Jak se z Česka stala nejprůmyslovější země Evropy?

O Česku se často hovoří jako o montovně. Naše „montovací“ ekonomika nicméně těží z dědictví historického vývoje. Pojďme se podívat, jak se stalo, že máme největší podíl průmyslu na výkonu ekonomiky v Evropě.

Již brzy vyjde výsledek průmyslové výroby v Česku za loňský rok. Podle předběžných odhadů by měl dosáhnout růstu kolem tří procent. Průmysl, největší tuzemské odvětví, se největší měrou podílí na ekonomickém růstu, zvyšování přebytku zahraničního obchodu a především na zlepšování situace na trhu práce.

Málokdo asi ví, že v současnosti tvoří podíl průmyslu na podnikové ekonomice Česka více než 47 procent. To je největší podíl v celé Evropě.

Zaostalost, nebo přednost?

Někdo posuzuje vyspělost země podle podílu sektoru služeb na její ekonomice a mohl by tvrdit, že je to známka zaostalosti České republiky.

Ovšem podobně vysoký podíl (okolo 40 procent) má také sousední Německo, které patří bezesporu k nejvyspělejším zemím na světě. Vysokého podílu průmyslu dále dosahuje například Polsko, Rumunsko či Maďarsko. Důležitá je tedy jeho úroveň a vyspělost v dané zemi.

Skutečnost, že ČR je v evropském kontextu dlouhodobě na předních místech žebříčku průmyslově vyspělých zemí, není až tak překvapivá.

Návaznost na historii

Rozsáhlost průmyslu jako motoru ekonomiky navazuje na staré tradice prakticky už od dob rakousko-uherské monarchie, jejíž průmyslový potenciál se koncentroval převážně v Čechách a na Moravě.

V Česku má průmysl velmi dlouhou a rozmanitou historii. Jeho počátky na našem území se dají nalézt už v 16. století, v době panování římského císaře a českého krále Rudolfa II. Ten kvůli svému zalíbení ve vědě a umění pozval do Prahy celou řadu mistrů a odborníků z různých oborů, jako například chemie, sklářství, zpracování drahých kovů a kamenů.

Za jeho panování byla již v roce 1595 v českých zemích zprovozněna také první vysoká pec v Karlově Huti, jež se nacházela na území dnešního Králova Dvora poblíž Berouna. I díky ní začala v Česku rozsáhlejší a kontinuální produkce železa.

Opravdový základ průmyslového rozvoje však začal až v 18. století v době panování Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Díky jejich reformám (zrušení nevolnictví či zavedení školní docházky) se začala významně zvyšovat gramotnost, kterou celá monarchie předběhla do té doby mnohem vyspělejší západní země.

První manufaktury

S vývojem vždy souvisí intenzivnější dělba práce, a tak začaly vznikat první rozsáhlé manufaktury. Nejintenzivněji se v té době vyvíjel textilní průmysl, ale začala se také objevovat nová odvětví. Na přelomu 18. a 19. století například vznikaly první cukrovary, jak řepné, tak třtinové, a začala výroba porcelánu.

Otevřely se tím dveře do první poloviny 19. století, kdy naplno vypukla průmyslová a technická revoluce v českých zemích. Nejprve začala mechanizace tehdy největšího oboru – textilního průmyslu. Jen zavedením létacích člunků a spřádacího stroje na vlnu se během prvních zhruba 30 let tohoto století snížil počet ručních přadláků bavlny o desítky tisíc.

V roce 1803 se u nás v Česku objevil také symbol celé průmyslové revoluce – parní stroj. Tyto a další vynálezy vytvářely volnou pracovní sílu a možnosti daleko rozsáhlejší produkce, než bylo do té doby zvykem. Lidé kvůli tomu hledali nové uplatnění a rozšiřovala se tak stávající odvětví či se zaváděla nová (například papírenství).

Docházelo k rychlému rozšiřování těžkého průmyslu. V tomto období byly založeny například Vítkovické železárny, ve kterých vznikla první pudlovna nebo koksová vysoká pec.

Začátky strojírenství

Vznikaly také zárodky pravděpodobně nejvýznamnějšího odvětví celého českého průmyslu – strojírenství.

Za úplně první moderní strojírnu se v Česku považuje ta, jež vznikla v roce 1821 ve Šlapanicích u Brna. Díky ní se začal velmi silně rozvíjet průmysl v celém Brně.

Významnou událostí bylo také uvaření prvního spodně kvašeného světlého ležáku v Plzni v roce 1842, které předznamenalo počátek světoznámého českého pivovarnictví.

Historický pohled na plzeňský pivovar, jak vypadal v 19. století. Zdroj: Šumavská galerie

Nástup doby elektrické a automobilové

I ve druhé polovině 19. století pokračovalo intenzivní tempo pokroku a rozvoje průmyslu. Důležitou novinkou této doby byla elektrická energie. Když v roce 1880 poprvé zavedli elektrické osvětlení v továrně a následně v roce 1888 první veřejné osvětlení v Jindřichově Hradci, budoucí vývoj byl zcela zřejmý.

Elektřina otevírala v té době zatím netušené možnosti, které jen čekaly na své objevení. Kromě průmyslu se začaly značně rozvíjet také komunikace (pošta), finančnictví (vznikla Živnostenská banka) nebo doprava (především železnice). Na důležitosti získával také chemický průmysl.

Nejvýznamnějším obdobím z pohledu současné České republiky se stal závěr 19. století, kdy se začaly objevovat první automobily. První český automobil se spalovacím motorem vyrobili v roce 1897 v kopřivnické továrně a nesl značku President. O dva roky později začala v Mladé Boleslavi vyrábět společnost Laurin a Klement motocykly značky Slavia.

President, první sériově vyráběný automobil na území Česka, resp. Rakouska-Uherska. Zdroj: Wikipedia.cz

Na začátku 20. století automobilový průmysl převážil, a tak se Laurin a Klement začali soustředit hlavně na tento segment. S tím je však u nás spjato hlavně jméno Škoda.

Emil Škoda byl český průmyslník, který nejdříve pracoval ve Valdštejnských strojních závodech v Plzni, jež v roce 1869 koupil a do konce století z nich vytvořil největší průmyslový podnik v Rakousku-Uhersku.

Česko – průmyslový motor Rakouska-Uherska

V této době byl český průmysl již tak rozvinutý a významný, že podle některých zdrojů více než 70 procent veškeré průmyslové výroby v Rakousku-Uhersku připadalo na české země. Na přelomu 19. a 20. století se Emil Škoda ještě soustředil hlavně na výrobu zbraní a munice, což se mu následně kvůli první světové válce vyplatilo.

Poté ale došlo k rozpadu Rakouska-Uherska, Škoda ztratil značné množství svých odbytišť a poptávka po zbrojním průmyslu také poklesla. Začal tak svoji továrnu směrovat spíše k těžkému průmyslu a výrobě dopravní techniky.

Když v roce 1925 koupil mladoboleslavskou automobilku Laurin a Klement, znamenalo to de facto vznik nejvýznamnějšího současného českého podniku – Škoda Auto.

Neméně významným průmyslníkem přelomu století byl také Tomáš Baťa se svým obuvním gigantem, který v českém průmyslu zaváděl inovace jak v managementu, tak ve způsobech výroby, jež se naučil při svém pobytu v USA.

Průmyslový vrchol

I tito průmyslníci přispěli k tomu, že české země v období první republiky patřily k hospodářsky nejrozvinutějším v Evropě a k průmyslovým velmocem. Dokládá to i statistika, podle které ve 30. letech minulého století mělo přes 300 osob čistý roční příjem více než milion korun a zhruba polovina z nich pracovala v průmyslu.

Když v roce 1929 přišel krach na newyorské burze a celý svět se potýkal s nejhorší krizí, jakou do té doby poznal, bylo tehdejší Československo na pomyslném vrcholu. Velká část průmyslových podniků byla ale silně závislá na exportu, a tak se krize přenesla také do tuzemska.

Ekonomické problémy zasáhly celou Evropu a lidé hledali jejich řešení, což je počátek velkého vzestupu socialistického myšlení. To se projevilo v několika myšlenkově-politických proudech, od komunismu přes tzv. „welfare“ státy severní Evropy až po italský fašismus nebo německý nacismus. Tyto události vedly mimo jiné k další světové válce, během které se české továrny využívaly hlavně k zásobování německé armády válečnými materiály.

Nepříliš dobrou vizitkou pro naši zemi je, že během válečných let dodávky z plzeňské Škodovky tvořily téměř 30 procent všech zbrojních dodávek pro německou armádu.

Východní poválečná orientace

Po válce převzala v ČSR moc komunistická strana se silnou orientací na Východ. Odmítnutí Marshallova plánu, omezování osobního vlastnictví, centrální plánování a další zásahy do tržního prostředí, které se v Československu historicky vytvořilo, si vybraly svoji daň.

Průmysl sice rostl velmi rychle, ale kvůli orientaci na ten těžký a zbrojní ztratil svoji prestiž a stal se neudržitelným. Obory jako těžba a hutnictví či výroba těžkých strojů, na něž se tehdejší vláda soustředila, byly velmi energeticky náročné s nízkou ziskovostí.

V dnešní době je vše dobře vidět například na problémech těžaře OKD. Velmi negativně se projevil také nedostatek inovací a investic, což vyústilo v nižší produktivitu oproti západním zemím a velmi nízkou konkurenceschopnost.

Pád mezi rozvojové země

Československo padalo z prvorepublikového vrcholu mezi rozvojové země. V osmdesátých letech snaha o restrukturalizaci a následný pád komunismu vyústily v privatizaci velkého množství průmyslových podniků.

I přes značné množství problémů spojených s rozsáhlými podvody se dá hovořit o úspěchu.

Československo i samostatná Česká republika se otevřely zahraničním investorům, začala znovu růst produktivita a navzdory mnohým problémům jsme začali jako národ získávat zpět dřívější konkurenceschopnost.

Současnost – nejvíc lidí je ve službách

Současná situace nejen v průmyslu, ale v celém hospodářství se od dob první republiky velmi změnila. Zatímco po roce 1918 pracovalo ve všech sférách přibližně stejné množství lidí, v současnosti nejmenší část, tři procenta, připadá na zemědělství, necelých 38 procent na průmysl a zbytek pracuje ve službách.

Nadprůměrný počet pracovníků oproti zbytku Evropy má Česko v odvětvích dopravy a skladování. Charakter řady profesí v sektoru služeb se tak blíží zaměstnání v průmyslu či stavebnictví.

Na druhou stranu dlouhý historický vývoj průmyslu v Česku je patrný, a tak jeho hlavním pilířem je v současnosti strojírenství. Důležitou roli hraje také průmysl elektrotechnický, energetický, hutnický, chemický, potravinářský a stavební.

Stále u nás také existuje, i když v menší míře než dříve, průmysl sklářský, spotřební a zbrojní. I nadále převládá těžký průmysl, a Česko má dokonce největší podíl pracovníků ve zpracovatelském průmyslu (zhruba 26 %) ze všech zemí Evropské unie.

Na jednotlivá hlavní odvětví se podíváme v seriálu článků o českém průmyslu.