Příběh kuřecího masa: Před sto lety se slepice chovaly pro vejce, změna nastala náhodou

Ještě před sto lety se kuřecí maso jedlo minimálně. Ti, kdo měli slepice, je chovali většinou kvůli vejcím, a teprve když slepice přestala nést, šla na polévku. V posledních letech obliba kuřecího naopak globálně roste a trh s kuřecím masem má už hodnotu 30 miliard dolarů ročně (708 miliard korun).

Jen v roce 2021 se na celém světě snědlo 74 miliard kusů těchto opeřenců. Přitom před necelými 60 lety, v roce 1965, lidé snědli jen osm miliard kuřat. Konzumace kuřecího masa od té doby vzrostla skoro desetkrát, zatímco lidská populace od té doby rostla z 3,4 miliardy na osm miliard v roce 2022, tedy více než dvakrát.

Jakým způsobem ovládlo kuřecí maso americký trh, dokazuje to, že během sledování Super Bowlu Američané snědí za jeden večer těžko uvěřitelných 1,45 miliardy kuřecích křídel.

Pohádkový byznys

K masové produkci kuřecích proteinů ale došlo náhodou. Před sto lety, v roce 1923, si farmářka Cecile Steelová z Ocean View v Delaware objednala do svého chovu slepic, jež měla kvůli vejcím, padesát nových kuřat. Došlo ale k omylu a na farmu jí přivezli pět stovek ptáků. Začala je krmit ve stodole, kterou vytápěla kamny na uhlí.

O necelých pět měsíců později už měla čtyři stovky zhruba kilových kuřat (pětina zemřela), jež prodala. A ještě slušně vydělala – v dnešních cenách dostala 11 dolarů za libru masa. I díky tomu se začala kuřata chovat ve stále větším množství. (Pro srovnání, v roce 2023 se kuře v maloobchodě v USA prodávalo za necelé dva dolary za libru.)

Do tří let už měla Steelová kuřecí farmu o deseti tisících kusů ptáků. Zprávy o úspěchu chovu kuřat se po roce 1928 rozšířily po celých Spojených státech a stovky amerických farmářů přešly na chov kuřat na maso, popsal začátky vzniku „kuřecího byznysu“ americký web Vox.

Rozšíření produkce kuřecího masa pomohl i objev vitaminu D v roce 1922, takže kuřata už nepotřebovala volný výběh a sluneční svit a mohla být chována ve velkých halách. Rostoucí poptávce po kuřecím mase pomohla i doporučení lékařů. Ti tvrdili, že kuře nemá téměř žádný tuk a je zdravější variantou v jídelníčku než vepřové nebo hovězí maso.

Zatímco před druhou světovou válkou činila konzumace kuřecího masa v americké rodině 20 procent celkové spotřeby masa, nyní to je už 45 procent.

Slepici dovezl do Ameriky Kolumbus

Předchůdci slepic a kuřat pravděpodobně pocházejí z území dnešního Thajska a postupně se rozšířili z Asie do Afriky a Evropy. Evropané si je pak vzali na lodě, když objevovali Ameriku. První opeřenci se tak na tento kontinent dostali už v roce 1493 na území dnešní Dominikánské republiky společně s druhou výpravou Kryštofa Kolumba. Podle archeologů ale byli ptáci domestikováni nejprve pro zábavu, pro kohoutí zápasy.

Po druhé světové válce se z kuřat stal stále výnosnější byznys. Vědci, vládní úředníci i producenti masa v USA se začali zaměřovat na to, jak dosáhnout u kuřete během několika týdnů co největšího nárůstu svalové hmoty. Došlo ke křížení plemen New Hampshire Red a Cornish a toto kuře dokázalo efektivně přeměnit potravu na svalovou hmotu.

Pro obrovské chovy o několika desítkách tisíc kuřat byl klíčový také objev antibiotik. Penicilin dokázal u domácích zvířat urychlit jejich růst. I proto se antibiotika na velkofarmách postupně rozšířila a dnes se používají ve velkém.

Kuřecí nugety dále zvýšily poptávku

K oblibě kuřecího masa přispěly i nové recepty. Obalené kuřecí nugety byly prvně prodávány na americkém trhu v roce 1963 jako mražený polotovar. McNuggets z produkce McDonald’s se raketově rozšířily po celém světě po roce 1983. Pro americký globální řetězec to je stále nejlépe vydělávající produkt. Ročně jen Američané snědí přes dvě miliardy kuřecích nugetek.

Obří chovy kuřat ale mají celou řadu negativních stránek. Produkují sice laciné maso, z hlediska životních podmínek těchto zvířat se ale jedná o katastrofu. Kuřata fakticky sedí dlouhé týdny ve vlastních exkrementech.

Většina z kuřat (nejen v amerických chovech) nemůže chodit, protože jsou moc těžká a jejich nohy jsou příliš slabé. Plemena kuřat nabývají na váze stále rychleji. Kuřata z roku 1957 po 56 dnech krmení vážila zhruba kilo, v roce 1978 za stejnou dobu už přibrala na dva kilogramy a plemena chovaná v roce 2005 dosáhla 4,5 kilogramu, zjistila kanadská studie z roku 2014.

Ochránci zvířat upozorňují také na to, že je nutné zabíjet obrovské množství kuřat. Na jednu poraženou krávu připadá sto kuřat, aby se ke spotřebiteli dostalo stejné množství masa. I proto se každoročně musí zabít přes 70 miliard těchto opeřenců.

Rizika pro životní prostředí

Drůbeží velkochovy znamenají i velká rizika pro okolní životní prostředí. Mohou způsobit kontaminaci vody dusičnany z jejich výměšků. Takzvaný drůbeží prach zase způsobuje dýchací problémy lidem žijícím v okolí velkých drůbežích farem.

Sacoby Wilson z University of Maryland, jenž se specializuje na veřejné zdraví, varoval, že odpad z kuřecích farem je pro lidské zdraví škodlivý a mělo by se s ním nakládat jako s jiným nebezpečným průmyslovým odpadem. Farmy jsou ale většinou vyňaty z povinnosti dodržovat přísné limity ohledně ovzduší a vody, jež platí pro průmyslové podniky.

I tak zůstane ještě nějaký čas kuřecí maso nedílnou součástí jídelníčků lidí po celém světě.