Co kdyby Rusko chtělo napadnout Evropu? Pro přesuny vojsk by nám chyběly silnice a železnice

Evropa se po dekádách „spánku“ probudila do nepříjemné reality. Hrozí jí zničující válka s Ruskem, která nyní probíhá na Ukrajině. Zvláště silně to vnímají členské země NATO ve východní Evropě. Litva, Lotyšsko, Estonsko, ale i Polsko nebo Rumunsko.

Obavy mají i Finové, kteří si přihlášku do Severoatlantické aliance podali letos v květnu (společně se Švédy, pozn. red.). V litevských školách jsou od září nápisy, které ukazují, kde se nacházejí protiletecké kryty. Finové zase montují modulární vojenské opevnění na hranici s Ruskem (obávají se především migrační vlny) a nacvičují přistávání stíhaček na silnicích.

Vojenští plánovači od Pobaltí po Rumunsko zkoumají potenciální cesty pro přesuny vojenských jednotek v případě rozšíření konfliktu z Ukrajiny směrem na západ. Po 30 letech od rozpadu Sovětského svazu musí NATO opět reagovat na riziko, že bude napadeno území jejich členů a bude nutné aktivně bránit alianční hranice.

Evropa není připravena na přesuny vojsk

Nizozemský admirál Rob Bauer, jenž předsedá Vojenskému výboru NATO, varoval před možnými riziky případného konfliktu. Podle něj v mnoha zemích, nejen na východním křídle Evropy, přetrvávají zásadní nedostatky v dopravní infrastruktuře. „Evropské členské státy NATO nejsou fakticky připraveny na pozemní konflikt a masivní přesuny vojsk,“ prohlásil.

Evropská unie o problému ví a přislíbila, že vyčlení peníze na přizpůsobení dopravní infrastruktury nejen pro civilní, ale také pro obranné využití. Celkem má jít o 1,6 miliardy eur v období 2021 až 2027 na podporu vojenské mobility napříč Evropou.

Obecnější rozpočet na podporu infrastruktury v Evropě dosahuje dokonce 33,7 miliardy eur. Za koordinaci těchto projektů je zodpovědné Nizozemsko. Bauer ale tvrdí, že rozpočet ve výši 1,6 miliardy na sedm let je nicotný.

Geopolitická situace Evropy se po rozšiřování NATO zásadně změnila a plánování transportů je mnohem složitější. V době studené války se uvažovalo o frontové linii zejména na území Německa, mezi západní a východní částí. Tím, že se území NATO v Evropě zásadně zvětšilo, to znamená, že se také zásadně prodloužila hranice, kterou je třeba bránit. A delší jsou tím pádem také zásobovací trasy.

Americké posily se na východ NATO rychle nedostanou

Pokud by ze Spojených států dorazily vojenské posily, které by měly bránit východní Evropu, chyběla by železniční kapacita. Běžné silnice jsou pak velmi často pro vojenské transporty úzké. A většina mostů by také neobstála.

K tomu je třeba přidat i paralyzující byrokracii ve většině evropských států, varoval generálporučík ve výslužbě Ben Hodges. Ví, o čem mluví, do roku 2017 byl velitelem americké armády v Evropě a mnoho let bojuje za lepší infrastrukturu.

„Nemáme dostatečnou přepravní kapacitu nebo infrastrukturu, která by umožňovala rychlý přesun sil NATO po Evropě,“ řekl v rozhovoru pro agenturu Reuters. Jako příklad uvedl skutečnost, že německé železnice Deutsche Bahn mají dostatek vagonů pouze na přesun jedné a půl obrněné brigády.

Jedna brigáda zahrnuje zhruba 4 000 vojáků, 90 tanků Abrams, 15 samohybných pásových houfnic Paladin (155 mm), 150 bojových vozidel pěchoty Bradley, 500 pásových vozidel a 600 kolových vozidel a další vybavení.

Už v roce 2016, tedy před šesti lety, Hodges varoval, že by NATO mělo velké logistické problémy ubránit pobaltské státy. Ty jsou totiž prakticky odříznuté od zbytku Evropy Běloruskem, Ruskem a Kaliningradskou exklávou. Od té doby se ale nic nestalo. Z vojenského hlediska je totiž nezbytné mít v záloze i jiné trasy než pouze jednu. Budování nových silnic, dálnic a železnic je ale v gesci jednotlivých států.

Válka se vyhrává logistikou

Hodges zdůraznil, že současná válka na Ukrajině ukazuje, že úspěch v bojích je zkouškou vůle a zkouškou logistiky. Právě mizerná a nepřipravená logistika stála Rusko v prvních dnech války větší úspěch a zřejmě i vítězství.

Často se upozorňuje na kritickou situaci spojení Polska s Litvou a následně i s Lotyšskem a Estonskem. Ve srovnání se západní Evropou tu je pouze řídká silniční síť a ve stokilometrovém koridoru u polsko-litevské hranice, známém jako Suwalská kapsa, vede mezi spojenci jen jedna silnice. Při jejím narušení nebo zničení je Pobaltí fakticky odříznuto od vojenské pomoci.

MAPA: Slabé místo obrany Evropy – Suwalská kapsa

Zdroj: Jakub Łuczak / CC0

Bauer z NATO si tuto slabinu uvědomuje a tvrdí, že Aliance má plány, jak tuto slabinu obejít. Konkrétně ale nic neprozradil. Naplánovaná je sice čtyřproudá dálnice mezi Varšavou a Tallinem, projekt za miliardu eur by měl být ale dokončen až kolem roku 2035.

Přistávat na dálnicích

Komplikací je i to, že malé země u Baltu mají málo vojenských letišť, většinou jen jedno. Finsko se proto připravuje na možný konflikt s Ruskem i tím, že se piloti vojenských stíhaček učí přistávat na dálnicích.

Finské letectvo, které si loni v prosinci objednalo od USA nové americké stroje F-35 za 9,4 miliardy dolarů, každý rok nacvičuje přistání a vzlety na desítce náhradních silničních drah. To ale v hustě obydlených oblastech dalších zemí mimo Finsko většinou není možné.

Hoges varoval před tím, že v případě konfliktu začnou být komunikace přeplněné. Směrem od fronty budou odjíždět stovky tisíc obyvatel v osobních autech. Na druhou stranu se pak bude snažit dostat armáda posily, vojenskou techniku, munici a další zásobování. Na tak velkou zátěž není dopravní infrastruktura připravena.

Pobaltí má sovětské koleje

Problém je i v železnici, pobaltské státy mají stále sovětský rozchod kolejí, který je širší o 8,5 centimetru. Takže když jel vojenský vlak z Česka do Litvy na cvičení s 18 vagony s tanky, nákladními auty a 730 vojáky, musel se na 18 hodin zastavit na polsko-litevské hranici, aby se náklad přeložil na širokorozchodnou železnici.

Naopak pro Pobaltí to znamená bezpečností riziko od Ruska, varoval litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis.

I když se plánuje vysokorychlostní trať spojující Varšavu s Vilniusem, Rigou a Tallinem, je otázkou, kdy bude hotová. Plánovaný termín je v roce 2030 a celkem má RailBaltica stát 5,8 miliardy eur. Zatím ale dostalo na financování přiděleno jen 1,2 miliardy eur.

Poláci v obavách

Velké obavy z možného útoku Ruska na státy EU má také Polsko. I proto plánuje masivní investice do dopravní infrastruktury až do výše 35 miliard eur.

Základem megaprojektu má být nové letiště, takzvaný Solidarity Hub, nové letiště 40 kilometrů jihovýchodně od Varšavy. Má být napojeno na železnici i dálnici a mělo by sloužit civilním i vojenským účelům. Hned vedle něj totiž Poláci chtějí postavit i velkou vojenskou základnu.

Jeho neprůhledné financování ale kritizuje polská opozice. Původní termín dokončení současná vláda ze strany Právo a spravedlnost stanovila na rok 2028, podle polského Nejvyššího kontrolního úřadu ale dojde k prodlení minimálně o dva a půl roku.

Rumunské mizerné silnice

Rumunsko, jižní soused Ukrajiny, se zase potýká se špatným stavem silnic. Čím více na východ, tím jsou horší. Pro přesuny vojsk a těžké techniky je to noční můra.

„Máte vojáky, to je hezké, máte těžkou techniku, kterou musíte přepravovat po silnicích, ale po kterých?“ klade řečnickou otázku Alina Inayehová z bukurešťské pobočky amerického think tanku German Marshall Fund.

„Během vojenských cvičení v posledních několika letech jsme zjistili, že čím dále na východ jedete, tím je to obtížnější, protože infrastruktura není dostatečně robustní,“ postěžoval si obecně na stav silnic v Evropě Hodges.

Členské země NATO, zejména ty nové, by měly být motivovány k investicím do dopravní infrastruktury, která je zároveň dimenzována i pro přesuny vojenské techniky. Takové investice by měly být započítány do výdajů na obranu, aby členské státy dosáhly závazku dvou procent HDP. Jen málo mostů v Evropě dokáže pojmout přejezd tanků Abrams, Leopard nebo Challenger, varuje generál Hodges.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr