Geniální vynálezce Werner von Siemens

Od narození svého zakladatele Wernera von Siemense 13. prosince uplynulo 200 let. Vynálezce, podnikatel, průkopník a také dlouholetý voják se nesmazatelně zapsal do dějin. Je dodnes považován za jednoho z otců zakladatelů moderní elektrotechniky.

Začalo to v roce 1840 výbuchem, nicméně tehdy mladý vynálezce Werner přežil a s bádáním nepřestal. Jeho zásluhou se lidstvu podařilo ovládnout a využít elektřinu jako zdroje energie. Inovace německého vynálezce Wernera von Siemense se nerodily lehce, ale postupně otevřely cestu pro nové způsoby využití elektřiny.

Werner se narodil 13. prosince 1816 v německém městečku Lenthe nedaleko Hannoveru. Vyrůstal v rodině pronajímatele statků čítající 14 dětí (on sám byl čtvrtý nejstarší). Učarovaly mu přírodní vědy, ale početná rodina neměla prostředků nazbyt, takže jeho prvními učiteli byli prarodiče.

V roce 1842 – ještě v armádě – podal první patent na objev principu galvanického postříbřování a pozlacování.

Rok chodil na měšťanskou školu v Schönbergu, poté ho tři roky učil soukromý učitel a tři roky studoval na gymnáziu Katharineum v Lübecku. Zde skončil studium předčasně, ale ambice vzdělávat se na univerzitě ho neopouštěly, když jeho hlavním zájmem byly nadále přírodní vědy. Nedostatek financí mu to ale neumožnil, takže místo toho mladý Werner Siemens nastoupil jako devatenáctiletý do armády, kde sloužil celých 14 let.

Na druhou stranu armáda mu kýžené vzdělání umožnila získat. Na Dělostřelecké a technické akademii v Berlíně tři roky studovat fyziku, chemii, matematiku a balistiku. Díky tomu získal kvalitní základ pro další působení v tehdy novém oboru – elektrotechnice.

V roce 1842 – ještě v armádě – podal první patent na objev principu galvanického postříbřování a pozlacování.

Základy koncernu

V roce 1847 založil v Berlíně společně s univerzitním mechanikem Johannem Georgem Halskem (1814-1890) firmu Telegraphen Bau-Anstalt von Siemens & Halske, z níž postupem času vyrostl dnešní koncern Siemens AG.

Za vznikem firmy stál návrh na jehlový telegraf, který zdaleka předčil do té doby používané přístroje. Následující zakázka na první dálkovou elektrickou telegrafní linku v Evropě mezi Berlínem a Frankfurtem ho pak “osvobodila od armádních pout”, ale hlavně mu poskytla potřebné finance pro rozvoj.

Replika jehličkového telegrafu, který zdokonalil Werner Siemens. Zdroj: Siemens

Když v roce 1848 odcházel z armády, měla společnost již deset zaměstnanců a sídlila v zadním traktu budovy na Schöneberger Strasse 19 v Berlíně. O osm let později jich již bylo 330, přičemž dvě třetiny pracovaly na kontraktech v Rusku.

Během pouhých několika desetiletí se ze společnosti stal jeden z předních světových elektrotechnických a technologických podniků.

Kromě telegrafů se v její malé dílně primárně vyráběly systémy elektrických signalizačních zvonků pro železnici, kabelové izolace a vodoměry. Během pouhých několika desetiletí se ze společnosti stal jeden z předních světových elektrotechnických a technologických podniků.

Dynamo klíčem úspěchu

Ve svých 50 letech tehdy zaznamenal asi největší úspěch v oblasti elektrotechniky, kdy v návaznosti na Faradayovo dílo objevil v roce 1866 elektrický princip dynama. To byl zásadní průlom ve využití elektřiny jako zdroje energie.

Replika původní podoby dynama, jak ji vynalezl Werner Siemens. Zdroj: Siemens

V té době již Siemensův podnik výborně prosperoval a působil i ve světě. Roku 1855 byla například založena ruská pobočka a o 15 let později zahájila provoz indicko-evropská telegrafní linka z Londýna do Kalkaty.

Nový princip se velmi rychle rozšířil do celého světa a vlastně ho používáme dodnes. Siemensovy inovace v této oblasti postupně otevřely cestu pro nové způsoby využití elektrické energie.

Ať už se jednalo o první elektrický vlak, který Siemens představil na průmyslové výstavě v Berlíně, první elektrické pouliční osvětlení berlínské Kaisergalerie (v roce 1879), první elektrický výtah, který představil v Mannheimu (v roce 1880) nebo první elektrickou tramvaj na světě, která se objevila v Berlíně-Lichterfelde (v roce 1881).

Koncern Siemens připravil k 200. výročí narození svého otce-zakladatele interaktivní prezentaci – najdete ji zde

Stránka s prezentací k výročí 200 let narození vynálezce a podnikatele Wernera von Siemense. Zdroj: Siemens

Patentová ochrana

Průkopnické práce v oblasti elektrotechniky mu v roce 1888 vynesly povýšení do šlechtického stavu císařem Fridrichem III.

Werner von Siemens sehrál také důležitou roli při vytváření základů právního rámce na ochranu průmyslových práv k technickým vynálezům v Německu.

O krok napřed byl rovněž v oblasti sociální politiky: v roce 1872 založil ve svém podniku fond pro důchody, vdovy a sirotky.

Průkopnické práce v oblasti elektrotechniky mu v roce 1888 vynesly povýšení do šlechtického stavu císařem Fridrichem III.

Werner von Siemens zemřel ve svém domě v berlínské čtvrti Charlottenburg krátce před svými 76. narozeninami dne 6. prosince roce 1892.

Na konci jeho života již měla společnost po světě 6 500 zaměstnanců a své regionální provozovny měla ve Velké Británii, Francii, Rakousku, Maďarsku, Rusku a Spojených státech amerických.

Firmu po Siemensově smrti převzali jeho potomci, přičemž firma funguje dodnes jako jedna z největších strojírenských skupin světa.

Siemensův odkaz žije dodnes

„Werner von Siemens patřil ke klíčovým osobnostem, které razily cestu k moderní době. Jeho podnikavý duch, vynalézavost a nadšení byly základními stavebními kameny tohoto podniku a nadále zůstávají klíčovými pilíři naší firemní kultury. Průkopnické úspěchy Wernera von Siemense vnesly do každodenního života trvalé změny,“ uvedl k 200letému výročí narození Wernera von Siemens Joe Kaeser, předseda představenstva a generální ředitel koncernu Siemens AG.

Průkopnické úspěchy Wernera von Siemense vnesly do každodenního života trvalé změny.

Jako uznání za přínos pro vědu a společnost získal Werner von Siemens za svého života nespočet uznání, včetně čestného doktorátu na katedře filozofie Berlínské univerzity (1860), přijetí do Pruské akademie věd v Berlíně (1873) nebo jmenování rytířem řádu „Pour le Mérite für Wissenschaften und Künste” (1886).