Afrika se má stát powerbankou pro Evropu. Německo s Itálií spřádají velké vodíkové plány

Evropské země v současnosti považují za nejslibnější místo pro rozvoj obnovitelných zdrojů Severní moře. Je tu instalováno už přes 15 gigawattů (GW) větrné energie a instalovaný výkon má i přes současné problémy offshore větrných parků násobně růst na 300 GW do roku 2050.

Další potenciální zelená elektrárna pro Evropu se ale otevírá jižněji, na severním pobřeží Afriky. Evropské vlády stále častěji pošilhávají po černém kontinentu, který by se mohl do několika let stát zásadním zdrojem obnovitelné energie. A z něj by se pak vyráběl zelený vodík, který by poté směřoval až do středu starého kontinentu. Takový scénář načrtl i uznávaný týdeník The Economist.

Dostatek slunce i větru

Argumentuje mapami zobrazujícími intenzitu slunečního záření i proudění vzduchu. Podle nich – z hlediska budování solárních a větrných parků – je na jižním pobřeží Středozemního moře u afrických břehů mnohem slibnější než podmínky, které panují na severu Evropy.

Například Maroko má v průměru dvojnásobek slunečního světla na metr čtvereční než Německo. Marocký výkon denně dosahuje 5,6 kilowatthodiny, uvedl britský týdeník. I proto se tato oblast nabízí jako stvořená pro to, aby zde vznikaly obří elektrolyzéry. Právě touto technologií se přemění voda ve vodík pomocí laciné zelené energie. Pak by se přepravoval až do středu Evropy.

Benedikt Ortmann ze společnosti BayWa, která sídlí v Bádensku-Württembersku, zdůraznil, že podobných lokalit, vhodných pro produkci zeleného vodíku ve velkém měřítku, existuje na světě pouze několik. Firma se zaměřuje na podporu využívání solární energie po celém světě.

Jižní koridor z Afriky bude mít přes tři tisíce kilometrů

Itálie s Německem už připravují projekt H2 South Corridor, jenž má potrubím spojit severní Afriku přes Sicílii a Apeninský poloostrov, Rakousko a Německo. Celkem se jedná o trasu dlouhou 3300 kilometrů.

Místní provozovatelé přenosových soustav už podali žádost o dotace u Evropské komise. Cílem je dodávat konkurenceschopný zelený vodík do průmyslového srdce celého kontinentu. Až ze 70 procent by měla být využita stávající infrastruktura pro přenos zemního plynu. Koridor má silnou politickou podporu Říma, Berlína i Vídně. Cílem je, aby projekt začal fungovat okolo roku 2030.

Už na konci listopadu se německý kancléř Olaf Scholz a italská premiérka Giorgia Meloniová dohodli na strategickém přátelství i v oblasti energetiky. Zelené molekuly vodíku by měly vznikat v Alžírsku a Tunisku a pak by putovaly potrubím až do Německa, Rakouska, případně i Švýcarska.

Vodík i pro Česko a Slovensko

Právě vodík má zejména v průmyslovém sektoru v následujících letech nahradit fosilní zemní plyn. Kapacita projektu se plánuje na čtyři miliony tun vodíku ročně. Počítá se i s tím, že by se na jižní vodíkový koridor postupně napojily i další státy. Mělo by se jednat o Česko, Slovinsko, Chorvatsko a Slovensko, upřesnil web OilPrice.

V rámci evropských projektů spadajících do konceptu iniciativy Evropské komise Green Deal má budování potrubí dostat skutečně zelenou i ve formě zjednodušených a zrychlených stavebních povolení, včetně finanční pomoci z fondu Connecting Europe Facility (CEF), což je finanční nástroj pro podporu budování evropské infrastruktury.

I když je podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) přechod ze zemního plynu na vodík zásadní pro dekarbonizaci některých průmyslových odvětví, rozvoj vodíkové ekonomiky zatím naráží na zásadní překážku, a tou je cena. Navíc se v současnosti většina vodíku používaného v průmyslu vyrábí ze zemního plynu.

Masivní dotace mají vytvořit vodíkovou ekonomiku

Evropská komise doufá, že masivní dotace pomohou vybudovat celý vodíkový ekosystém. Ten nakonec dokáže produkovat zelený vodík za ekonomicky udržitelné ceny. A právě jeho levná výroba v severoafrických zemích by k tomu mohla pomoci.

Zásadní politickou zkouškou pro velkolepé zelené plány Bruselu budou už v příštím roce volby do Evropského parlamentu, jež se konají na začátku června. Strany, jež podpořily vytvoření Evropské komise pod vedením Ursuly von der Leyenové (byla v roce 2019 favoritkou tehdejší německé kancléřky Angely Merkelové, od které se současná CDU zásadně distancuje – hlavně v oblasti energetické i migrační politiky – pozn. red.), budou muset čelit kampani znovuobrozeným evropským euroskeptickým stranám. Ostatně tento trend již naznačily parlamentní volby na Slovensku nebo v Nizozemsku.

Také v Itálii dává o sobě stále více vědět vicepremiér Matteo Salvini. Ten volá po „osvobození od Bruselu“ a ukončení „extremistické“ energetické politiky von der Leyenové. V současné italské vládě nicméně zastává funkci ministra pro infrastrukturu a dopravu. Hrozí tak, že se z projektu vodíkového koridoru z jihu Evropy na sever stane politikum a termíny dokončení se začnou odkládat.