Finančníci řeší rébus. Proč akcie centrální banky Švýcarska strmě rostou?

Akcie švýcarské centrální banky, kótované pod kódem SNBN na největší švýcarské burze v Curychu, zažívají nevídaný boom.

Na začátku posledního srpnového týdne pokořily vůbec poprvé v historii hranici tří tisíc švýcarských franků, aktuálně se pohybují poblíž hranice 3 100 franků za kus (zhruba 70 tisíc korun).

Přitom ještě v polovině července se akcie bernské instituce obchodovaly pod hranicí 2 000 franků a na konci léta 2016 kolísaly dokonce jen kolem 1 400 franků. Dnes se titul obchoduje za více než dvojnásobek a stále si drží téměř padesátiprocentní meziměsíční nárůst.

GRAF: Vývoj akcií švýcarské centrální banky
Za poslední tři roky, ve švýcarských francích

Zdroj: TradingView.com

Většinu mají kantony

Švýcarská národní banka (SNB) vydala při svém založení v roce 1907 celkem sto tisíc akcií, přičemž tento počet zůstává dodnes.

Nadpoloviční podíl, přesněji 52 procent, je dle výroční zprávy za rok 2016 v držení jednotlivých švýcarských kantonů a jejich vlastních centrálních bank.

Zbylých 48 procent akcií (avšak jen 25 procent hlasovacích práv) je pak v rukou soukromých investorů, z nichž největším je německý podnikatel Theo Siegert s podílem 6,72 procenta. Samotná Švýcarská konfederace ve své centrální bance žádný podíl nevlastní.

Obchodování s akciemi centrální banky, jakkoli zvláštně může působit ze středoevropského pohledu, není ve světě úplnou výjimkou.

Podobná praxe funguje například v Belgii, Řecku, Japonsku či v Jihoafrické republice. Zcela výjimečný je však onen způsob, jakým hodnota akcií, o které tradiční investoři prakticky nejeví zájem, během posledních dvou měsíců vzrostla.

A rovněž otázka, proč se tak stalo, zůstává podle Financial Times bez jasné odpovědi. Nicméně růstu si média všimla již loni na podzim, např. server ZeroHedge.

Mizivý výnos

Ve snaze ochránit export před sílícím frankem Švýcarská národní banka v posledních měsících masivně intervenovala na měnových trzích (nutno podotknout, že centrální banka předtím tři roky do ledna 2015 držela intervenční režim, kdy udržovala frank na hranici 1,20 franku za euro, pozn. red.).

Toto cílené oslabování vlastní měny se odrazilo na stavu devizových rezerv, jež dosáhly koncem června hodnoty téměř 700 miliard franků (téměř 16 bilionů korun). V lednu 2015, kdy banka ukončila intervenční režim, jejich výše dosahovala zhruba 500 miliard franků.

GRAF: Vývoj výše devizových rezerv SNB
Za posledních pět let, ve milionech švýcarských franků

Zdroj: Tradingeconomics.com

Pro srovnání, pouze centrální banky Číny a Japonska držely k poslednímu červnovému dni více devizových prostředků než Švýcaři (Česká národní banka držela k tomuto datu necelé 3,3 bilionu korun).

Když pak během léta švýcarský frank oslabil, hodnota devizových rezerv v lokální měně ještě více narostla.

Vzhledem k tomu, že nárůst hodnoty devizových rezerv má pozitivní efekt na ziskovost centrální banky, byl by toto za normálních okolností jasný motiv pro nákup akcií, a tedy i pro růst jejich ceny.

Avšak podílníci Švýcarské národní banky z abnormálního zisku benefitovat nemohou. Maximální výše dividend SNB je totiž od roku 1921 zákonem omezena na 15 franků za kus. Při počtu pouhých 100 tisíc emitovaných akcií má tak titul pro akcionáře zcela mizivý výnosový potenciál.

Teorie se množí

Analytici proto přicházejí s jinými teoriemi, kterými se snaží boom kolem akcií SNB vysvětlit.

Podle jedné z nich investoři spekulují na zpětný výkup akcií. Inspirují se přitom případem basilejské Banky pro mezinárodní vypořádání (Bank for International Settlements – BIS), jež zprostředkovává mezinárodní finanční spolupráci a slouží jako banka pro centrální banky.

BIS po roce 2000 vykoupila podíly privátních akcionářů, aby se mohla soustředit na veřejné služby spíše než na zájmy finančních investorů. Také SNB by v případě výkupu mohla své zaměření pozměnit. V úvahu údajně připadá i založení suverénního investičního fondu po vzoru norského The Government Pension Fund of Norway.

BIS podílníkům tehdy vyplatila 25 tisíc franků za akcii, což představovalo zhruba trojnásobek hodnoty, na které se akcie obchodovaly v době před oznámením výkupu.

Také v případě SNB si lze jen těžko představit, že by případná výkupní cena výrazně nepřekročila momentální tržní hodnotu. Diskuse na téma výkupu podílů soukromých investorů se však zatím ve Švýcarské centrální bance nevedla.

Nekonečný bond

S jiným možným vysvětlením přichází ekonom Raiffeisenbank Alexander Koch. Jelikož centrální banka jakožto emitent peněz prakticky nemůže zkrachovat, podíl v ní lze chápat jako nekonečný bond s fixním kuponem.

Akcie Švýcarské národní banky je tak lepší vnímat spíše jako alternativu k téměř bezrizikovým státním dluhopisům než jako klasické akcie.

Za cenu tří tisíc franků a při maximální dividendě 15 franků na akcii sice tento pseudobond nabízí výnos pouhých 0,5 procenta, avšak ve srovnání se současným záporným výnosem například švýcarského desetiletého dluhopisu (–0,15 procenta) jde stále o relativně výhodnější investici.

„Pokud na akcie SNB nahlížíte jako na bondy, určitá prémie v nich je,“ soudí Koch.

Proplácení dividend jisté

Prudký nárůst hodnoty titulu lze v tomto případě přisoudit převládajícímu očekávání, že dividendy budou v nejbližších letech vzhledem k příznivým účetním výsledkům banky propláceny.

V uplynulé dekádě přitom taková jistota pod vlivem finanční krize či jiných důvodů nepanovala. Například v roce 2013 banka kvůli ztrátám zapříčiněným propadem ceny zlata na světových trzích podíly na zisku vůbec nevyplatila.

Nyní je takové riziko minimální, uzavírá Koch.

Bezpečná investice či sběratelský klenot

Někteří analytici rovněž soudí, že za vzestupem ceny stojí zvýšená poptávka investorů, jejichž zájem roste převážně kvůli renomé akcií SNB jakožto bezpečné investice v časech geopolitické nestability.

Koneckonců v minulosti jejich hodnota často kopírovala vývoj cen zlata. „Jde o mimořádně bezpečnou investici. Kdo by čekal, že Švýcarská centrální banka zkrachuje,“ pokládá spíše řečnickou otázku Andreas Venditti, analytik curyšské investiční banky Vontobel.

Zcela jiný, o poznání prozaičtější pohled pak pochází z německých kruhů. Někteří tamní investoři mají za to, že nevídaný zájem o titul vzbudil červnový článek v investičním newsletteru Actien Börse.

V něm autor nabádal investory ke koupi titulu přirovnáním k legendárnímu Modrému Mauriciu, nejdražší a patrně nejslavnější poštovní známce světa.

Vzhledem k nízkému počtu emitovaných akcií pak obchodovaný objem nemusí být ani tak velký, aby dokázal s cenou na trhu významně zahýbat.

Článek původně vyšel na serveru Euro.cz