Výdaje, co rostou nad plán, vedou Česko k dlouhodobému deficitu

Uplynuly teprve dva měsíce roku a výsledek hospodaření státu už dosáhl poloviny deficitu schváleného pro celý rok 2019.

Optimista by řekl, že jde o důsledek nižších příjmů z EU. Pesimista by zase mohl mluvit o důsledku expanze veřejných výdajů. Pravda však zřejmě bude někde mezi.

GRAF: Vývoj státního rozpočtu, leden až únor
Za posledních deset let, v mld. Kč

Zdroj: MF ČR

Pozornému by to nemělo uniknout

Hodnotit výsledek hospodaření státu po tak krátké době, kdy se v příjmech ještě ani neprojevila daň z příjmu právnických osob, může být skutečně troufalé.

Nicméně i tak si nelze nevšimnout některých tendencí, které budou rozpočet tlačit v letošním roce do deficitu. A budou také komplikovat sestavování rozpočtu na rok příští.

Nehledě na to, že si na tento schodek bude stát, nebo přesněji daňoví poplatníci, muset vypůjčit na finančních trzích.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Konec státních úhrad za pojištění dětí a seniorů? Blbost, zní k nápadu odevšud

Státní rozpočet na rok 2019? Rozhodně nemáme co oslavovat

Sto let od zavedení československé měny. Alois Rašín myslel především na republiku

Výdaje, které rostou nad plán

Když ponecháme stranou meziročně slabší přítok peněz z EU a sezonní výkyvy daní, tím prvním, co zaujme čtenáře tabulek, bude výrazný nárůst sociálních dávek.

Za první dva měsíce jde o téměř deset miliard korun, z nichž většina jde na tzv. valorizaci penzí (včetně změny jejich výpočtu). Jsou to cca čtyři miliardy měsíčně, s nimiž musí rozpočet počítat. Navíc ale s velkou pravděpodobností nevykryjí nárůst tzv. sociálního pojistného.

V době, kdy ekonomika a s ní spojená zaměstnanost i mzdy ztrácí na tempu, totiž už vůbec nelze od této sociální daně čekat tak příjemné překvapení jako dříve.

Další skupinou výdajů, které zatím rostou „nad plán“, jsou neinvestiční transfery ve prospěch územních rozpočtů. To jsou podle Ministerstva financí především peníze do škol. Tedy další oblast, s níž je třeba při výhledu deficitu počítat a kterou lze operativně jen minimálně ovlivnit.

Čekání na Godota, respektive na příjmy

Na straně příjmů se zatím velká dramata neodehrávají, snad s výjimkou zaostávající daně z přidané hodnoty (DPH).

Její celkový výsledek zatím ovlivnily vratky, avšak zpomalující spotřeba domácností patrná už v závěru loňského roku naznačuje, že nečekanou vzpruhu tato daň rozpočtovým příjmům letos už asi nepřinese.

Rozpočet tak letos s největší pravděpodobností míří k trvalejšímu deficitu. A ten nevyřeší ani zrušení superhrubé mzdy nebo přenesení nákladů na zdravotní péči na další daňové poplatníky.

Trendy založené na výdajové straně nelze jen tak zvrátit, zvlášť s ohledem na demografickou situaci země, ale současně je lze ještě dále zhoršit. Ale to už je příběh rozpočtu na rok 2020…