Deputinovat se a decentralizovat zdroje, to jsou hlavní úkoly české energetiky

Česká závislost na Rusku, respektive na energiích z Ruska, je vysoká. Vyšší, než by mohla být, kdyby se tématem energetické bezpečnosti a diverzifikace vlády v posledních desetiletích vážně zabývaly.

Jenže na kdyby se nehraje a teď i Česko, podobně jako celá EU, horečně hledá metody, jak se této závislosti zbavit, či ji aspoň zásadně snížit.

Dvakrát víc než Evropa

Statisticky vzato tvoří primární energetické zdroje původem z Ruska 37 procent celkové veškeré spotřeby v Česku, průměr EU je jen 20 procent.

Z Ruska se ale do Česka v oblasti energií dováží vše podstatné: jaderné palivo, ropa, plyn i černé uhlí. Nevozí se slunce, vítr a voda, hnědé uhlí, biomasa a nové technologie, jako je výroba bioplynu či vodíku. To je také v zásadě odpověď na otázku, co s tím a co dál.

Napovídá i trocha evropské statistiky. Nejnižší ceny elektřiny v Evropě mají aktuálně ve Skandinávii – díky velkému podílu hydroelektráren a obnovitelných zdrojů. Nejvyšší ceny jsou ve Francii, kde je sice hodně jádra, ale cenu tam udávají plynové elektrárny.

To horší nás ještě čeká

„Odejít od ruského uhlí je jednodušší než od ropy, což je zase jednodušší než od jaderného paliva a to je jednodušší než od zemního plynu,“ shrnul hierarchii české závislosti na Rusku v nedávném rozhovoru pro Deník bezpečnostní „šerpa“ Tomáš Pojar, poradce premiéra Fialy.

Zároveň je nutné mít na mysli, že pokud jde o ceny energií a dopady na lidi i firmy, to horší teprve přijde. Řada velkých dodavatelů má stále platné kontrakty, kdy nakupovali za nižší ceny, a bolestivé pro ně budou hlavně budoucí faktury.

Je nutné mluvit i o energetické chudobě, o těch, kdo do ní spadnou, a jak to řešit. První nápady typu speciálních tarifů už na stole jsou, přibýt musí další.

VÍCE K TÉMATU:

Úsporný režim na energie hodnotí odborníci smíšeně. Nabízí se i jiná řešení, jak lidem pomoci

Cyril Zapletal: Pokud má u nás dojít k renesanci těžby uhlí, musí přípravy začít hned

Uhelné zdroje jsou kvůli Putinovi zpět. Aktivisté chtějí omezit i používání aut

Investic moc nebylo

Do české kritické infrastruktury v energetice a do energetické bezpečnosti se za posledních deset let příliš neinvestovalo. Dohnat to za měsíce ani za krátké roky nejde.

Rychlejší a levnější jsou investice do obnovitelných zdrojů, kde se návratnost dramaticky zvýšila – vlivem vyšších cen energií a nižších výrobních nákladů. Poptávka už je ostatně tlačena zdola.

Domácnosti i firmy, včetně velkých výrobních podniků, se doslova vrhly na investice do energetických úspor a obnovitelných zdrojů – tak, že dodavatelské firmy nestíhají. „Zájem o fotovoltaické panely je čtyřikrát vyšší než v loňském roce. Je to zcela logické, lidé hledají způsoby, jak ušetřit,“ říká ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman.

Zelená energie se ovšem nerovná jen fotovoltaice (která si v Česku nezaslouženě udržuje špatnou pověst způsobenou počátečním solárním dotačním boomem a „barony“, kteří na tom lehce a rychle vydělali).

Další řešení

Je tu řada dalších chytrých řešení – vodík, biopaliva, tepelná čerpadla, vše, co sníží produkci CO₂ a zvýší naši nezávislost na Rusku.

Celou energetiku země ale na obnovitelných zdrojích postavit nelze. Stále jsou nestabilní, nejisté a energie z nich se nedá ve velkém skladovat.

Nějaký čas bude nutné akceptovat uhlí. Například polostátní ČEZ už oznámil, že prodlužuje provoz uhelné elektrárny Dětmarovice, kterou přitom plánoval vypnout už příští rok na jaře (otázka ovšem je, jak se obecně k financování „špinavých energetických projektů“ postaví banky).

Jisté řešení nabízí také rozvoj malých modulárních jaderných reaktorů: levnějších a snáze a rychleji postavitelných. Vize, že se u nás postaví – včas a za dohodnuté peníze – velká jaderná elektrárna, vypadá s ohledem na zahraniční zkušenosti jako stále větší chiméra.

Tankery do Česka

Zatracovat nelze ani plyn, ostatně zdaleka ne každý má na sobě nálepku Made in Russia. Ale protože košile je bližší než kabát, je správná snaha vlády si „do foroty“ co nejvíce naplnit zásobníky plynu před příští zimou – i za cenu vyšších nákladů a toho, že ten plyn je zatím pořád hlavně z Ruska.

Do budoucna musí být součástí řešení LNG terminály. Ty využitelné i pro nás jsou či budou v Polsku, Německu, Holandsku a Chorvatsku. Na vládě je, aby dohodla například český podíl na jejich nové výstavbě a zajistila napojení na plynovody směrem k nám.

LNG terminály bychom měli stavět či se na nich podílet, i za cenu, že se to nákladově nevyplatí – zájem bezpečnosti převažuje.

Plyn odjinud než z Ruska

Většina plynu k nám nyní teče z Ruska přes Slovensko. Je nutné posílit přítoky z Německa a navázat se na Polsko. Mimochodem, podle plynárenských odborníků by kapacity z Německa v případě úplného vypnutí plynu z Ruska stačily pro potřebu takzvaných chráněných zákazníků, pro průmysl by to ale byl problém.

Za poslední rok cena plynu narostla o stovky procent. Experti se ale shodují, že plynu je na světě dost. Problém je však s kapacitou – tedy jak ho sem dostat odjinud než z Ruska.

Jak řekl na nedávné debatě o energetice pořádané Institutem pro veřejnou diskusi místopředseda představenstva ČEZ Pavel Cyrani: „Tankerů na LNG je na světě asi 550. Celou Českou republiku by uzásobilo jen deset z nich, pokud by se stále točily. Ale to se pohybujeme samozřejmě jen v oblasti teorie. Jde o kapacitu.“

Přes víkend v úřadech netopit, doma to stáhnout

Jako nezbytné se jeví investovat do energetických úspor a být ochoten podstoupit trochu toho nepohodlí. Příkladem se rozhodlo jít ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO).

Jak se na nedávné veřejné debatě pochlubil náměstek René Neděla, v budovách MPO se nedlouho po ruské invazi na Ukrajinu rozhodli přestat přes víkendy vytápět. Spočítali si, že v meziročním srovnání tím uspoří nezanedbatelných 24 procent spotřeby.

Podle propočtů MPO lze až o 30 procent nižší spotřeby – de facto bez jakékoli finanční investice – dosáhnout právě jen omezením vytápění. Domácnosti a teplárny v Česku stojí za 40–45 procenty spotřeby plynu.

S ropou je to v Česku trochu veselejší, i když česká závislost na Rusku se pohybuje stále na úrovni skoro 50 procent a ty rafinerie, které tradičně zpracovávají ruskou ropu (hodně sirnatou), se hned tak přepnout na jiné druhy neumějí – může to trvat i roky. Ale půjde to.

Cenové věštění z koule

Soukromým investorům se v posledních letech do energetiky příliš investovat nechtělo. Důvodem byla dlouhodobě nízká cena elektřiny. V roce 2007 stála MWh 50 eur, v roce 2017 to bylo jen 27 eur.

GRAF: Vývoj ceny elektřiny
Od roku 2007 do současnosti, v eurech za MWH

Zdroj: kurzy.cz

ČEZ mimochodem nadále cíluje cenu z budoucí jaderné elektrárny na 60 eur. Otázka však je, nakolik je to reálné, když se stále operuje s tzv. cenou přes noc a nereálně nízkou sumou za stavbu pod 200 miliardami.

Nová solární elektrárna, kompletní i s bateriemi, dnes dokáže vyrábět za cenu kolem 70 eur za MWh. Trh je nyní na sumě kolem 200 eur a s tím se rapidně snižuje návratnost investice i pro běžné spotřebitele.

Současné vysoké ceny nabízejí zároveň i příležitost pro efektivní nové investice do úspor a inovací. Pro možnost českou (evropskou) energetiku skutečně z gruntu předělat s ohledem na energetickou bezpečnost i zelený přístup.

Ideálním a zatím trochu opomíjeným kandidátem jsou stanice na biometan. Do roku 2031 by podle odhadů mohl zajišťovat 15–20 procent české spotřeby plynu. Samo se to ale neudělá…