Proč jih Evropy i nadále vyvolává obavy finančních trhů?

Klid před bouří? Možná, ale už ne tolik kvůli Itálii. Napětí v třetí největší ekonomice eurozóny zvolna polevuje. President Mattarella se rozhodl, že nakonec jmenuje vládu dvou “populistických” stran – Ligy severu a Hnutí pěti hvězd.

Obě strany přitom nabídly pouze drobný ústupek. Pro prezidenta nepřijatelný ekonom Paulo Savona (kriticky se vyjadřující k euru) nakonec nebude ministrem financí, ve vládě ovšem bude zastávat pozici ministra pro EU.

Křehká unie

Trhy by poslední vývoj mohl spíše uklidnit. Což by mohlo prospět euru, které se v uplynulých dnech propadlo vůči dolaru na nejnižší úrovně za posledních deset měsíců.

GRAF: Vývoj kurzu eura vůči dolaru
Za poslední měsíc.

Zdroj: TradingView.com

Strach šel na začátku týdne prudce vzhůru především z obav, že země míří k předčasným volbám, které se “zvrhnou” v neformální referendum o setrvání v měnové unii.

Přitom otázka členství v eurozóně (nebo dokonce v EU) nebyla před prezidentovým víkendovým zamítnutím vlády prakticky vůbec ve hře.

V tuto chvíli se tak trochu situace vrací zpátky do kolejí, ve kterých se nacházela před týdnem. Trhy mají z nové vlády obavy, ale ty se netýkají tolik systémových otázek (setrvání/vystoupení z eura) jako spíš rozpočtových plánů pro nejbližší roky.

I zde má prezident nakonec ústavou dané možnosti proti příliš rozhazovačným plánům nakonec zakročit.

A co Španělsko?

Na jihu Evropy i tak nemusí automaticky zavládnout klid. Ve Španělsku se schyluje k hlasování o důvěře vůči premiéru Marianu Rajoyovi.

V tuto chvíli se navíc zdá, že opoziční socialisté seženou dost hlasů na jeho odvolání. To by znamenalo, že skončí premiér, který španělskou ekonomiku relativně úspěšně provedl finanční a bankovní krizí, a země může ve finále uvíznout v politickém patu.

Na druhou stranu španělská ekonomika nemusí budit zdaleka takové obavy jako ta italská. Patří k nejrychleji rostoucím ekonomikám v eurozóně, má stále výrazně nižší zadlužení a především – Španělé jsou dnes na rozdíl od Italů o poznání více pro-evropští.

GRAF: Podpora eura ve vybraných zemích
Kolik procent populace „fandí“ euru, průzkum je z listopadu 2017, v procentech.

Zdroj: Eurobarometr, ČSOB

Euru “fandí” přes 80 procent populace, zatímco v Itálii ho více jak 40 procent odmítá. I proto politické napětí ve Španělsku nemusí mít na trhy zdaleka tak “zničující dopad.”

Nesmíme ale také zapomínat na Turecko jehož ekonomika na tom rozhodně není dobře. Tamní měna – turecká lira letos ztratila proti dolaru už sedmnáct procent a inflace v dubnu stoupla nad jedenáct procent. Nemluvě o tom, že v zemi mají expozice i evropské banky. Například španělská BVVA vlastnící půlku turecké Garanti Bank. Italská UniCredit Bank zase vlastní dvě pětiny v Yapi Kredit.

GRAF: Srovnání výnosů německého, španělského a italského dluhopisu
Za poslední tři roky, v procentech. Jde o desetileté dluhopisy.

Zdroj: ČSOB

Čekání na ECB

I tak bude nakonec zajímavé sledovat, jak se popere s politickým napětím na jihu Evropy ECB.

Čerstvý prudký růst euro-inflace dohromady se slušným růstem dávají jasný signál – kvantitativní uvolňování (QE) by mělo na konci roku skončit. Seberou k tomu ale nakonec centrální bankéři ve Frankfurtu odvahu?