přímo ovlivnit, a za přístup na trhy EU platí financováním dotací pro ČR a další nové členy. Jinými slovy, sdílí svou národní suverenitu s ostatními evropskými státy.

Za daných ekonomických a geopolitických okolností je zřejmě výhodnější být v Evropské unii než mimo ni. Platí to dokonce i v přímém střetu referenda se základní svobodou Unie, kdy ani švýcarská vláda nedokázala vymyslet nic lepšího než symbolické změny v přístupu lidí z EU na místní trh práce.

Aktuálně se britská vláda sice stále pokouší o hlubší změny, ale pokud jednání zůstanou racionální, i brexit skončí podobným řešením, kdy se anglický vlk nažere a evropská koza zůstane prakticky vzato celá.

Výsledky brexitu zároveň ovlivní i debatu v alpském státě. Místní nativisté z lidové strany nejsou se symbolickým řešením spokojeni a prosazují další referendum, které by jasně řeklo, že migrace z EU bude omezena, i kdyby to spustilo paragraf s gilotinou.

VÍCE K BREXITU: 

Mlha nad Temží zahaluje i brexit. Tohle je pět scénářů možného vývoje vyjednávání

Měkký brexit z dílny Mayové vyvolává v Británii politický chaos

Spokojeny ovšem nejsou ani sousední státy EU, které Švýcarům vytýkají, že využívají mezer v bilaterálních smlouvách k zavádění diskriminačních opatření vůči firmám a zaměstnancům z EU, zvláště v některých kantonech.

Evropská komise proto podmiňuje další dohody, například o trvalém uznání švýcarské burzy či o přístupu na energetický trh, dojednáním nové rámcové dohody. Ta by měla odstranit rozpory mezi jednotlivými bilaterálními dohodami a zavést i nový mechanismus řešení sporů.

Tím by se Švýcarsko ještě více přiblížilo postavení Norska a de facto členství v EHP. Řadě voličů se to líbit nebude, ale pokud si Británie odchodem výrazně pohorší, nejspíš převáží pragmatismus a systematičtější spolupráce s EU.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr