Michal Feix (Seznam.cz): Evropská regulace nesmí zabíjet on-line byznys

Seznam už rozhodně není pouze vyhledávač. Vyrostl ve velký mediální dům. To tvrdí v exkluzivním rozhovoru pro Peak.cz Michal Feix, provozní ředitel Seznamu, donedávna ještě v pozici výkonného šéfa.

Rozhovor se ale točil hlavně kolem kroků, které Evropská unie podniká vůči internetovému byznysu. Podle Feixe ho tak příliš orientuje na konečného spotřebitele, čímž trochu škodí firmám. Zároveň podotýká, že EU si občas neuvědomuje, že hranice na internetu nic neznamenají.

„Je to celosvětová infrastruktura a Brusel musí pochopit, že buď chceme stavět internety, které budou opravdu oddělené geograficky a každý bude mít svá pravidla, nebo se smíříme s tím, že státy se musí domluvit,“ poznamenává v rozhovoru.

Rok šéfujete ředitelům několika oddělení Seznam.cz. Jak se za tu dobu změnila náplň vaší práce?

Mám pocit, že je stále stejná. Pořád jsem 20 hodin denně v práci a skáču z tématu na téma. Dělám vše pro to, aby firma vzkvétala a byli jsme schopní se poprat se všemi výzvami, které jsou před námi. To se pro mě se změnou funkce nezměnilo.

A kam se posunul Seznam.cz?

Tak tam je vidět obrovský posun. Už nejsme vnímáni jen jako webový vyhledávač, ale stal se z nás mediální dům se vším všudy. Seznam zprávy mají velký ohlas a spouštíme dokonce televizi.

Takže největším projektem je nyní Seznam televize?

Spíš bych ji nazval jedním ze střípků roku 2017. Jsme mediální firma, která vytváří a buduje obsah a vše, co s tím souvisí. Spuštění televize je součástí dlouhodobé strategie, kam se chce firma vyvíjet. Ale ano, je to projekt, který bude asi nejvíc vidět.

Motorem digitalizace je byznys

Seznam se také výrazně zasazuje o rozvoj digitalizace. Jak je na tom Česko? Je stále téma digitalizace pouze na papíře?

Michal Feix (37)

V Seznamu pracuje od roku 2004, začínal jako administrátor systému a postupně se propracoval na pozici provozního ředitele. Nějakou dobu působil jako výkonný ředitel a také ředitel pro právní a legislativní záležitosti. V současnosti zastává pozici provozního ředitele, který má pod sebou lidské zdroje, techniku, finance a marketing. Před příchodem do společnosti Seznam.cz působil na technických pozicích u obou českých konkurenčních portálů. Je absolventem ČVUT FEL a MBA.

Papírově jsme se o malinko posunuli v budování infrastruktury. Strašně dlouho a složitě se rozebírala otázka vysokorychlostního internetu a vypadalo to, že plán nakonec zůstane u ledu. A vlastně se tak i stalo. Není to moc úspěšný projekt, podíváme-li se na počet přihlášených subjektů ve výzvě. Tím, kdo v Česku tlačí digitalizaci kupředu, je především byznys.
Podíváme-li se na Seznam nebo nám podobné firmy, které přicházejí s multimediálním obsahem, streamovanou televizí, videoobsahem, tak ty v České republice vytváří tlak na poskytovatele internetových služeb. Jejich uživatelé nechtějí sledovat sekající se video, to se raději poohlédnou po společnosti, která má lepší infrastrukturu, zajišťující plynulé sledování obsahu. To je přirozená cesta, jak digitalizaci někam posunout.
Motorem změn je ale byznys, nikoli stát. A Česko není výjimkou, děje se tak prakticky všude na světě.

Jak se díváte na návrhy a myšlenky týkající se zavedení eGovernmentu?

Už jsem asi příliš starý na to, abych se radoval z těchto teoretických úvah, které se už spousty let objevují na papírech. Jsem spíš skeptik, takže se raduji až z věcí, které vidím hotové a realizované. Úvahy, teorie a plány tady byly vždycky.
Zatímco před deseti lety bych se z toho radoval, dnes je beru jako naprostou samozřejmost. Radovat se budu až ve chvíli jejich realizace, až z toho všichni budeme těžit výhody. Teď to spíše beru jako mlácení prázdné slámy.

Stále souhlasíte s názorem, že i Evropa je v oblasti digitalizace „zastydlá“, o čemž jsme se spolu bavili před dvěma lety?

Zastydlostí jsem pravděpodobně tehdy pojmenoval její neakčnost v oblasti digitálu. Evropa rozhodně udělala pokrok v tom, že nasbírala řadu negativních zkušeností s tím, jak digitální trh funguje. Typicky třeba právo být zapomenut, na kterém je krásně vidět nepochopení toho, jak funguje digitální ekosystém.
V digitálu je například právo být zapomenut vykládáno tak, že vyhledávač by měl najednou rozhodovat o tom, které informace k dohledání jsou a které nikoli. Takže vlastně vyhledávač už nemůže upozorňovat na informace, které ale nadále visí na nějakých webových stránkách, kde být mohou. Což je vlastně absurdní, protože neřešíme podstatu problému. Hledáme jen nějaké záchytné body, abychom ztížili cestu k informacím.

Michal Feix, provozní ředitel Seznam.cz. Zdroj: Seznam.cz

Zlepšil se tedy postoj Evropy k digitalizaci za poslední roky? 

Zásadním způsobem, o digitalizaci v Evropě už mluví kdekdo. Což je na jednu stranu pozitivní, ale druhá věc je, jestli kroky Bruselu reálně něčemu pomohou. Legislativní regulace jako e-privacy (nařízení o soukromí a elektronických komunikacích, pozn. red.) nebo GDPR (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů, pozn. red.) podle mě ne.
Je otázka, jestli to musí být tyhle dvě, nebo nějaké další zkušenosti, které Evropa potřebuje získat, aby konečně pochopila, že digitální trh potřebuje jiný přístup.

A ten by podle vás měl být jaký?

Je třeba si uvědomit, že prosazování zásadně restriktivního přístupu ve snaze změnit to, jak internet funguje, je špatně. Internet není ropa, nerostné bohatství nebo zboží, které se dá omezovat na úrovni hranic, ať už evropských, nebo státních.
Je to infrastruktura, která je celosvětová, a Brusel musí pochopit, že buď chceme stavět internety, které budou opravdu oddělené geograficky a každý bude mít svá pravidla, nebo se smíříme s tím, že státy se musí domluvit. Minimálně na nějakých přijatelných kompromisech, které budeme všichni respektovat a tolerovat. Ponechat internetu volnost, ve které fungoval v letech 1990 až 2000, kdy byl z velké části stranou zájmu politických a státotvorných reprezentací.

Udělala Evropa v tomto směru i nějaké dobré kroky?

Dělá dobré kroky v singularitách. Pozitivní je třeba zrušení roamingu v rámci Evropy. Chápu, že kdybychom se bavili s někým, kdo reprezentuje telekomunikační byznys, nebude souhlasit. Ale pro spotřebitele má toto opatření velký smysl. V jeho důsledku pomůže nejen lidem, ale i ekonomice. Náklady klesají i firmám, které využívají mobilní a telekomunikační infrastrukturu.
Naopak opatření typu GDPR, e-privacy nebo novela autorského zákona spotřebitelům nic nepřináší a škodí byznysu. Spotřebitel bude mít mnohem více administrativy, kterou po něm budou provozovatelé digitálních služeb vyžadovat. Ale že by je opatření prakticky ochránila více než dnes, to se říct nedá. Množství ztracených kreditních karet, zneužitých osobních údajů a podobných věcí, které se vždy děly a dít budou, se zásadním způsobem nezmění.

A co tedy podle vás chybí?

Stále a dokola si kladu otázku, proč takovou naprosto zásadní a velkou věc děláme místo toho, abychom stejné finanční nebo lidské úsilí věnovali tomu, abychom Evropany vzdělávali, jak mají k internetu přistupovat. Není normální vyplňovat osobní údaje v každém formuláři, který na vás na internetu vyskočí. Lidé by měli automaticky přemýšlet nad tím, proč po nich služba ony údaje chce. Měli by umět si ověřit, komu je poskytují, zjistit si reference na danou společnost.
Před mnoha lety se říkalo: co je v televizi, to je pravda. To se pak přeneslo do internetového prostředí. Naštěstí už to ale ustupuje. Drtivá většina firem, které se na internetu pohybují, mají morální kredit, nesnaží se nikoho okrást. A jestliže je procento nebo promile nepoctivých, kteří systém zneužívají, tak to přece nemůžeme vyřešit tím, že zavedeme nějakou směrnici, která rozbourá 99 procent trhu. Ta situace přece není tak špatná, aby vyžadovala takováto radikální řešení.

Regulace nesmí byznys zabíjet

Jaký je váš názor na připravovanou evropskou směrnici k autorskému právu?

Přijde mi, že nálada, kterou lze dnes ve vztahu k jednání evropských orgánů vysledovat, je silně orientovaná na spotřebitele. Což je špatná zpráva pro všechny firmy, které podnikají v on-line byznysu.
Z Bruselu chodí spousta nápadů, regulací a směrnic, které mají za cíl až příliš jednobarevně prosazovat práva konzumentů. Osobně to sice podporuji, ale nemělo by to být jen na úkor podnikatelů. Volám po rovnováze. Regulace nesmí zabíjet byznys, aby to nedopadlo tak, že poskytneme maximální ochranu spotřebiteli, ale na trhu nezůstane nikdo, kdo by mu službu poskytl.
Co se poslední rok děje na poli evropských institucí, je podle mě extrém. Vezměte si GDPR a e-privacy. Kolem GDPR je moře nejasností, které zůstanou neřešeny do května roku 2018, kdy začnou padat první pokuty. Výklad GDPR má trhliny a bude záležet na tom, jak to bude vymáháno. Byznys potřebuje jistoty, pravidla, v jejichž rámci mohou firmy fungovat. Pokud není jasné, co se po firmách požaduje, tak regulace představují slepé větve, které si může regulátor vyložit, jak chce. To ve mně evokuje šikanózní prostředí, které potenciálně může být zneužito proti všem. Nemyslím si, že v takovém prostředí bychom měli jako Evropa v budoucnu fungovat.

Směrnice o autorském právu, konkrétně článek 11, mi připadá, že není ve prospěch nikoho. Je to taková lose-lose strategie. Vydavatelským domům ubere čtenost, webové agregátory zase přijdou o obsah a čtenář se k obsahu bude dostávat zase o něco složitěji. Vlastně se týká i Seznamu. Jak vnímáte vy cíl této směrnice?

Neprospěje nikomu. Také nerozumím tomu, proč bychom se do něčeho takového měli pouštět. Taková evoluce autorského práva není v Evropě potřeba. Ekonomika světa se s nástupem digitálu nějakým zázračným způsobem vypořádala. Svět se dělí na ty země, které se snaží zavést nějaká opatření a vidí vždy tu horší stranu mince, a na státy, které se transformaci nebrání, jsou k ní otevřené. Právě ty se snaží pod tlakem digitalizace aplikovat a upravovat stávající legislativu s notnou dávkou selského rozumu. To je ta správná cesta.
Neměli bychom za každou cenu rovnou vytvářet nějaká nová omezení. Na to potřebuje společnost mnohem víc času, aby se stihly projevit všechny výhody a nevýhody dané inovace.

Michal Feix, provozní ředitel Seznam.cz. Zdroj: Seznam.cz

Za každým byznysem jsou peníze, ale já v případě regulací nikde nevidím čísla, která by kvantifikovala přínos změn…

To je právě ten problém. Pokud chceme dělat takovou drastickou změnu, měli bychom mít nějaká data, která by říkala, jak si tou změnou pomůžeme. Ta čísla nikde nevidím. Například zmíněná navrhovaná legislativa k autorskému zákonu je objektivně nekvalitní. Nemá důvodovou zprávu, která by změnu kvantifikovala. Je to jen souhrn domněnek a filozofických úvah o tom, jak by směrnice mohla vydavatelskému byznysu pomoci kompenzovat určité ztráty, které mu dnes on-line svět způsobuje.
Těch proměnných je tam takové množství, že realita je pro všechny nepředvídatelná. Můžeme se mýlit my, kteří se proti směrnici stavíme, ale i ti, kteří ji prosazují. Je to příliš složité téma na to, aby kdokoli z nás mohl dohlédnout důsledky a konce.

Nehoní Brusel moc zajíců najednou? Nejde jen o směrnici autorského práva nebo GDPR, ale i další věci…

Brusel honil vždy jen jednoho zajíce. Od začátku je jeho snahou se vypořádat s rostoucím vlivem nadnárodních společností v Evropě. Nicméně ono antilobby proti tzv. GAFA společnostem (GAFA je zkratka počátečních písmen technologických gigantů Google, Amazon, Facebook a Apple, pozn. red.), jak nadnárodní giganty Brusel označuje, se evropským úředníkům vymklo z rukou.
Přerostlo to určitou mez a nebyl v úřadu nikdo, kdo by byl schopen zatáhnout za ruční brzdu. Není nikdo, kdo by řekl, že regulační aktivity se musí v určité fázi zastavit, aby nepozabíjely i evropský byznys. Nesmí se z toho stát tažení proti všem. Tudíž se – přeneseně řečeno – jeden zajíc Bruselu nekontrolovatelně rozmnožil.

Spotřebitel má svůj rozum

Může to vést i k něčemu pozitivnímu?

Pochopitelně. K obohacení podnikatelů, kteří přijdou s novými byznysmodely, zatímco těm méně inovativním se povede v těžce konkurenčním prostředí o něco hůř než předchozí dekády, kdy internet a digitální ekonomika ještě nebyly vyvinuty. Debata o nástupu digitální ekonomiky by se samozřejmě měla vést, ale my jsme zvyklí na vše reagovat příliš ukvapeně. Situaci bychom neměli vyhodnocovat příliš zbrkle.

Máte na mysli něco konkrétního?

Příkladem jsou diskuse ohledně sdílené ekonomiky. Na Airbnb chceme například naroubovat stejná pravidla jako na hotely a jiná ubytovací zařízení. Porovnáváme ale zcela odlišné služby, ačkoli mají podobné znaky. Ambicí pronajímatelů Airbnb přece není provozovat hotelové služby.
To, k čemu bychom měli spíše dospět, je, že spotřebitel dokáže pochopit, jaké garance, jistoty nebo naopak nejistoty mu přináší ten který poskytovatel služby.
Dnes už vlastně máme precedent v podobě nákupu zboží na zahraničních e-shopech, typicky těch čínských. Ve chvíli, kdy spotřebitel musí do Číny reklamovat doručené zboží, zjistí, jaké výhody má dražší nákup v evropském e-shopu. Spotřebitel by měl mít na výběr, kterou z variant si zvolí. Může jít za drahou jistotou nebo zkusit levnější alternativu, která může být na první pohled atraktivnější. Musí si ale být vědom rizik, která jsou s ní spojena.

A to se v Evropě neděje?

Dnes vidím snahu Bruselu za každou cenu prosadit pouze jednu variantu, kterou považuje za správnou, aby se spotřebitel nemohl rozhodnout podle sebe. A to je špatně. Spotřebitel má svůj rozum a umí si vybrat sám.

Michal Feix, provozní ředitel Seznam.cz. Zdroj: Seznam.cz

Snaha o návrat před rok 1990

Je hnacím motorem regulací stále averze proti nadnárodním firmám, nebo už se objevil jiný cíl?

Není to ani tak averze, jako spíš naprosto racionální obava či strach, jaký dopad mohou mít nadnárodní společnosti na evropskou ekonomiku, pokud jim přenecháme hrací pole v digitální ekonomice. Hlavní roli hraje strach silných lobbistických organizací v Německu a ve Francii, které zastřešují odvětví, jež se neuměly s digitálním prostředím tak rychle popasovat a teď hrají druhé housle. Cítí, že Google, Facebook a další firmy ohrožují jejich zaběhlé byznysmodely.
Jedním ze způsobů, jak se s těmito firmami vypořádat jinak než riskantní transformací, je si odchytit svého zástupce v Evropském parlamentu a pokusit se pod záminkou záchrany pracovních míst a jiných hezkých „vzletných myšlenek“ všechno zastavit a ideálně vrátit do roku 1990.

Jak to myslíte?

Rád situaci připodobňuji k revoluci v hudebním průmyslu, kdy byla cédéčka nahrazena lepší technologií. Vytlačení fyzických nosičů z trhu bylo nevyhnutelné. Jednu technologii vystřídala nějaká lepší.
Transformaci jde udělat rychle, ale i složitě, obzvlášť pokud má ve stávající technologii mnoho dinosaurů zainvestováno mnoho peněz. Proto se pak změnám brání všemi možnými prostředky, ačkoli vědí, že jsou neodvratitelné.
Je přitom zjevné, že svět se transformuje do digitálního prostředí, které je pro uživatele pohodlnější. Pro spotřebitele je zbytečné kupovat si informace na papíře, když je možné je dohledat na internetu. Evropský úředník by tak měl spíše hlídat to, že když už se trh transformuje, tak aby všichni měli stejná pravidla a někdo nebyl neoprávněným způsobem zvýhodňován. Nesmí bránit pokroku, inovacím a tomu, aby k transformaci docházelo.

Hlavními státy podporujícími stávající evropskou regulační politiku v podobě, kterou popisujete, jsou tedy Francie a Německo. Které země se naopak staví na opačnou stranu, volají po rozvolnění regulací a podporují činnost nadnárodních společností?

Myslím, že Estonsko je dobrý příklad. K jednotlivým tématům a návrhům směrnic se staví pragmatičtěji než třeba zmíněné Německo a Francie, jež k nim přistupují prizmaticky. Změny prosazují pomalu, v rámci udržení sociálního smíru trvají na dodržování starých pořádků a transformují velmi opatrně, zatímco Estonci se umí k věcem stavět s nějakou aktuální zkušeností a s větším nadhledem.
Ale že by tu byla nějaká paleta států, která by měla v oblasti digitálu o 180 stupňů otočený pohled, než mají Němci nebo Francouzi, tak ta dnes v Evropě podle mě není. Osobně prosazuji pragmatický přístup. Spíš volám po tom, aby se věci ozkoušely, abychom nejdříve s novými technologiemi a byznysmodely měli nějakou zkušenost. Pokud se osvědčí, dejme jí prostor, a pokud s sebou nese nějaké kontroverze, řešme je. Ale nebrzděme vývoj technologií ani ho nijak neohýbejme v jeho zárodku. Tímto způsobem věci na internetu nikdy nevznikaly.