Život v roce 2030: Čtyři věci, které experti nemohou předpovědět

Ve svém bestselleru Šok z budoucnosti předpověděl americký spisovatel Alvin Toffler v roce 1970 budoucnost tak, jak dnes vypadá. Očekával vznik internetu, sdílené ekonomiky, i nahrazení centralizované byrokracie korporátní „adhokracií“ (jde o pružné a tvořivé organizační uspořádání společnosti – pozn. red.), širší společenské zmatky a sílící obavy z moci technologií. Předpokládal, že prohlubující se vztah mezi lidmi a technologiemi ovlivní vývoj celé společnosti i ekonomiky.

Tématem se zabývají i práce Světového ekonomického fóra, které zkoumají vývoj technologií i to, jak budou příslušné výzvy řešeny do roku 2030. Níže uvádíme některé z nejistých vlivů, kterým čelí tvůrci politik, vedoucí pracovníci firem i občanská společnosti při přechodu do nové éry.

Zvládneme větší propojení?

Mnoho lidí je přesvědčeno, že internet bude všude – nebo skoro všude – už v příští generaci. Bude ve většině zařízení, stane se nedílnou součástí mnoha objektů a prostředí. Experti tvrdí, že internet ustoupí do pozadí a stane se z něj něco jako elektřina – něco, čeho si lidé moc nevšimnou, ale co bude přesto hluboce zakořeněné v lidském jednání. Dokonce i ti méně vydělaní budou fungovat v interakci s digitálním materiálem a aplikacemi pomocí hlasu, což povede k bezprecedentní expanzi znalostí a učení.

Tato exploze konektivity přináší nové možnosti, ale také zvyšuje ekonomickou a sociální zranitelnost. Míra koordinace a programování potřebné k propojení internetu věcí, je řádově komplikovanější než jakékoliv předchozí historické úsilí. Je pravděpodobné že se některé věci pokazí a nikdo nebude vědět, jak je opravit.

Kriminálníci budou schopni vyvolat společenské nepokoje ve velkém rozsahu a z velké vzdálenosti. Zejména kvůli tomu čelíme některým obtížným a nákladným rozhodnutím. Otázkou zůstává, jaké vestavěné rezervy by měly složité systémy udržovat? Jak budou tyto systémy chráněny a kým? Jak bude odpovědnost definována, když jsou předměty propojeny globální sítí a útoky mohou rychle metastázovat?

Podaří se nám vytvořit více smysluplné práce?

Nepanuje shoda, zda síla technologie více pracovních míst ničí nebo vytváří nebo jestli tradiční vzorce zvyšování schopností v každé následné generaci lidí budou pokračovat, když pracovní příležitosti vytlačené technologiemi nahradí jen nové a náročnější pozice. Další zlepšování strojů je jisté, avšak reakce lidí nikoli.

Jak se přizpůsobí ekosystém vzdělání a odborné přípravy, je jedna z nejdůležitějších otázek. Vysoké i odborné školy jsou v počáteční fázi změny obchodních modelů, která může být ještě výraznější než změny, které postihly mediální a hudební průmysl.

Mnoho organizací přejde na učení přes internetová videa či hybridní kurzy, které kombinují učení přes internet s prací ve třídách. Toto učení bude sledováno systémy s umělou inteligencí, která bude hodnotit výsledky studentů i dosažení cílů daného kurzu. Zaměstnanci se také budou sebevzdělávat pomocí internetových materiálů.

Zda bude tato adaptace dostatečná, záleží na tom, jaké talenty budou nejlépe ohodnoceny ekonomikou budoucnosti. Když se americké výzkumné centrum Pew dotazovalo odborníků, mnoho z nich zdůrazňovalo, že nejlepší vzdělávací programy budou ty, které se od počátku zaměří na to, aby se student naučil celoživotně vzdělávat. Někteří také předpokládají, že vzniknou nové systémy certifikace dovedností, kterých lidé dosáhli.

Odborníci vedou také diskusi, které z lidských dovedností nebudou stroje a automatizace schopné ještě po nějakou dobu vykonávat. Tyto činnosti zahrnují sociální a emoční inteligenci, kreativitu, spolupráci, abstraktní a systémové myšlení, komplexní komunikativní dovednosti a schopnost prosperovat v různých prostředích. Není zřejmé, zda se americké školy a univerzity dokáží přeorientovat na tyto netechnické dovednosti.

Můžou být důvěra a pravda obnoveny?

Důvěra spojuje společnost z pohledu sociální soudržnosti, ekonomiky i politiky. Obrovská výzkumná literatura o důvěře a sociálním kapitálu dokumentuje spojení mezi důvěrou a blahobytem, ​​kolektivním řešením problémů, hospodářským rozvojem a společenskou soudržností. Důvěra je nezbytnou podmínkou přátelství i vzájemné starostlivosti. Bez důvěry by se objevilo mnoho společenských problémů, včetně násilí, chaosu a paralyzující snahy vyhnout se riziku.

Lidé mají obavy, že způsob, jakým využíváme internet, ničí důvěru. Budoucnost důvěry a pravdy je proto nejistá.  Na jedné straně se mnoho lidí obává, že prostředí plné falešného zpravodajství zneužívá hluboké lidské instinkty. Podporuje jen lenost, komfort a jen takové informace, které potvrzují již vytvořené názory. Kvůli tomu jsou lidé velmi manipulovatelní, jelikož nové technologické nástroje dokáží identifikovat a zacílit na jejich předsudky. Na druhou stranu lidé mají slušnou zkušenost s konfrontací problémů způsobených komunikačními revolucemi. Dnes už známe nové způsoby, jak se bránit v reálném čase.

Jak mohou sociální a organizační inovace vyřešit nové problémy?

Jednotlivci, komunity i organizace se budou muset přizpůsobit změnám. Některé základní aspekty kolektivní spolupráce a moci se už mění s tím, jak se sociální sítě stávají společenskou silou. Tyto sítě se používají jak pro sdílení znalostí, tak pro mobilizaci ostatních. Nabízí nové způsoby, jak mohou lidé spolupracovat a řešit problémy. Navíc, vzniká stále více skupinových platforem pro řešení problémů, od těch mikro-místních až po ty makro-globální, jako je změna klimatu či pandemie.

Nové zákony a soudní bitvy jsou nevyhnutelné a pravděpodobně se budou zabývat otázkami jako: Kdo vlastní informace? Kdo může využívat a profitovat z informací? Když se informační systémy pokazí (řekněme, když se například samořídící auto vrhne z mostu), kdo je za to zodpovědný? Kde je hranice mezi legitimním sběrem dat – čili sledováním – a soukromím?  Jaké osobní údaje lze oprávněně použít při posuzování zaměstnaneckého poměru, bonity nebo zdravotního stavu pro pojištění? Kdo dohlíží na algoritmy, které rozhodují o tom, co se děje ve společnosti?

Nicméně do roku 2030 je dlouhá cesta. Existuje mnoho příležitostí, jak transformovat nejistoty na jistoty.

/Příspěvek vyšel na webu Světového ekonomického fóra. Autorem je Lee Rainie, ředitel pro internet a technologie ve výzkumném centru Pew./