Bali, ráj pro digitální nomády. Místní ale začínají na pracující turisty žárlit

Bali je jednou z nejoblíbenějších destinací pro lidi, kteří chtějí spojit pohodový život na plážích s prací. Jednou z několika tisíců takzvaných digitálních nomádů je i Nargiz Issajevová z Kazachstánu, kde vede marketingovou agenturu. Usadila se v indonéském tropickém ráji, ale přitom vede firmu působící v postsovětské zemi.

V době internetu a videotelefonátů není problém pracovat prakticky z jakéhokoliv místa na planetě. Stačí slušné připojení k internetové síti. Na Bali, které bývalo dříve doménou jen bohatých západních turistů, takových lidí žije přinejmenším na tři tisíce.

Nejlepší místo na zemi

„Bali je nejlepší místo na zemi. Když jsem sem přišla, cítila jsem se okamžitě jako doma,“ neskrývá nadšení nad bělostnými plážemi a tropickým podnebím v Indickém oceánu dvaatřicetiletá podnikatelka.

I když se zdá, že idylku mezi pracujícími turisty, kteří se zde usadili, a místními obyvateli – na ostrově žijí převážně hinduisté – nemůže nic ohrozit, realita je složitější.

GRAF: Kdo navštěvuje Bali?
Údaje před pandemií covidu, počet turistů za rok 2019.

Zdroj: Bali Government Tourism Office

Centrální vláda Indonésie se totiž v době, kdy se příjmy z turismu vrací na předpandemické úrovně, snaží přilákat více bohatých cizinců. O digitální „lehkoživky“ už proto tolik nestojí, neboť jejich ekonomický přínos je na rozdíl od turistů zanedbatelný.

I proto vláda zavádí nové „imigrační“ opatření. Nárok na dlouhodobé vízum má od konce roku 2022 každý, kdo disponuje v bance ekvivalentem sumy 130 tisíc dolarů (2,9 milionu korun). Vízum se uděluje na deset let.

Šéf pro imigraci v Indonésii Widodo Ekatjahjana vysvětlil pro Deutsche Welle, že hlavním cílem tohoto opatření je přilákat movitější cizince, aby se usadili v Indonésii a podpořili její ekonomiku.

Raději bohatí senioři

Indonésie patří mezi další země jako Kostarika a Malajsie, jež se snaží přilákat kromě kvalifikovaných pracovníků i bohaté seniory a další movité cizince a nabízejí jim dlouhodobá víza.

Indonésie přitom patří mezi regionální mocnosti v jihovýchodní Asii, celosvětově má podle výše HDP 16. největší ekonomiku světa a patří do skupiny zemí G20. Může se pochlubit spolehlivou digitální infrastrukturou a poměrně vysokou životní úrovní s nízkými životními náklady. Pro digitální kočovníky se jedná o ideální mix.

Země navíc neuplatňuje přílišnou byrokracii. A ti, kteří nově získali dlouhodobé vízum, neplatí v zemi, ve které žije 280 milionů obyvatel na mnoha tisících ostrovů (celkem jich je 17 508), žádné daně z příjmů, které jim plynou ze zahraničí. Obyčejné turistické vízum pak návštěvníkům platí 180 dní, kdy mohou zároveň pracovat na dálku pro zahraniční firmy.

Benevolentní přístup úřadů

Oblíbeným místem digitálních nomádů z celého světa je například pobřežní vesnička Canggu na jižním pobřeží ostrova. V každé kavárně a restauraci tu můžete potkat lidi, kteří sedí nahrbeni u svých notebooků a pracují.

V současnosti jsou místní restauratéři a hoteliéři rádi za každého turistu, který se po covidové pauze vrací. Úřady ani příliš nekontrolují, zda mají platná víza. „Kontrola cizinců pracujících jako digitální nomádi je možná pouze v případě, že na ně někdo podal stížnost,“ vysvětlil Anggiat Napitupulu z místního imigračního úřadu.

Úředníci tak podle něj neprohledávají turistům notebooky ani je nemohou nutit, aby jim prozradili, jaké mají plány během pobytu.

Nelibost místních

Ne všichni ale pracující turisty z celého světa vítají s otevřenou náručí. Stále více Balijců začíná být alergických na západní životní styl těchto lidí.

Ten spočívá v tom, že u laptopu stráví jen  několik hodin. Pak se baví surfováním a hlavně v noci popíjením alkoholu na hlučných večírcích, diskotékách a v barech.

Místní obyvatelé v Canggu už sepsali petici pro místní vládu, aby zasáhla a nařídila dodržování nočního klidu. V řadě míst se nedá celou noc spát. Kritizují rovněž opilství, konzumaci drog, nevhodné chování a močení na veřejně přístupných místech.

Respektujte pravidla a zvyklosti místních!

Nargiz Issajevová zdůraznila, že by cizinci měli respektovat místní pravidla a zvyklosti, pokud se rozhodnou na Bali žít. „Přemýšlejte o tom, proč chcete jet na Bali. Přečtěte si něco o místní vládě, lidech a kultuře,“ doporučuje dalším kočovníkům, kteří uvažují pracovat z tropického ráje.

Ostrov, kde žije už více než čtyři miliony obyvatel, stále pro západní cestovatele nabízí mix mezi rušným západním životním stylem a tropickou pohodou. Někteří místní podnikatelé se ale obávají, že další příliv západních turistů tuto rovnováhu naruší.

Většina Balijců ale turisty nekritizuje veřejně, protože tvoří až 80 procent místního HDP. I proto úřady preferují spíš bohatší a starší klientel než mladé batůžkáře, kteří se chtějí po většinu času bavit.

Turismus není vše

Profesor Nyoman Sukma Arida z Bali’s Udayana University tvrdí, že by ostrov měl po covidové pandemii, která znamenala zásadní propad turismu, brát vážně větší diverzifikaci místní ekonomiky.

Bali podle něj vsadilo vše jen na jednu kartu: přilákat co největší počet turistů z celého světa. Pokud ale dojde k přírodní katastrofě (výbuch sopky, zemětřesení), teroristickému útoku nebo další vlně pandemie, místní ekonomika se opět zhroutí.

Kromě turistického ruchu by se místní hospodářství mělo zaměřit i na udržitelné zemědělství a menší průmyslové podniky. Místní asociace turistického ruchu ale počítá, že do roku 2025 se počet zahraničních turistů zvýší až na šest milionů za rok. I proto bude pro Bali změna v hospodářské politice velmi obtížná, ne-li téměř nemožná.

Titulní fotka je vlastnictvím Paradise Parties Bali.