Konec venkova? Jaká budoucnost čeká dnešní světová velkoměsta?

Více než polovina světové populace žije ve městech a každý sedmý obyvatel planety obývá jednu ze 150 světových metropolí. Podle mnohých předpovědí vyroste podíl obyvatel měst do roku 2050 na 70 procent.

Z ekonomického hlediska není výsledek urbanizace nijak překvapivý. Města totiž vyprodukují bezmála 80 procent světového HDP. Například jen koridor Boston – New York – Washington spolu s regionem Los Angeles generuje více než 30 procent roční produkce celých USA.

Nejde jen o samá pozitiva

Úspěch ale vždy něco stojí, a proto je tu i odvrácená stránka života v metropoli v podobě neudržitelného vzorce spotřeby, zhoršování životního prostředí a přetrvávající společenské nerovnosti.

To ale nejsou všechny problémy, které postihují moderní města. Pro některé tento výčet hrozeb spojený s nebývalou mobilitou práce v digitální éře ohlašuje dokonce konec urbanizace.

Opačný závěr je ale s ohledem na to, co dnes o městech a digitalizaci víme, opodstatněnější.

Namísto deurbanizace budou příští desetiletí města upevňovat silná mezinárodní partnerství a ujímat se vedoucí úlohy při řešení globálních problémů. Ptáte se proč?

Tajemství je v měřítku

Každý, kdo někdy navštívil Šanghaj, New York nebo jakékoliv jiné moderní velkoměsto lemované mrakodrapy, potvrdí jedinečný potenciál takových metropolí.

Podle nedávné studie americké akademie věd (PNAS) města nepoměrně lépe využívají lidský i fyzický kapitál.

Ve zdánlivém rozporu s tradiční aritmetikou produkují více jednotek výstupu pro každou použitou jednotku vstupu – pokud jde o statistiku veličin jako HDP, mzdy, patenty či výdaje na výzkum a vývoj.

Města dokonce v přepočtu na obyvatele promrhají méně prostředků na infrastrukturu a služby. Díky tomu jsou v budoucnu jediným logickým a reálným řešením otázky bydlení obyvatel. Obzvláště v kontextu růstu světové populace.

Ta má do roku 2050 vzrůst ze současných 7,6 miliardy na necelých deset miliard. S digitalizací se možnosti řešící problém městských kapacit pravděpodobně ještě rozšíří.

Jak a kde bude pracovat trochu jiná, „připojená“ generace?

V roce 2020 vstoupí podle studie společnosti PwC na trh práce generace C (C v tomto případě značí „connected“), která žila celý svůj dosavadní život obklopena digitálním světem.

Do té doby se čtyři tahouni čtvrté průmyslové revoluce – automatizace, rozšířená realita, cloud computing i ambientní inteligence (představuje vědní oblast vycházející z výzkumu umělé inteligence a již celkem rozvinuté problematiky všudypřítomných výpočtů  související s rozvojem bezdrátové komunikační technologie, technologie inteligentních senzorů, jakož i s oblastí výzkumu rozhraní pro komunikaci člověka s počítači, pozn. red.) – představí v celé své digitální kráse.

Nástup digitálního věku bude společně s neustálým ústupem baby boomů dostatečným důvodem k tomu, aby mileniálové objevili nový způsob práce.

MOHLO BY VÁS TAKÉ ZAJÍMAT: SERIÁL DIGITÁLNÍ TRANSFORMACE

Digitalizace totiž mění i samotný význam mobility. Generace C bude první skupinou pracovníků, kteří se svobodně usídlí tam, kam se jiní před nimi přestěhovali jen z nutnosti.

Města jako lídři hodní následování

Současně digitalizace posune hranice produktivity jako celku. Umožní dál čerpat rostoucí výhody seskupení v hlavních sektorech ekonomiky, jako jsou výroba, finanční služby či pohostinství.

Vytvoří prosperující „mikromnohonárodnostní podniky“, které díky digitálním platformám, jako je eBay, Alibaba nebo Amazon, překročí zeměpisné vzdálenosti, potvrzuje studie společnosti McKinsey.

V důsledku toho bude městská přitažlivost ještě silnější a bude narůstat.

Města jsou otevřeným prostorem k utvoření společenských vazeb a ke zrodu občanské angažovanosti. Tento pozitivní mechanismus zpětné vazby pak souvisí s celkovým štěstím jejich obyvatel, růstem HDP a mnoha dalšími žádoucími rysy moderního života.

GRAFIKA: Světová urbanizace
Míra urbanizace v jednotlivých státech světa a největší města v roce 2017

Zdroj: Světová banka

Místo států města

Potenciál měst dosahovat nebývalé úrovně hospodářské aktivity a inovací postačuje k tomu, aby v následujícím století převzala vedení. Dokonce už dnes existují více funkční města než samotné státy.

Nicméně i přes veškerou svou otevřenost a ekonomickou zdatnost stále postrádají klíč k  udržitelné dominanci – politickou váhu a suverenitu.

Ani tato potřeba nemusí být dlouhodobou otázkou k řešení. Starostové po celém světě navazují partnerství, která vycházejí spíše ze společných zájmů než z geografické blízkosti nebo politické kolegiality.

Jejich vedoucí představitelé, od Bavorska až po Paňdžáb (území rozdělené mezi dnešní Pákistán a Indii, pozn. red.), horlivě zřizují nezávislé kanceláře na podporu obchodu a investic, které v konkurenci těch ostatních usilují o finanční toky z obchodu a cestovního ruchu.

Městská suverenita

Dokonce ani vnitrostátní kontext nemusí být pro moderní města nezbytně nejdůležitější.

Zatímco mezi například Spojeným královstvím a Tureckem existuje jen málo smysluplných paralel, hlasy pro setrvání v EU podle referenda o brexitu byly v Londýně, Liverpoolu a Manchesteru řízeny podobnými silami jako hlasy proti v ústavním referendu v Istanbulu, Ankaře a Izmiru.

Dokonce i jinak politicky nezávislé Spojené státy čelí éře globálních měst. Například New York a San Francisco se společně s dalšími více než 380 jinými městy zavázaly k Pařížské dohodě o změně klimatu. A to i přes to, že země jako celek dohodu odmítla.

Je tedy zřejmé, že města už nepotřebují svolení k tomu, aby co nejlépe využila svoji suverenitu.

Chytrá města – lehčí život

A co víc, digitalizace slibuje, že to nejlepší řešení přetvoří v ještě lepší. Ve smart cities, jako je estonský Tallinn, se už občané bez problémů zapojují do městské vlády pomocí digitálních platforem.

PŘÍKLADEM ESTONSKÉHO DIGIROZVOJE JE I APLIKACE TAXIFY, PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR S ŠÉFEM ČESKÉ POBOČKY ROMANEM SYSLEM

Ty jim umožňují podepisovat smlouvy, podávat daňová přiznání či hlasovat v národních volbách. Tallinn ale není jediný, podobné programy se už chystají i v dalších městech, například v Singapuru, Amsterdamu a dalších.

Snad nejvíce podceňovaným příslibem digitalizace je místní eGovernance (plně elektronický způsob vlády, pozn. red.). Digitální platformy navždy změní způsob, jakým místní samospráva spolupracuje s lidmi, které řídí.

Čas, kdy nás vlády uvidí jako zákazníky spíše než jako občany, může být bližší, než si představujeme. A až k tomu dojde, budeme za to moci poděkovat digitalizaci.

/Článek, jehož autorem je Teemu Alexander Puutio z Univerzity v Turku, vyšel v anglickém originále na serveru Světového ekonomického fóra./