Venezuela má největší zásoby ropy na světě, bez miliard ze Západu není schopna těžby

Venezuela by mohla mohla být v rámci Jižní Ameriky jedním z nejvlivnějších a nejbohatších států. Podobně jako je v arabském světě Saúdská Arábie, která svůj vliv od 70. let minulého století vybudovala na těžbě a vývozu ropy.

Jihoamerická země má totiž ze všech zemí na světě největší zásoby ropy (druhá je právě Saúdská Arábie), ale ropu prakticky netěží.

GRAF: Největší zásoby ropy na světě
V miliardách barelů ropy, odhad v roce 2020.

Zdroj: US Energy Information Administration

Americké sankce uvalené před pár lety za úřadování Donalda Trumpa na levicový režim Nicoláse Madura, jenž odmítá uznat porážku v prezidentských volbách v roce 2018, odřízly Caracas od přístupu na globální trhy a země fakticky zbankrotovala.

Ekonomické problémy země společně s rozšířenou korupcí vedou k tomu, že se těžba ropy za posledních 80 let propadla na minima. V současné době se z venezuelských vrtů těží  okolo 600 tisíc barelů ropy denně.

Biden povolil dovoz ropy do Ameriky

Současný americký prezident Joe Biden se snaží venezuelský režim dostat z ekonomické izolace (i s ohledem na sankce na ruskou ropu a plyn). Průlomově povolil na konci minulého roku americké společnosti Chevron dovést z jihoamerické země do Spojených států tanker plný venezuelské ropy. Rovněž udělil americkým těžařům šestiměsíční licenci na těžbu ropy v komunistickém státě.

Naděje Madura, že se podaří postavit jeho zemi opět ekonomicky na nohy, jsou ale nadále velmi předčasné.

Venezuelská státní ropná společnost PDVSA nemá dostatek financí, aby byla schopná navyšovat produkci ropy, jež je zásadní pro ekonomické přežití Venezuely.

Energetická infrastruktura byla navíc dlouhá léta bez financí a údržby a je v katastrofálním stavu, připomenul web Oilprice. Zaznívají také obavy, že by místní úřady nebyly schopné v případě ekologické katastrofy situaci zvládnout.

Marxismus v praxi

Během vlády neomarxisty Hugo Cháveze (vládl v letech 1999 až 2013) a jeho nástupce Madura, došlo k úplnému zhroucení těžby ropy. Politické čistky vedly k exodu kvalifikované pracovní síly ze země.

K tomu je nutné připočíst rozsáhlou korupci a nakonec i americké sankce, které přivedly venezuelskou ekonomiku i její těžařský průmysl ke kolapsu. Zásadní pro další rozvoj je absence zahraničních investic a nedostatek kapitálu.

Před nástupem Cháveze do prezidentského úřadu se produkce ropy Venezuely v roce 1998 dostala na solidní úroveň 3,1 milionu barelů ropy denně (rekord zaznamenala země v roce 1970, kdy těžila 3,8 milionu barelů za den).

GRAF: Historický vývoj těžby ropy ve Venezuele
Od roku 1973 do současnosti, v tis. barelů denně.

Zdroj: tradingeconomics.com

V roce 2020 ale už klesla na úroveň před druhou světovou válkou na průměrných 569 tisíc barelů ropy za den. O rok později těžba kvůli covidu klesla dokonce na úroveň kolem 400 tisíc barelů za den. Během loňského roku došlo k lehkému vzpamatování a těžba je na úrovni současných 636 tisíc barelů za den.

Caracas tak přišel o zásadní zdroj příjmů v dolarech. Ještě před uvalením sankcí Trumpovy administrativy vyvážela Venezuela dvě pětiny černého tekutého zlata do USA. Nyní ekonomicky rozvrácená země většinu fosilního zdroje exportuje na asijský trh, především do Číny.

Export tvoří z 99 procent ropa

Na exportu ropy je přitom hospodářství jihoamerické země životně závislé. Ropa tvoří 99 procent příjmů z vývozu a na celém HDP se podílí čtvrtinou. V důsledku poklesu těžby proto ekonomika v posledních letech výrazně propadla.

V roce 2019 to bylo o 35 procent, o rok později o dalších 30 procent, uvedla venezuelská centrální banka. Předloni měl činit propad meziročně 1,5 procenta.

Venezuelskou ekonomiku trápí také vysoká míra inflace. V roce 2018 měla podle Mezinárodního měnového fondu dosáhnout 65 tisíc procent. V roce 2019 pak „klesla“ na 19 900 procent. O rok později to bylo přes 2 960 procent, v roce 2021 podle venezuelské centrální banky 686 procent.

Na začátku roku 2022 odpovídala měsíční minimální mzda ekvivalentu 1,5 amerického dolaru. Řada domácností nemá prostředky na nákup potravin nebo léků. Maduro ale tvrdí, že hyperinflace je už ve Venezuele minulostí.

GRAF: Míra inflace ve Venezuele
Za rok 2022, v procentech.

Zdroj: tradingeconomics.com

Sedm let krize

Dlouhodobá finanční krize země, která fakticky probíhá už od roku 2016, znamená, že stát nemá peníze na opravu už silně zanedbané infrastruktury pro těžbu a zpracování ropy. Státní ropná společnost PDVSA není schopná navýšit produkci ani na příkaz Madura.

Venezuelská ekonomika se dostala do paradoxní situace: sice disponuje největšími zásobami ropy na světě, není ale schopna je vytěžit a tím pádem ani prodat.

Většina tamních zásob ropy je navíc kyselá a obsahuje větší množství síry. Proto potřebuje složitější úpravu během zpracování a její produkce je uhlíkově náročnější ve srovnání s jinými druhy ropy.

Navíc kvůli nedostatku kapitálu není ani na údržbu starých vrtů. Kvůli tomu dochází k ohromným únikům ropy do okolního prostředí. Náklady na odstranění ekologických škod se odhadují na další miliardy dolarů.

Aby země zvýšila produkci ropy alespoň na úroveň dvou milionů barelů denně, potřebuje kapitálovou injekci ve výši 110 až 250 miliard dolarů v dalších deseti letech.

Odborníci varují, že bez kvalifikovaných pracovníků a know-how západních těžařských firem není možné katastrofální situaci zvládnout.

I proto se evropské ropné společnosti TotalEnergies a Equinor rozhodly v polovině roku 2021 opustit Venezuelu. Přetrvávající americké sankce odrazují i další zahraniční hráče, aby do nestabilního trhu s nejistými vyhlídkami investovali.