Recept na vyvlastnění ruského majetku? Příklad nabízejí pobaltské státy

Majetek zmrazený po celém světě Rusku a na něj napojeným lidem a firmám v souvislosti s válkou proti Ukrajině by dokázal financovat kompletní chod České republiky bezmála po dobu čtyř let. Celková suma dosahuje zhruba 300 miliard eur, v přepočtu 7,5 bilionu korun.

Zatímco zmrazení majetku je z hlediska mezinárodního práva poměrně jednoduché, úplné zabavení je něco zcela jiného. I o této možnosti a využití peněz ve prospěch Ukrajiny se ale v rámci EU stále více diskutuje. A některé země již přešly k činům.

V Česku „visí“ majetek za 10 miliard

Možnosti zvažuje i Česká republika, kde objem zmrazeného ruského majetku dosahuje přibližně 10 miliard korun.

Ideu, která by umožnila konfiskaci ruského majetku, představil už zhruba před rokem europoslanec Ondřej Kolář (TOP 09). Zákon – který je však stále jen ve fázi návrhu – by obecně umožnil vyvlastnit majetek státu, který „ohrozil bezpečnost, svrchovanost či územní celistvost České republiky anebo její demokratické základy“.

„Ten zákon není o ruském majetku, nevyskytuje se v něm ani jednou slovo Rusko. Bylo by možné jej aplikovat na nepřátelské režimy využívající své nemovitosti k ohrožení bezpečnosti ČR. Mohlo by jít třeba i o Írán nebo KLDR,“ vysvětluje spoluautor znění návrhu zákona a expert na Rusko Vladimír Votápek.

O odnětí majetku a náhradě za něj by v jednotlivých případech vždy musela rozhodnout vláda. „Náhrada by byla za finanční ekvivalent, který by byl ale v případě Ruska s ohledem na sankce obratem zmrazen,“ doplňuje Votápek.

Agresor musí zaplatit

Možnosti a právní otázky spojené s možným zabavováním ruského majetku bylo i téma kulatého stolu v Poslanecké sněmovně. Podle svolavatele akce, poslance Michala Zuny (TOP 09), který je i předsedou Stálé komise pro kontrolu činnosti Finančního analytického úřadu, je debata o tom, jak se zmrazenými ruskými aktivy v Česku naložit, důležitá:

„Rusko dává najevo, že jejich sféra vlivu by měla být od Aljašky po Berlín a usiluje o nové uspořádání světa. Obranu naší suverenity můžeme řešit i skrze přístup k majetku Ruské federace v Česku. Je namístě debata o využití takto získaných prostředků pro válečné reparace Ukrajině. Celou řadu nemovitostí v majetku Ruské federace naše zpravodajské složky označují za bezpečnostní riziko. Jde o politické rozhodnutí, k jakému řešení se přikloníme.“

To, že Rusko, coby agresor, má povinnost nahradit škody způsobené Ukrajině, rozhodlo už 14. listopadu 2022 ve své rezoluci Valné shromáždění OSN. Funkční páky, jak Kreml k placení reparací donutit, však OSN nemá.

Jedním z možných nástrojů by proto mohlo být právě použití nyní zmrazených ruských aktiv. Na sankčním seznamu EU je v souvislosti s ruskou válkou proti Ukrajině zhruba 2400 lidí a firem napojených na putinovský režim.

Mezi sankce patří zákaz vstupu na území EU (Česko navíc ruským občanům plošně až na konkrétně vymezené výjimky vůbec nevydává víza), zmrazení majetku a finančních prostředků.

Miliardy na splátky pro Ukrajinu

Odhaduje se, že Evropa, USA a Kanada a další země takto drží majetek v hodnotě zhruba 300 miliard eur. Z toho 88 miliard eur je v movitém a nemovitém majetku.

Finanční prostředky pak představují převážně aktiva Ruské centrální banky (zmrazeny byly již krátce po ruské invazi, 28. února 2022) ve výši 210 miliard eur.

Z toho většina, 183 miliard eur, je v Belgii v mezinárodním centru pro vypořádávání plateb Euroclear. I když na tyto konkrétní peníze ve stávající situaci přímo sáhnout nelze, využívají se výnosy z takto „uzamčených“ peněz. Jde každý rok zhruba o 2,5 miliardy – 3,5 miliardy eur. Většina z těchto peněz (95 procent) jde sice do rozpočtu EU, ale započítává se jako součást splátek úvěrů pro Ukrajinu.

Zbývajících 5 procent jde do rozpočtu Evropského mírového nástroje. Jde o mimorozpočtový nástroj k financování společných nákladů probíhajících vojenských misí a operací EU v různých částech světa.

Zda to tak vydrží i nadále, není jisté. Opatření je totiž platné vždy na šest měsíců dopředu a obnovuje se na základě jednomyslného hlasování v Radě EU. „Problém se jmenuje Maďarsko – zjevně hledá procesní cesty, jak tuto pomoc Ukrajině limitovat,“ podotýká Martin Smolek, vrchní ředitel sekce právní a konzulární českého ministerstva zahraničí.

Příklady z Pobaltí

Některé evropské země už přijaly vlastní zákony, které jim umožňují ruský majetek přímo konfiskovat, tedy zabavit bez náhrady a použít jej na podporu Ukrajiny. Příkladem je Estonsko a Lotyšsko.

V Estonsku letos v lednu začal platit zákon, který dovoluje použít „majetek osob a společností, které se podílely na protiprávním jednání Ruska“ a které podléhají mezinárodním sankcím jako zálohu na reparace škod Ukrajině. Opatření se vztahuje na veškerá finanční aktiva, movitý i nemovitý majetek.

„Jde o aktiva pod estonskou jurisdikcí a osob a firem navázaných na Rusko a o samotnou Ruskou federaci tam, kde má vyšší než padesátiprocentní podíl. Počítá se s tím, že ruští vlastníci takto zabaveného majetku by měli žádat o odškodnění ruský stát,“ vysvětluje právník spolku Lobbio Tomáš Opat. Ten očekává, že výhrady k zákonu doputují v dohledné době k estonskému Ústavnímu soudu.

Rázný krok proti ruskému majetku již udělalo Lotyšsko. Vyvlastnilo Moskevský dům v Rize poté, co byl lotyšskými bezpečnostními složkami označen jako „opěrný bod protilotyšských akcí organizovaných Ruskem“. Lotyšská vláda se nemovitost snaží vydražit a počítá s tím, že výtěžek půjde na podporu Ukrajiny. Zájemce o nemovitost se ale zatím nenašel.

Česko vymáhá dlužné nájemné

I v Česku se – spíše v teoretické rovině – debatovalo o možnosti zabavit například některé nemovitosti, které využívá ruská ambasáda. „S ohledem na diplomatickou imunitu to není možné. Ani Ukrajina nemůže Rusku zabavit majetek sloužící plnění funkce mise,“ vysvětluje Martin Smolek.

Česká republika alespoň soudně vyžaduje po Ruské federaci, aby zaplatila dlužné nájemné za zhruba čtyř desítek pozemků pod nemovitostmi, které sice užívá, ale neslouží k výkonu diplomatické mise.

Jde zhruba o 50 milionů korun, které Rusko platit nechce a věc nyní řeší soud.  V případě, že potvrdí povinnost platit, je poté podle Smolka ve hře i exekuce ruského majetku.

Rozdíly mezi státy

Zatímco zmrazení majetku je v souvislosti se sankcemi a protiopatřeními proti agresi právně poměrně snadno obhajitelné, zabavení majetku je výrazně komplikovanější. „Opatření musí být v souladu s národním, evropským i mezinárodním právem,“ upozorňuje vedoucí Katedry mezinárodního práva Právnické fakulty UK Veronika Bílková.

„Zabavování majetku má své právní překážky. U států je to majetková imunita, u fyzických a právnických osob právo na vlastnictví související s ochranou základních práv a svobod,“ doplňuje.

V přístupu k zabavování majetku se také liší jednotlivé státy, které jinak na Rusko společně uvalily sankce a shodují se v tom, kdo je agresor. „Přístup Evropy k otázce vyvlastnění ruských majetků je většinově opatrný. Osobně jsem pro vytvoření koalice odvážných, kteří budou hledat cesty, jak ruské prostředky využít pro obnovu Ukrajiny. Cestu nám ukazuje například estonský model,“ říká poslanec Zuna.

Vyznavačem tvrdšího přístupu je vedle již zmíněných pobaltských států zejména USA a Kanada. Opatrnější přístup preferuje – i z obav, že může jít o nebezpečný precedent – většina zemí EU. I tam jsou ale rozdíly.

Například Belgie, kde je – jak je popsáno výše – jen z aktiv Ruské centrální banky „zaparkováno“ 183 miliard eur, chce držet ruský majetek zmrazený. Na druhou stranu i tehdy, když země jako Maďarsko nebo Slovensko naruší dosavadní jednomyslný unijní přístup k sankcím.

Riziko pasti

Jak napsal server Euractiv, podle ministra Maxima Prévota musí mít EU alternativu pro případ, že sankce nebudou prodlouženy a zmrazení ruského majetku bude ohroženo.

„Mohli bychom mít novou mezinárodní rámcovou iniciativu, která by ponechala aktiva zmrazena. Další alternativou by byla národní iniciativa belgického parlamentu,“ řekl Prévot.

Nový německý kancléř Friedrich Merz by naopak zmrazený ruský majetek rád nechal zkonfiskovat „pokud to bude právně možné“. Otázka čistého a právně neprůstřelného postupu zůstává ale zatím nevyřešena.

„Jakkoli odvážné a chytré řešení se nakonec může ukázat jako past. Jakmile změníme normy, mohou být interpretovány i dezinterpretovány. Teď nám nějaká výjimka může vyhovovat, ale za 10 let ji může někdo použít proti nám,“ upozorňuje právnička Veronika Bílková.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.