Konec uhlí v Německu a Česku: cíl stejný, ale česká cesta rozhodně složitější

Německo by chtělo s využíváním uhlí pro energetiku skončit do roku 2030, nová česká vláda počítá s odklonem od uhlí v roce 2033. Kvůli úzké návaznosti českého energetického trhu na ten německý Česku podle analytiků ani jiná cesta nezbývá.

Obě země jsou ale při využívání uhlí ve zcela odlišné situaci a Němci jsou navíc mnohem dál ve výstavbě obnovitelných zdrojů energie. Právě německé zkušenosti by mohly Česku v příštích letech pomoci tuto ztrátu dohnat.

Německé „obnovitelnosti“

Německo plánuje ukončit používání uhlí k výrobě elektřiny do roku 2030. Téměř o dekádu dříve, než původně zamýšlelo.

Dělá to především proto, aby dostálo cílům Pařížské dohody, jak si předsevzaly německé vládní strany v koaliční smlouvě. „V ideálním případě se to podaří do roku 2030,“ píší.

Řešení pro německou energetiku vidí vláda především v budování obnovitelných zdrojů energií i ve výstavbě plynových elektráren. Ty by měly zajistit dostatek energie při zvyšující se poptávce i její stabilní ceny.

Právě obavy z energetické chudoby ale vyvolávají otázky, zda je cesta zelené transformace Německa vůbec možná.

Blížící se deadline

Přestože je dřívější uhelný deadline Německa ambiciózní, je v zásadě splnitelný, uvedl pro server Euractiv.cz analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Oldřich Sklenář.

Pokud je ale hlavním cílem snižování emise, záleží na tom, co do budoucna nahradí uhelné elektrárny. „Kromě rozvoje nových OZE (obnovitelných zdrojů energie, pozn. red.) je zapotřebí řešit i výstavbu záložních zdrojů na zemní plyn,“ vysvětlil Sklenář.

Ty by se podle něj však ideálně měly využívat co nejméně, protože jejich emise jsou výsledně, při započtení úniků zemního plynu při těžbě a zpracování, srovnatelné s uhelnými elektrárnami.

Problematické jsou také výkyvy cen plynu, které jsou v současné době jednou z hlavních příčin zvýšení cen elektřiny.

GRAF: Vývoj ceny zemního plynu
Za poslední dva měsíce, jde o cenu termínového kontraktu na obchodním uzlu Title Transfer Facility (TTF) v Nizozemsku v eurech/MWh

Zdroj: Yahoo Finance

Možnosti jsou, ale…

Německo má s výstavbou OZE obecně bohaté zkušenosti – jejich podíl na výrobě elektřiny se podařilo zvýšit z přibližně tří procent ze začátku devadesátých let na současných více než 45 procent.

„Toto tempo by se ale nyní muselo ještě výrazně urychlit,“ uvedl Sklenář. Podle něj je kromě rychlosti výstavby zdrojů problém mimo jiné i v budování přenosových vedení od samotných elektráren. „Každé další procento se do stávající sítě začleňuje o něco obtížněji.“

V praxi je tak podle Sklenáře náročné například přenesení výkonu z větrných farem v Severním moři do průmyslových oblastí na jihu země. Na pevnině zase byla již velká část vhodných oblastí pro větrné farmy využita a nabízí se tak výměna stávávající technologie OZE za modernější nebo využití méně vhodných oblastí.

Česká provázanost s Němci

K ozeleňování energetiky postupně směřuje i Česko. Vyhnout se mu není možné hlavně vzhledem k úzkému provázání německého a českého trhu s energiemi.

Silová elektřina se pro české zákazníky obchoduje na energetické burze v Lipsku, a německý energetický mix tak má přímý vliv na ceny české elektřiny, vysvětlil Sklenář.

Před pár dny se česká vláda ve svém programovém prohlášení zavázala ke konkrétnímu roku konce uhlí v ČR.

„Budeme vytvářet podmínky pro energetickou transformaci a rozvoj uhelných regionů tak, aby byl možný odklon od uhlí do roku 2033.“ Podle prohlášení je především potřeba, aby přechod teplárenství k nízkoemisním zdrojům proběhl bez skokového zdražování.

GRAF: Výhled útlumu těžby uhlí jako zdroje energie v Česku
Jde o odhad vývoje instalovaného výkonu netto od roku 2020 do roku 2050, v MW. 

Zdroj: Koncepční scénář Uhelné komise, analýzy ČEPS

Musíme držet krok s Evropou?

I podle nového ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely (STAN) je potřeba především brát v potaz ekonomickou realitu. Jak řekl v rozhovoru pro Seznam Zprávy, u energetiky nejde o rozhodnutí, která dělá ČR sama.

Naopak je důležité, abychom drželi krok s Evropou, takže varianta, že by Česko zůstalo u fosilních paliv, by pro nás do budoucna byla velmi nevýhodná.

„Brzký odklon od uhlí má nepopiratelné ekonomické výhody,“ konstatuje analytik Sklenář. K těm patří dostupné unijní fondy, ze kterých je možné financování takové transformace, ale například i úspora za nákup emisních povolenek.

„Při současné ceně emisních povolenek je o osudu uhlí de facto rozhodnuto,“ dodává Jana Austová Pikardová ze Svazu moderní energetiky.

Ruská (ne)závislost

Prezident Zaměstnavatelského svazu důlního a naftového průmyslu Vladimír Budinský však upozorňuje na odlišné postavení Česka a Německa.

Německo hlavně importuje, a může mu proto být lhostejné, zda dováží uhlí, nebo plyn – přičemž otázkou zůstává, nakolik se v tomto ohledu chce spoléhat na Rusko.

Naopak země těžící vlastní uhlí, jako je Česko, jsou v odlišné situaci. Uhlí jim dává zaměstnanost, vytváří bohatství v regionech a přináší jim energetickou a surovinovou bezpečnost.

Na rozdílnou situaci Česka a Německa upozorňuje i Sklenář: v Česku má uhlí ještě vyšší podíl na výrobě elektřiny než v Německu. V loňském roce to u nás bylo 38 procent, zatímco v Německu „pouze“ 24 procent.

Čeká nás energetická proměna

K tomu výstavba nových OZE v Česku dlouhodobě stagnuje, a je proto potřeba začít jednat.

Do roku 2030 však ČR ani teoreticky nemá šanci postavit nové jaderné elektrárny. Bude se proto, podobně jako Německo, muset spolehnout na kombinaci OZE doplněných o nové plynové zdroje, myslí si Sklenář.

Takovou proměnu energetiky může Česko zvládnout, ale musí se chopit příležitostí, které se mu nabízejí, říká Jana Austová Pikardová.

„Jen možnosti rozvoje solární energetiky během tohoto desetiletí dosahují 9–12 terawatthodin ročně. Větrná energie může přidat podobnou část a stále máme nevyčerpaný potenciál bioplynových stanic, které by mohly využívat část biologicky rozložitelného odpadu z domácností a potravinářství,“ vypočítává.

Euromiliardy jsou

Právě na budování OZE bude Česko v nadcházejících letech moci čerpat miliardy z unijního Modernizačního fondu, Fondu spravedlivé transformace nebo kohezních fondů. Je pak na Česku, aby umělo tyto zdroje výhodně investovat.

Strategii však nemusí hledat samo. Podle Sklenáře se nabízí spolupráce právě s Německem.

„Může probíhat jak v politické, tak i technologické rovině, kde je příležitost pro zapojení obou zemí. I s ohledem na omezené lidské zdroje nebo vzájemnou provázanost našich energetických trhů je vhodná přeshraniční spolupráce univerzit a příslušných expertních skupin.“

Další možností je sdílení existujících příkladů dobré praxe nebo inovativních obchodních modelů.

Článek, který původně vyšel na serveru HlídacíPes.org a čerpal z příspěvku Barbory Pištorové na serveru Euroactiv, byl redakčně upraven a doplněn.