Jak si Donald a Kim zadělali na Nobelovu cenu míru

Před šesti měsíci chtěl Donald Trump na „rakeťáka“ Kim Čong-una poslat „fire and fury“ (eufemismus pro jaderné vyhlazení). Pak přišel obrat a domlouvání schůzky, což Trump zkusil pár týdnů před termínem vyhrotit oznámením o zrušení tohoto setkání.

Dnes se tito dva státníci spolu smějí a mluví o zářných zítřcích. Někdo hovoří o slabosti, když USA ruší (byť dle Trumpových slov jde o pozastavení) vojenská cvičení s Jižní Koreou, a nevěří Severokorejcům, jiní oceňují prvé kroky diplomacie na nejvyšší úrovni.

Páchají Severokorejci sebevraždu?

Buďme ale realisté. Pokud by Severokorejci neměli vyvinuté jaderné zbraně (dodnes provedli tolik testů jako Pakistánci či Indové, kteří mají sice malý, ale zralý vojenský jaderný program), rozhodně by je Američané nebrali tak vážně.

Severokorejci pomáhali Syřanům budovat jejich vojenský jaderný program (který Izrael rozbombardoval), ovšem za dané situace by rozhodně nepoužili jaderné zbraně jako první.

Naopak dohoda se Západem a odstranění severokorejských jaderných zbraní mohou znít jako sebevražda.

K tomu zde máme dvě nedávné zkušenosti – Libye a Irák, kde jak vůdci, tak lid i celé země „naletěli a uvěřili Západu“ a jejich domoviny jsou dnes v troskách či slouží jako „tréninkové prostory“ pro cizí armády (a oba vůdci byli zavražděni, což Kima k jadernému odzbrojení jistě moc nemotivuje). Tolik realisté.

Zaděláno na Nobelovu cenu míru

Buďme však i optimisté a pojďme si představit situaci, která by dnešnímu Kimovi (Čong-unovi) zajistila místo na slunci vedle jeho dědečka Kima (Ir-sena), vítěze nad „americkými agresory“ z korejské války.

(Mimochodem, americká vojska byla v Koreji pod mandátem OSN, který tehdy velmi nepochopitelně nevetovalo ani SSSR, ani Čína; Sověti Koreu tehdy rádi využili jako testovací prostor pro své zbraně (např. letadla MiG-15) proti Američanům).

Prostě by se Kim Čong-un stal sjednotitelem a vyhlásil by program sjednocení obou Korejí, čímž by všem (a to i „skalním“ Severokorejcům) vypálil rybník.

Jak Severní, tak Jižní Korea mají už dnes ministerstva či výbory pro sjednocení, takže to není až zas taková fantasmagorie.

Země uzavřou mírovou dohodu, sjednocení proběhne dle německého modelu a jistě za to budou padat Nobelovy ceny míru.

Co na to Japonsko a Čína?

Vznikne ještě silnější asijská ekonomika, a to přímo mezi Japonskem a Čínou. Japonsko ale vůbec nebude nadšené, ekonomicky by „nová“ Korea znamenala daleko větší konkurenci než v současnosti, zejména na poli technologií a autoprůmyslu.

Totéž platí pro ekonomiku Číny, které Jižní Korea dnes také silně konkuruje.

Pokud navíc Korea zůstane spojencem USA a americká vojska zůstanou v Koreji, bude Čína ve velmi nevýhodné situaci. Zmizí pro ni „nárazníková severokorejská zóna“ mezi její a americkou armádou.

Cui bono?

V podstatě jedinou zemí, která z toho bude ekonomicky profitovat, bude Rusko, jež bude moci přes svoji hranici posílit obchod s novou „velkou Koreou“. Geopoliticky a vojensky situace prospěje jen USA.

Z tohoto pohledu je logické, že spolu Trump a Kim dnes mluví, protože jen tito dva z toho mohou politicky profitovat.

Je to však jen první krok, který navíc byl spíše divadlem pro média než faktickým milníkem. Uvidíme, jestli tuto cestu někdo nepřekazí. A že těch kazisvětů je kolem mnoho.12