V blahodárném stínu solárů. Nový trend agrovoltaiky se prosazuje nejen v Německu

Německá energetická politika Energiewende, jež počítá s výrobou elektřiny bez fosilních zdrojů, ale i bez jádra, nahrává masivnímu rozvoji fotovoltaiky. Solárního boomu chtějí využít také němečtí zemědělci.

Budování tzv. agrovoltaiky je zajímavým řešením, jak mohou zvýšit své zisky z pozemků, na kterých hospodaří. Jedním z inovátorů, který „naskakuje“ na celosvětový trend, je i třiatřicetiletý farmář Fabian Karthaus.

„Můj otec postavil první fotovoltaický systém na střeše stodoly a fungovalo to,“ vysvětluje na serveru DW.com, proč má k solární energii blízko. Na statku u Paderbornu už vybudoval dvě velké fotovoltaické instalace, které stojí přímo na polích.

Pod nimi pěstuje borůvky a maliny, protože jim solární panely poskytují dostatek stínu. Sám se živí jako produktový manažer zemědělské elektroniky, protože by rodinu jen pěstováním obilí, fazolí, řepky a kukuřice na 80 hektarech neuživil.

Navíc se v souvislosti s pokračující změnou klimatu, jež se projevuje i v Porýní většími suchy a vyššími teplotami, výnosy z tradičních plodin zmenšují.

Agrovoltaika láká stále více farmářů

Změna energetické politiky i klimatické změny jsou důvodem, proč agrovoltaika láká stále více tradičních německých zemědělců, aby mohli i nadále udržet rodinné farmy.

„Přemýšleli jsme o tom, jaký druh rostlin se hodí k jakému světlu a stínu. Borůvky a maliny jsou lesní rostliny, takže to funguje opravdu dobře,“ zdůraznil Karthaus ke konceptu solární elektrárny, jež je postavena tak, aby propouštěla dostatek světla pro produkci ovoce.

Loňskou sklizeň ze sazenic si chválí. Běžně jsou keře umístěny venku nebo v tunelech z fólie. Výhodou speciálních solárních instalací je hlavně to, že snižují vypařování vody z půdy, což je v době vyšších teplot pro rostlinnou výrobu stále větší problém.

Díky solárnímu stínění se ušetří asi čtvrtina vody potřebné k zavlažování ve srovnání s nezakrytým polem.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Křetínského prozíravost s německou energetikou? Odklon od uhlí může EPH přinést desítky miliard ze státních kompenzací

Konec jádra v Německu se přiblížil. Už nyní ale Němci očekávají problémy

Je reálné odstavit uhlí do roku 2030, jak vyzývá OSN? Zeptali jsme se odborníků

Klíčový faktor – výkupní cena elektřiny

Velmi diskutovanou otázkou je výkupní cena vyrobené elektřiny. Karthaus na svém „solárním poli” disponuje celkovým výkonem 750 kilowattů. Za rok vyrobí 640 tisíc kilowatthodin. Za prodej jedné kilowatthodiny do sítě dostane 0,06 eur (1,50 koruny).

Prodejem by ročně vydělal jen necelých 40 tisíc euro, výhodnější je proto elektřinu využívat pro vlastní spotřebu. Pokud elektřinu nakupuje, za kilowatthodinu zaplatí čtyřnásobek výkupní ceny, 0,25 eura (6,40 koruny).

Proto vyprodukovanou elektřinu používá hlavně pro provoz sušáren a mrazáků na ovoce. „Je to win-win situace pro všechny. Znamená to, že můžeme vyrábět zelenou energii lokálně, decentralizovaně, kde se energie spotřebovává,” hájí koncept agrárních solárníků Karthaus.

Zatím má solární systémy pouze na polovině hektaru, plánuje je ale rozšířit na rozlohu osmi až deseti hektarů. Pak mohou být příjmy z prodeje elektřiny mnohem zajímavější, zejména i s ohledem na současnou stoupající cenu energií.

Potenciál pro celý svět

Z celosvětového pohledu se může agrovoltaika uplatnit na řadě míst planety. Renomovaným odborníkem na tento sektor je Max Trommsdorff z Fraunhoferova institutu pro solární systémy ve Freiburgu.

Trommsdorff a jeho tým radí vládám po celém světě, jak produkovat potraviny a zároveň vyrábět solární energii. Projekty se ale musí přizpůsobit na míru daným geografickým podmínkám. A je nutné k tomu vybrat vhodné plodiny pro danou zemi.

Zatím se systém osvědčil u pěstování některých druhů ovoce, například jablek a třešní. Z dalších plodin fotovoltaiku dobře „snášejí“ zmíněné lesní plodiny, ale také brambory nebo některé druhy zeleniny, například rajčata a okurky.

„Existují velké regionální rozdíly. Záleží na tom, co se kde pěstuje, o jaké klimatické pásmo se jedná, jak vypadá struktura venkova,“ zdůraznil. Podle něj je rovněž nutné pochopit, jaké možnosti má solární energie v daném regionu.

Agrovoltaické farmy vznikají kromě Evropy v afrických státech jako je Mali nebo Gambie, v jihoamerickém Chile. Ve Francii se zase zařadili mezi průkopníky budování solárních panelů vinaři.

Čína má největší agroelektárnu

Nejvíce instalací už bylo vybudováno v jihovýchodní Asii. Největší farma spojující fotovoltaiku a zemědělství vznikla v Číně na okraji pouště Gobi. Má instalovaný výkon tisíc megawattů a rozlohu dvacet kilometrů čtverečních.

Solární panely mají pomoci opět zúrodnit vyprahlou půdu pod instalovanými panely. Pěstují se tam plody goji z keře kustovnice čínské, jež jsou považovány za superpotravinu. Obsahují totiž velké množství živin, mají blahodárný vliv na imunitu i lidské zdraví.

I v Japonsku existuje přes dva tisíce menších agrovoltaických projektů. Cílem je podle německého odborníka podpora takových strukturálních změn, aby se zastavilo vylidňování venkova a vytvořily se příznivé podmínky pro podnikání.

Cenově konkurenceschopná produkce

Experti z Fraunhoferova institutu tvrdí, že agrofotovoltaika už dosáhla na mnoha místech cenové konkurenceschopnosti s ostatními systémy obnovitelných zdrojů energie.

Odborníci proto očekávají se, že se řada investorů ještě více zaměří na využívání solárních instalací na zemědělské půdě.

V případě Německa by stačilo, aby čtyři procenta zemědělské půdy byly „osázeny“ fotovoltaikou. To by znamenalo energetický výkon blížící se pěti stovkám gigawattů, jež by pokryly současnou německou poptávku po elektřině.

Současné náklady na výrobu energie odhadují odborníci na německém trhu na sedm až dvanáct eurocentů za kilowatthodinu (1,80 až tři koruny).

Chybí legislativa

Rozvoji v Německu či dalších státech Evropy včetně Česka nicméně chybí legislativní rámec. Ten nedovoluje využít zemědělskou půdu pro dvojí užitek – tj. pro zemědělský účely a výrobu solární energie, jak si všímá studie „Agrovoltaika: Příležitosti pro zemědělství a transformaci energie,“ kterou vydal institut Fraunhofer .

Problémem je dotační zemědělská politika EU, která zemědělcům neumožňuje využívat půdu pro jiné účely, jinak by totiž přišli o dotace. Dotační programy na agrovoltaiku přitom již fungují v USA, Číně a dokonce i ve výše zmíněné Francii.

Na „fotovolta-vinice“ mohou totiž tamní vinaři získat dotace určené na budování modulárních střech pro ochranu révy. Do roku 2030 by tu mělo vzniknout až 500 megawattů solárních agroelektráren.

Rozvoj agrovoltaiky by rádo odbrzdilo i Česko. Již loni informoval týdeník Hrot, že Piráti připravili dílčí legislativní změny, které by rozvoj umožnily. Nicméně změny by musely být poměrně obsáhlé.

Jak uvedl Technický týdeník podle českých předpisů, takový provoz by byl považovaný za stavbu. A ty mohou vznikat podle stavebního zákona pouze na územních plochách určených stavebním zákonem. Což tedy znamená, že stavbu jakékoliv fotovoltaické elektřiny lze tedy realizovat pouze na území určeném k výrobní nebo jiné průmyslové činnosti.

Souhrn toho nejdůležitějšího
každý pátek ve vašem e-mailu.

Přihlásit odběr