Globální pakt o migraci země OSN přijaly. Proč ne Česko, USA nebo Rakousko?

Celkem 164 členských zemí Organizace spojených národů (OSN) na konferenci v Marakkéši schválilo takzvaný globální pakt o migraci.

Mnohem víc pozornosti se ale momentálně dostává státům, které svou podporu dokumentu na poslední chvíli stáhly. Mezi ně patří i Česko. Právě načasování nesouhlasu ukazuje, že nejde ani tak o zvládnutí světové migrace, jako spíše o hlasy ve volbách.

Česká počáteční podpora

Jak rychle politici mohou změnit názor, dobře ilustruje právě český příklad. Česko bylo mezi více než 190 členskými státy OSN, které v červenci schválily předběžnou podobu paktu.

Ještě v září tehdejší pověřený ministr zahraničí Jan Hamáček pakt obhajoval. Ve svém stanovisku české Ministerstvo zahraničí tvrdilo, že dokument pro členské státy OSN nepřináší žádné nové závazky, pouze výčet možných opatření, zásad a praktik, které lze uplatňovat v jednotlivých migračních či uprchlických situacích.

„Kdo tvrdí opak, buď dokumenty nečetl, nebo záměrně význam těchto dokumentů zkresluje pro politické hádky ve sněmovně či vedení kampaně před komunálními volbami. Ale já chci vést věcnou diskusi a prezentovat před veřejností jasná fakta,“ zdůrazňoval tehdy ministr.

Dodal, že dokument výslovně potvrzuje svrchované právo států určovat vlastní migrační politiku a řídit migraci na svém území.

Rakousko spustilo lavinu

Na konci října ale rakouský kancléř Sebastian Kurz oznámil, že Vídeň globální migrační pakt nepodpoří. Stírá prý rozdíly mezi nelegální a legální migrací.

Po USA, Austrálii a Maďarsku bylo Rakousko čtvrtou členskou zemí OSN, která tehdy z podpory migračního paktu vycouvala. Čtvrtou, ale klíčovou, protože právě Rakousko předsedalo Evropské unii. Lavina se pomalu dávala do pohybu.

Jen pár hodin poté to samé v Praze oznámil český premiér Andrej Babiš, který se dlouhodobě chlubí přátelským vztahem s kancléřem Kurzem. Navíc v případě migračního paktu prohlášení rakouské vlády prakticky doslovně citoval: Migrace není lidské právo, pakt ruší rozdíl mezi nelegálními a legálními migranty a tak dále.

Dva měsíce na obrat v postoji

Už v listopadu tak nástupce Jana Hamáčka v čele diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD) poslal do parlamentu vysvětlení, proč česká vláda pakt nakonec odmítne.

„Česko prosazovalo do hlavních principů kompaktu ustanovení, které by bylo jasným stanoviskem, že nelegální migrace je nežádoucí. Závěrečný text kompaktu toto stanovisko neobsahuje,“ píše v něm o migračním paktu Ministerstvo zahraničí.

„Kompakt stírá rozdíly mezi legálními a nelegálními migranty a tím podněcuje k větší migraci, včetně migrace nelegální,“ stojí ve vládním dokumentu.

Jak během dvou měsíců mohlo ministerstvo tak radikálně změnit názor na dokument, o kterém státy včetně Česka jednaly dva roky?

V rovině faktů se hledá vysvětlení jen těžko, naopak ve světle blížících se voleb do Evropského parlamentu to už smysl dává.

Skupina rebelů

V Evropě se následně mezi skupinu unijních států odmítajících pakt nebo vedoucích o něj silné vnitropolitické spory přidalo také Polsko, Bulharsko, Estonsko, Nizozemsko, Dánsko, Slovensko, Slovinsko či Itálie, mimo EU pak Švýcarsko.

V některých jmenovaných zemích totiž budou příští rok parlamentní či jiné volby. Všechny unijní státy ale čeká především boj o křesla v Evropském parlamentu, kde cítí šanci populisté.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT:

Vyhrálo Německo nad migrační vlnou? Zdá se, že ano – práci má čtvrtina uprchlíků

Přibývání obyvatel Česka je pro ekonomiku pomíjivé

David Macek (Nadace DRFG): Osobní setkání může být lékem na strach a úzkost

Předvolební téma

Krajní pravice a „vlastenecké“ strany chtějí z migrace udělat ústřední téma kampaně před eurovolbami.

V Rakousku je už rok koaličním partnerem lidovců kancléře Kurze strana Svobodných blízká krajní pravici. Ta se proti imigraci, zejména z muslimských zemí, ostře vymezuje. Prosazuje také krácení peněz na integraci přistěhovalců, kteří už v Rakousku jsou.

GRAF: Západní země uprchlíky podporují

 Zdroj: Statista.com

V Itálii, která zase patří mezi země reálně nejvíce zasažené přílivem migrantů, téma migrace opanoval vicepremiér a ministr vnitra Matteo Salvini. Ten se před eurovolbami snaží vytvořit celoevropský populistický blok. Na něm by participoval právě s rakouskými Svobodnými, francouzským Národním sdružením Marine Le Penové nebo i malými stranami z východní Evropy typu SPD Tomia Okamury.

Slovenská uklízečka a další

Šéf slovenského parlamentu a předseda koaliční Slovenské národní strany Andrej Danko pak třeba prohlásil, že v Marrákeši nebude „sedět ani uklízečka ze slovenské ambasády“.

Na Slovensku spory o migrační pakt vyvolaly demisi dlouholetého ministra zahraničí Miroslava Lajčáka. Ten předsedal Valnému shromáždění OSN v době, kdy dokument vznikal. Lajčák demisi nakonec stáhl, i když Bratislava pakt odmítla a do Marrákeše neposlala žádného zástupce.

Naopak v Belgii premiérova podpora paktu vyvolala vládní krizi a odchod koaličního partnera – vlámských nacionalistů – z kabinetu. Belgický premiér Michel přesto trval na tom, že na konferenci do Marrákeše poletí.

Co stojí v dokumentu?

Na to, že je dohoda právně nezávazná, vyvolala v Evropě během krátké doby až příliš velké politické otřesy.

Celý text paktu je přitom zaměřen na to, jak migraci podchytit a řídit tak, aby neškodila cílovým zemím ani samotným migrantům. Stručně řečeno vyhlašuje boj pašerákům lidí, výrobcům falešných dokladů a naopak povzbuzuje státy například k vytvoření legálních cest pro příchod potřebných pracovních sil z jiných zemí.

Všechny státy podle paktu výslovně mají právo rozhodovat o tom, koho „k sobě“ pustí. Zároveň ale mají při omezování negativních dopadů neřízené migrace co možná nejvíce spolupracovat.

Povinné kvóty nehrozí

Spoluprací přitom nejsou myšleny žádné povinné kvóty na přijímání migrantů, ale informační výměna, sdílení poznatků, co funguje a co ne. Nebo také spolupráce při hraničních kontrolách či vracení odmítnutých žadatelů o azyl.

„Lituji nejen toho, že některé země svou podporu stáhly, ale taky toho, že jejich reakce přišla tak pozdě. V tom paktu je všechno: pojmenování příčin migrace, omezení nelegální migrace, nabídka ochrany a zajištění návratů (migrantů),“ řekl začátkem prosince eurokomisař pro migraci Dimitris Avramopoulos.

Pakt jako mocenský prostředek

Euroskeptičtí populisté, často i s kontakty na tvrdé jádro krajní pravice, zatím nemají v Bruselu rozhodující slovo, k tomuto cíli se ale v květnových volbách chtějí přinejmenším výrazně přiblížit.

Díky migračnímu paktu si teď vyzkoušeli pověstné „vrtěti psem“, tedy vládami, které v obavách z dalšího posilování populistů raději samy sáhnou k populismu – tím, že migrační pakt budou vydávat za něco jiného, než čím ve skutečnosti je.

Dokument, který měl debatu o migraci a jejím managementu vrátit do věcné roviny, se tak v řadě zemí naopak stal prostředkem, jak do ní vnést ještě víc emocí.

Článek, jehož autorem je Vojtěch Berger, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.