Eliminace tržních selhání v podání státu aneb přílišná regulace je cestou do pekla

Asi každý, kdo se vrací v noci v Praze domů, se mnou bude souhlasit, že pro takovou chvíli je nejlepším a nejbezpečnějším dopravním prostředkem taxík.

Před necelými dvěma lety se podařilo dotáhnout i českou legislativu do 21. století. Služby jako Uber a Bolt jsou nyní před zákonem rovnocenné s běžnými taxi. Jedna starožitnost ale v zákoně nesmyslně zůstala, a to cenové stropy za kilometr.

Tyto stropy se bohužel mají podle stanoviska Ministerstva financí aplikovat i na „alternativní“ taxislužby, jako je Uber nebo Bolt, u nichž je cena známá předem.

Volnost podnikání

Nepřimlouvám se tu za zdražení taxislužby, ale podle mě by měli mít řidiči větší volnost zohlednit aktuální nabídku a poptávku. Tak jako v jakémkoliv jiném podnikání. To totiž přináší užitek všem stranám.

Dnes je řidič taxíku omezen tím, že může jezdit maximálně za 36 korun na kilometr. Bez ohledu na to, jaké provozuje auto, zda nové, nebo staré. Nebo zda jezdí ve dne, nebo v noci, na Vánoce a na Silvestra, nebo v klidný, nudný den někdy uprostřed července.

Je asi jasné, jaké problémy to způsobuje. Cena, která by více odrážela poptávku, by motivovala více řidičů vyjet do ulic i v exponovaných dnech, jako jsou výše uvedené zimní svátky nebo dny, kdy se konají velké kulturní či sportovní akce.

VÍCE K TÉMATU:

Roman Sysel (Taxify): Za pár let budou mít lidé řízení aut zakázané

Firmy řeší, jak dostat lidi zpět do kanceláří: peníze na taxi, domácí testy či strava zdarma

Proč se nedaří alternativním taxislužbám Uber a Lyft?

Otázka poptávky a nabídky

V naprosté většině případů samozřejmě cena není nad cenovým stropem. Zvlášť ne teď, kdy je celý trh výrazně zasažený pandemií koronaviru. A tedy i tím, že nikdo nejezdí v noci z restaurací a klubů a v Česku je mizivé procento turistů, kteří k nám normálně jezdí.

Zároveň ale cenový strop obecně působí omezení nabídky a převis poptávky v momentech, kdy jsou lidé ochotni dát i vyšší částku, aby se vůbec dostali domů v klidu. Například nejen v době exponovaných svátků či událostí, ale i tehdy, když třeba napadne sníh.

Řidiči by zároveň získali v tyto časy, kdy by možná byli raději doma s rodinou, nadstandardní odměnu. Což by byla dostatečná kompenzace za to, že musejí pracovat i ve dny, kdy si většina Čechů užívá sváteční volno.

Žijeme v digitální době

Regulace maximální ceny měla smysl v minulosti, kdy neexistovaly aplikace a zákazníci nemohli přesně vědět, kolik nakonec zaplatí.

Jenže dnes je to jiné. Uber i Bolt, stejně jako některé jiné taxislužby, ještě před objednáním jízdy zákazníkovi nabídnou konečnou cenu. Na straně zákazníka tak neexistuje žádný nedostatek informací – o tom, kolik ho bude cesta stát, ví předem.

Stejně jako stát nereguluje cenu nábytku v obchodech nebo cenu sushi v restauraci, nemusí regulovat ani taxislužbu s cenou známou předem.

Dynamickou tvorbu cen nepoužívá koneckonců jenom Uber, aby motivoval více řidičů vyjet do ulic a vyrovnával tak poptávku s nabídkou. To samé dělá třeba národní dopravce České dráhy. Pokud si zkusíme rezervovat lístek na exponované trati typu Praha–Brno či Praha–Ostrava v pátek odpoledne, zaplatíme daleko více než dopoledne nebo v jiné dny prostě proto, že dráhy reagují na vysokou poptávku v konkrétních časech.

A protože se více vlaků na koleje nevejde, snaží se alespoň cenotvorbou motivovat lidi k cestování v jiném čase.

Boj proti tržnímu selhání

Škoda, že stát toto vše ignoruje. Argumentace Ministerstva financí je, že cenové stropy eliminují tržní selhání, tedy zneužití dominantního postavení na trhu. To je naprosto absurdní tvrzení především v Praze, jak již dříve ukázala studie Centra ekonomických a tržních analýz (CETA) a Liberálního institutu.

Trh taxislužby je extrémně konkurenční a nekoncentrovaný. Existuje na něm celá řada subjektů, od aplikací, jako je Uber nebo Bolt, přes větší dispečinky jako Liftago nebo AAA až po menší firmy.

V Česku je ve skutečnosti málo trhů, kde by byla konkurence tak tvrdá jako v pražské taxislužbě. V poslední době z toho mají výhodu především zákazníci, kteří cestují za nižší ceny kvalitnějšími vozy a mají na výběr z různých standardů kvality, od běžných aut až po luxusní limuzíny. Autoři studie správně doporučují cenový strop zrušit tam, kde neexistuje informační asymetrie, tedy kde lidé přesně vědí, kolik nakonec za jízdu zaplatí.

Zrušit regulaci fungujícího trhu

Stát má samozřejmě vědět, kdy je regulace potřebná a nutná. Je to totiž ku prospěchu spotřebitelů a zákazníků a zvyšuje to konkurenci na trhu. Ale pokud – jako v tomto případě – trh pouze omezuje a spotřebitelům nic nepřináší, je načase ji zrušit.

Liberalizace taxislužby přinesla zákazníkům naprosto prokazatelné výhody vyplývající z větší nabídky, nižších cen a razantně vyšší kvality.

Příběhy taxikářů okrádajících turisty o stovky procent jsou díky aplikacím prakticky minulostí. Je tak nejvyšší čas tento všem prospěšný proces dokončit.