Libanonský přístav, kde vybuchl ledek, byl „časovanou bombou“. Úřady o ní přitom věděly léta

„Pracoval jsem na počítači, když se ozval první výbuch. Schoval jsem se rychle pod stůl, což byl dobrý nápad, protože druhá exploze byla mnohem silnější,“ popsal mi kamarád Matouš, který už několik let žije a pracuje v Bejrútu.

Zažil prý dříve výbuchy bomb v automobilech, ale nic podobného úterní explozi. „Bydlím od přístavu asi tři kilometry, ale pocitově to vypadalo, jako by něco vybouchlo přímo v sousedství. Tlaková vlna nám vysklila všechna okna, která nebyla krytá dřevěnými okenicemi. Byla to největší exploze, co jsem kdy zažil,“ říká Matouš mírně přiškrceným hlasem.

Ví, jaké měl štěstí. Počty obětí úterního výbuchu se vyšplhaly na více než stovku a zraněných jsou tisíce. Zatímco vláda vyhlásila výjimečný stav a guvernér metropole Marwan Abbúd vyčíslil škody na 66–110 miliard korun. Média se začínají pídit po tom, jak vůbec mohlo k podobné katastrofě dojít a kdo je viníkem?

Není Trump jako Trump

Americký prezident Donald Trump velmi záhy označil výbuch jako atentát. Později prohlásil, že podle amerických vojenských expertů byl příčinou zřejmě pumový útok, což ale zdroje z amerického ministerstva obrany nepotvrdily.

Běžní Libanonci tragédii připisují vládě, proti níž lidé demonstrovali od loňského října. Na sociálních sítích se znovu objevily ostré výpady proti vládě typu „Odejděte všichni, jste zkorumpovaní, nedbalí, ničemní, nemorální“.

Nejenom obyčejní lidé, ale někteří politici a rovněž organizace Amnesty International požadují nezávislé vyšetření tragédie.

Je viníkem Izrael?

Na sociálních sítích se zase začala množit spekulativní obvinění, že útočil Izrael. Důvod je nasnadě. Sousední země mají léta napjaté vztahy, Izraelci vedli s libanonským hnutím Hizballáh dvě války a v posledních měsících se vztahy opět zásadně vyostřily.

Izraelci koncem června v cíleném útoku na předměstí syrského Damašku zabili jednoho z vysoce postavených bojovníků Hizballáhu. Hnutí se snažilo o odvetu náletem u severní hranice Izraele, který ale útok odrazil.

Příznivci Hizballáhu, který je společně s Íránem aktivně zapojený do války v Sýrii na straně Bašára Asada, také nepřímo obvinili Izrael z dalších incidentů. Prý může stát za několika tajemnými výbuchy, ke kterým v červnu a v červenci došlo ve strategických íránských vojenských objektech.

Obrovská exploze tehdy poškodila vojenskou základnu Parchin ve východním Teheránu a požár v podzemním jaderném zařízení Natanz dočasně zastavil obohacování uranu.

Izraelská pomoc

Íránská oficiální tisková agentura IRNA standardně obvinila z útoků „nepřátelské země, zejména sionistický režim (Izrael) a USA“. Izraelský ministr obrany Benny Gantz na to reagoval slovy, že jeho vláda není „nutně“ zapojena do každého incidentu.

Na výbuch v libanonském Bejrútu ale Gantz zareagoval mnohem jednoznačněji: „Izrael se obrátil na Libanon prostřednictvím mezinárodní obrany a diplomatických kanálů, aby nabídl libanonské vládě lékařskou humanitární pomoc,“ napsal ve společném prohlášení s izraelským ministrem zahraničí.

Upřímně míněnou soustrast a nabídku pomoci adresoval do Libanonu také izraelský prezident. Tato gesta sama o sobě vyvrací „izraelskou stopu“ v bejrútské tragédii, pro deník New York Times jakékoliv zapojení Izraele vyloučil také nejmenovaný izraelský agent.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Aleš Gill (mBank): Při letošním cestování a utrácení v zahraničí mějte vždy připraven „plán B“

Není Írán jako Irák. I když je Teherán součástí „osy zla“, válka s ním v zájmu Trumpa není

Třetina Čechů neumí cizí jazyk. Jak se správně motivovat k jejich studiu?

Izraelský čpavek v poušti

Izraelci přitom před několika lety zabránili možné podobné katastrofě na svém území. V přístavu Haifa skladovala zásoby čpavku k výrobě hnojiv nadnárodní firma Haifa Chemicals.

Tu vlastní skupina Trump, založená nikoliv Donaldem Trumpem, ale bratry Julesem a Eddiem Trumpovými, kteří nejsou s americkým prezidentem nijak spřízněni.

Trump Group se roky soudila se státem o to, aby mohla dvanáctitunová nádrž se čpavkem v Haifě zůstat. Izraelský soud nakonec v roce 2017 nařídil nádrž uzavřít a továrnu na hnojiva přesunout do pouště. Z důvodu ochrany veřejného zdraví a bezpečnosti.

Libanonským úřadům mohl jako odrazující příklad sloužit také výbuch v čínském přístavu Tianjin, kde 12. srpna 2015 série explozí zabila 173 lidí a stovky dalších zranila. Vyšetřování výbuchů ukázalo, že důvodem tragédie byla přehřátá nádoba suché nitrocelulózy, která způsobila první explozi, po které následovala detonace 800 tun dusičnanu amonného.

INFOGRAFIKA: Srovnání důsledků výbuchu v Bejrútu s tím, jak by stejná exploze poškodila Londýn a newyorský Manhattan 

Zdroj: Twitter (Joanna Merson)

Letitá tikající bomba

Na fakt, že v bejrútském přístavu tiká časovaná bomba v podobě 2 750 tun dusičnanu amonného, přitom libanonské úřady upozorňovala média i celní správa už několik let. „O tom nebezpečí se vědělo, probírá se to tu roky,“ upozornil mě Matouš.

Jeho slova potvrzuje i analýza internetového portálu Daily Beast. Ten popsal, jak fatální následky měla kombinace nekompetence, liknavosti a ignorance ze strany libanonských úřadů, ale také Ruska.

Loď Rhosus vezoucí 2 750 metrických tun dusičnanu amonného vplula do bejrútského přístavu v září 2013 pod moldavskou vlajkou. Ačkoliv plula z Gruzie do Mosambiku, v Bejrútu cestu přerušila kvůli problémům na moři.

Loď Rhosus přivezla dusičnan amonný do Libanonu. Zdroj: Twitter

Ruská plovoucí hrozba

Ukrajinsko-ruská posádka do papírů uvedla, že veze „zemědělské komodity“. Libanonské úřady nicméně náklad dusičnanu amonného používaného k výrobě hnojiv, ale také výbušnin, shledaly příliš nebezpečným a odmítly ho vypustit z přístavu.

Ruský kapitán a tři ukrajinští členové posádky byli nuceni deset měsíců zůstat na palubě. Až po opakovaných urgencích diplomatických úřadů soud povolil náklad vyložit. Námořníci do médií uvedli, že si ale měli na kargo sami sehnat kupce, což neučinili. Ruský majitel nákladu Igor Grechuškin přestal komunikovat, přestěhoval se na Kypr a nejevil o něj zájem.

Podle Daily Beast už v červenci 2014 varoval ruský námořní analytik Michail Vojtenko, že loď představuje „plovoucí bombu“. Vojtenko upozornil, že nebezpečný náklad sice libanonské úřady zabavily, ale jeho uskladnění neprovázela žádná zvláštní bezpečnostní pravidla.

„Existuje mnoho omezení, předpisů a pravidel, která se musí dodržet, když jde o skladování výbušnin, jako je amoniak, ale oni ten náklad prostě dali do skladu a zapomněli na to,“ řekl médiím Vojtenko.

Nezapomněli, jen nedbali

Nebyla to ale zcela pravda. Na problematický náklad opakovaně upozorňoval tehdejší ředitel libanonského celního úřadu Shafik Merhi. Soudu i úřadům zasílal varovné dopisy, v nichž žádal vyřešení uložení nebezpečné látky.

Navrhoval, aby soudy nařídily náklad buď odvézt ze země, nebo ho předaly libanonské armádě či prodaly soukromé firmě s výbušninami. „S ohledem na vážné nebezpečí, že je zboží v hangáru drženo v nevhodných klimatických podmínkách, znovu zasíláme naši žádost, aby námořní agentura toto zboží okamžitě vyvezla. Je to nezbytné pro zachování bezpečnosti v přístavu,“ psal Mehri soudům v roce 2016.

O rok později prosbu opakoval nový ředitel Daher, který žádal, aby soud v dané věci rozhodl s ohledem na nebezpečí, které „uskladněné“ zboží představuje pro jeho zaměstnance.

Celkem poslala celní správa soudům v průběhu několika let více než sedm varovných dopisů. Nikdy na ně nedostala odpověď.

Rozbuška neznámá

Libanonský premiér Hassan Diab označil výbuch v přístavu za národní katastrofu a slíbil, že „všichni, kdo za katastrofu odpovídají, zaplatí cenu“. Zvláštní vyšetřovací komise má do pěti dnů předložit soudci zjištění, co mohlo výbuch způsobit.

Samotný dusičnan amonný totiž explodovat nemůže, potvrdil chemik Jiří Bartl. „Dusičnan amonný se sám o sobě používá jako bezpečná látka. K explozi potřebuje nějakou iniciaci. Aby vybuchl, musí se smíchat s naftou, olejem, zkrátka s něčím, co hoří, a pak se to ještě musí odpálit,” vysvětlil Bartl.

Libanonské úřady předběžně zmínily jako možný důvod katastrofy svářečské práce. Už teď začínají Libanonci spekulovat, kdo nakonec bude oním „obětním beránkem“, kterého vláda potřebuje najít.

Libanonský ekonomický propad

Země je už měsíce na pokraji ekonomického kolapsu. Od podzimu minulého roku ztratila libanonská libra více než 80 procent ze své hodnoty, nezaměstnanost stoupá a s obrovskou inflací vyskočily ceny zboží až na trojnásobek. Lidé přestávají mít peníze na jídlo a základní potřeby.

Navíc je Libanon jednou z nejzadluženějších zemí světa. Nedostatečná vize jasně daných strukturálních reforem brání Mezinárodnímu měnovému fondu (MMF) poskytnout krachující zemi finanční pomoc. Podle dat MMF dosáhne letos veřejné zadlužení 162 procent HDP, což z Libanonu činí čtvrtou nejzadluženější zemi světa.

GRAF: Vývoj veřejného zadlužení Libanonu
Od roku 2015 do roku 2021 (u let 2019 až 2021 jde o odhady), v procentech HDP.

Zdroj: Statista, MMF

Spojené státy, EU, ale i například Saúdská Arábie zdůvodňují neochotu půjčit Libanonu peníze také postavením hnutí Hizballáh v současné libanonské vládě. Více než dvě stovky evropských politiků vyzvaly v červenci dopisem vedení Evropské unie, aby militantní hnutí zařadila na seznam teroristických organizací.

Jaké vedení, takový stát?

Katarská televize al-Džazíra komentovala současnou situaci následovně: „Mnoho Libanonců rychle poukázalo, co považují za hlavní příčiny úterního neštěstí – a sice velmi ​​špatné řízení ve zlomeném státě, vedeném zkorumpovanou politickou třídou, která s obyvateli země zachází s opovržením.“

Ve vážné krizi je i politické vedení země. Těsně před explozí rezignoval na funkci tamní ministr zahraničí Nassif Hitti s tím, že vládě chybí vůle provést potřebné reformy, aby se dostala z vážné hospodářské krize. Stejné důvody měl pro rezignaci i generální ředitel ministerstva financí.

Atmosféra v Libanonu byla velmi napjatá i před explozí a pro budoucnost libanonské vlády budou následující dny zásadní.

Katastrofa buď urychlí její pád, nebo jí může paradoxně i pomoci. Média, jež v posledních týdnech řešila především protesty, které proti vládě a jejímu ekonomickému mismanagementu probíhají po celé zemi už několik týdnů, se budou soustředit alespoň chvíli na „jiné téma“.

Napětí, které se očekávalo kolem pátečního procesu, v němž měli soudci vynést verdikt nad nepřítomnými členy hnutí Hizballáh, podezřelými z pumového atentátu na bývalého premiéra Rafíka-al-Haririho, může také přebít téma národní katastrofy.

Navíc Libanonu přislíbila finanční pomoc řada světových politiků. Jakkoliv by takové peníze měly být určeny primárně na řešení následků výbuchu, mohou vládě pomoct překonat těžké finanční období.

Článek, jehož autorem je Tereza Engelová, původně vyšel na serveru HlídacíPes.org.