Rusko tiše závidí. Aljaška se může stát záchranou Západu

Rusko by mohlo trpce litovat toho, že před 155 lety prodalo svému nynějšímu rivalovi ohromný kus země. Prodej Aljašky za 7,2 milionu dolarů se v roce 1867 zdál být výhodným obchodem.

Na ohromném poloostrově se nedalo normálně žít, nebylo možné půdu využívat pro zemědělství, a tak území o rozloze 1,7 milionu kilometrů čtverečních carské Rusko prodalo Spojeným státům. Ruský velvyslanec ve Washingtonu musel tehdy rozdávat úplatky americkým politikům, aby k obchodu skutečně došlo.

Nejhorší obchod 19. století

Později nicméně vešel prodej Aljašky do historie jako „nejhorší obchod 19. století“. Protože se na poloostrově, jenž sousedí s Kanadou, našlo zlato. A později také ohromné zásoby tekutého černého zlata a zemního plynu, což jsou suroviny velmi žádané i v 21. století, zejména v době energetické krize.

GRAF: Těžba ropy na Aljašce od roku 1990 prudce klesá
Těžba ropy na Aljašce od roku 1970 do roku 2020, v tis. barelů denně.

Zdroj: U.S. Energy Information Administration

Už nyní se spekuluje o tom, že šéf Bílého domu Joe Biden ohromné zásoby nerostných surovin nakonec uvolní k těžbě, aby posílil energetickou bezpečnost Ameriky. Navíc by tím na světových trzích docílil poklesu cen ropy a plynu.

Energetická bezpečnost, nebo klima?

Bidenova administrativa nyní řeší palčivou otázku, co je důležitější. Zda energetická bezpečnost světové ekonomiky číslo jedna (Spojené státy navíc bojují s nejvyšší inflací za čtyři dekády, v květnu to bylo meziročně 8,6 procenta), nebo ochrana životního prostředí, napsal web oilprice.com.

GRAF: Historický vývoj inflace v USA
Od konce 2. světové války, do současnosti, v procentech.

Zdroj: tradingeconomics.com

Aljaška chce těžit

Za obnovení těžby lobbuje hlavně vláda na Aljašce. Také velké ropné firmy tlačí na to, aby mohly pokračovat ve svých projektech a těžit i v nových lokalitách. Už loni se ukázalo, že Aljaška má větší zásoby nerostných surovin, než se dosud předpokládalo.

Investuje tu například australská petrolejářská firma 88 Energy, z domácích firem hlavně gigant ConocoPhillips. Usiluje o dotažení projektu Willow za osm miliard dolarů. Pro následující tři dekády by to znamenalo, že může těžit 160 tisíc barelů ropy denně.

Projekt byl schválený za prezidenta Trumpa, nyní však stojí. Proti jsou samozřejmě ochránci přírody, kteří projekt napadli u soudů. Tvrdí, že by se rozšíření těžby na federálním území rovnalo spuštění 66 uhelných elektráren z hlediska emisí skleníkových plynů.

Těžaři: Nové technologie zvýší produkci

Těžaři zdůrazňují, že zdokonalení technologie vrtů a další inovace v oboru, jako je vstřikování plynů nebo vody v blízkosti vrtných souprav, umožní čerpat další miliony barelů ropy v největším státě Ameriky.

Nyní k největším projektům patří těžba na North Slope, jež denně v průměru může vytěžit až 500 tisíc barelů ropy.

Uvádí se, že na začátku roku 2021 měla Aljaška prokázané zásoby ropy na úrovni 2,4 miliardy barelů a také jeden bilion kubických metrů zemního plynu (u Ruska se zásoby plynu uvádějí na úrovni 38 bilionů kubických metrů). Velká část nerostného bohatství se ale nachází v národních parcích na federální půdě.

GRAF: Zásoby zemního plynu podle jednotlivých zemí
Data k roku 2020, v bilionech krychlových metrů plynu.

Zdroj: NSenergybusiness.com

I proto ekologové a ochránci přírody protestují proti dalším plánům na průzkum nových ložisek. V tomto duchu hovořil i před zvolením Joe Biden, který ve svém plánu Green New Deal usiluje o dekarbonizaci energetiky i celé ekonomiky. Prezident již dříve navíc oznámil, že nebude prodávat další licence pro těžbu na Aljašce.

Těžba v národním zájmu

Bidenovi kritici v tomto kontextu upozorňují na paradox, kdy vyzývá americké těžaře (ale i tradiční spojence v Perském zálivu), aby se navyšovala těžba, na Aljašce ale její rozvoj blokuje.  Jedná se o oblast o rozloze 400 tisíc hektarů Cook Inlet.

Americká vláda argumentuje tím, že průmysl nemá o další těžbu zájem. Republikáni ale tvrdí, že to není pravda. „Cook Inlet je jediným zdrojem zemního plynu, na kterém závisí více než 400 tisíc lidí v oblasti jižní Aljašky včetně významné vojenské základny, jež je zásadní pro naši národní bezpečnost. Aljašský průmysl má zájem o prodej pronájmu v Cook Inlet. Tvrdit opak je prostě falešné, nemluvě o tom, že to je krátkozraké,“ zlobí se na Bílý dům senátorka za Aljašku Lisa Murkowskiová.

Také měď a zlato pro zelenou transformaci

Experti z energetického průmyslu se domnívají, že se Biden v době prudkého růstu cen energií nechce pouštět do debaty o změně klimatu, protože by mu to nepřineslo žádné politické body. Ekologové restrikce naopak vítají.

Nejedná se ale jen o těžbu ropy a plynu, v oblasti se těží rovněž měď, zlato a další kovy, jež jsou naopak nezbytné pro rozvoj obnovitelných zdrojů energií a bateriových úložišť energie.

Ale i zde se čekají problémy při rozvoji těžby, jako je tomu u projektu Pebble Mine, na jehož přípravě se pracuje už deset let. V oblasti se naopak nachází největší místo na světě pro rybolov lososů.

Globálně poptávka po mědi raketově roste kvůli rozvoji obnovitelných zdrojů. I proto se jedná pro federální vládu o komplexní problematiku. Generální ředitel společnosti Pebble Limited Partnership John Shively nechápe přístup Bidenovy administrativy.

„Považuji za ironické, že prezident používá zákon o obranné výrobě (Defence Production Act) jako nástroj pro větší produkci nerostných surovin pro obnovitelné zdroje, jako je měď, zatímco jiní v administrativě hledají politické cesty, jak zastavit domácí těžbu, jako je ta naše,“ zlobí se na Bílý dům Shively.

Bidenova volba

Biden a všichni američtí demokraté se musí rozhodnout, jakou cestou se vydají. Buď zvýší energetickou bezpečnost Spojených států a zvýší domácí těžbu nerostných surovin, i s tím, že to bude mít dopady na životní prostředí, ale zároveň to podpoří místní ekonomiku.

Nebo budou i nadále trvat na dekarbonizaci energetiky do roku 2035, ale i v tomto případě bude muset Amerika začít dovážet ve větší míře potřebné kovy.

Zvýšení dovozu nezbytných surovin ze třetích zemí světa je rizikové, zejména v době po napadení Ukrajiny Ruskem. Geopolitická situace je v asijských i afrických zemích velmi nestabilní. Navíc to neřeší obavy o ochranu přírody, protože se problém těžby pouze přesune na jiné státy.