Rizikové investice začne hlídat i Česko. Klíčové podniky a obory v EU budou více pod dohledem

Obranu před nechtěnými nájezdníky, rizikovými zahraničními investory ze třetích zemí, má pomoct zajistit nové nařízení, které 10 . dubna vstupuje v platnost.

Evropská unie tímto krokem reaguje na nové trendy v mezinárodním investičním prostředí. Díky němuž budou moct členské státy EU i zpětně zakázat investice, které by mohly představovat bezpečnostní hrozbu. 

„Jde o to, jak chránit klíčová odvětví ekonomiky před nestandardními investicemi. To pak souvisí s korupcí, s ovlivňováním politiky, se snahou dostat se k důležitým datům, s kybernetickou bezpečností, s energetikou,“ vypočítává programový ředitel Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI) Petr Lang.

Varování před riziky

Necelá polovina zemí EU již zavedla kontrolní postupy pro investice do oblastí jako je umělá inteligence, robotika, energetika, obranný průmysl či finanční infrastruktura. Česká republika mezi ně zatím nepatří – ale pracuje na tom.

„Screening investic není samospásný, asi neovlivní třeba krádeže patentů nebo zneužívání akademické spolupráce. Opatření má fungovat jako chirurgický řez v případě nějakého konkrétního rizika, konkrétní investice,“ upozorňuje Ota Šimák z odboru mezinárodních ekonomických vztahů ministerstva průmyslu a obchodu, který má přípravu národního mechanismu pro screeningu investic na starost.

Nařízení EU bude účinné od října 2020, neboť ze strany některých členských států vyžaduje úpravu domácí legislativy.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Čínské investice v Česku: CITIC odkoupil majetek CEFC, se slevou

Zatím nejvýraznější čínská investice v Česku: Travel Service

Strategické obory pod drobnohledem

Aniž kdokoli zmiňuje konkrétní země, z kontextu je zjevné, že jde především o investory z Číny, případně z Ruska, jehož finanční možnosti však v posledních letech nejsou zdaleka takové jako ty čínské.

Obecně jde ale o jakékoli investory mimo státy Evropské unie a akvizice, v nichž by získali například manažerskou kontrolu, či alespoň desetiprocentní podíl na hlasovacích právech.

Uzavřený není ani okruh oborů, jichž se má nařízení týkat. Protože se strategické oblasti rozvíjejí a v čase mění, rozsah sledovaných oborů nemá být uzavřený. Nyní lze mezi ně řadit například energetiku, bankovnictví, telekomunikace, ale s nárůstem hybridních hrozeb sem patří už i média, zejména ta s velkým dosahem.

Kdo chce Novu či O2?

Takzvaný screening investic by se tedy mohl například týkat i televize Nova, bude-li na prodej a pokud by o její nákup projevil zájem kupříkladu čínský investor.

„Myslím, že by sem mohla patřit televize Nova. Možná telefonní operátor O2, možná přepravce zemního plynu Net4Gas,“ jmenoval už dříve v rámci veřejné debaty některé konkrétní firmy bezpečnostní analytik Tomáš Pojar.

O nutnosti mnohem více a lépe si hlídat kdo a proč v EU investuje se v členských zemích vedou debaty zhruba tři roky. Pomyslným budíčkem byl prodej německé firmy na výrobu robotů Kuka. Koupila ji tehdy čínská firma a pozornost to vyvolalo i za oceánem.

„USA tehdy hodně lobbovaly proti prodeji, protože roboti Kuky mimo jiné montovali i americké stíhačky F35 a panovaly obavy z možné špionáže. Skončilo to tak, že se Kuka této divize zbavila,“ vysvětluje Petr Lang.

Informační výměna

Nově by členské státy EU měly začít sdílet informace o těch zahraničních investorech, kteří mohou představovat bezpečnostní riziko. Nařízení umožní širokou výměnu potřebných informací a vzájemných upozornění na možná rizika.

V praxi bude tento tzv. mechanismus spolupráce fungovat tak, že hostitelské státy budou v úzkém kruhu sdílet základní informace o právě prověřovaných investicích, pokud disponují národním prověřovacím mechanismem. Nebo o investicích, o které se zajímají jiné členské státy nebo Komise.

Ostatní členské státy a Komise pak budou moci k těmto investicím zasílat svá vyjádření.  Finální slovo však bude vždy mít hostitelský stát sám.

„Váha stanoviska Komise by měla být větší u investic, které by mohly mít dopad na významné unijní projekty a programy, jako jsou např. Galileo, Horizon 2020, transevropské sítě a další,“ uvádí k mechanismu ministerstvo průmyslu a obchodu.

Potenciální hrozby? Sítě 5G nebo jaderná dostavba

Česká republika je podle expertů v tomto směru zranitelná – navázána na hi-tech odvětví, závislá na průmyslu a s otevřeným investičním prostředím. „Neřekl bych ale, že bychom zaspali, nejsem si vědom žádné investice, která by v Česku byla bezpečnostní riziko,“ říká za ministerstvo průmyslu Ota Šimák.

I když do debaty o bezpečnosti státu patří i téma stavby 5G sítí a účast čínské společnosti Huawei či téma dostavby jaderných bloků, nové nařízení by se těchto oblastí týkat nemělo. Nejde totiž o investice, ale o výsledky výběrových či licenčních řízení a veřejných zakázek.

„Přesně tak, v tomto konkrétním případě Huawei by šlo vlastně o veřejné zakázky. Screening investic má za cíl něco jiného – má zabránit skupování strategických podniků,“ vysvětluje Ota Šimák.

Vznikají první týmy kontrolorů

S tím, že by kvůli prověřování investic měla vzniknout zvláštní instituce i úřad, se nepočítá. Pravděpodobné je, že by agendu mělo pod sebou ministerstvo průmyslu. Kupříkladu v Německu, u nějž se Česko ve svých přípravách inspiruje, se tématem zabývá zhruba desetičlenný tým lidí. 

Podle neoficiálních údajů vloni Německo prověřovalo zhruba 80 investic, v Rakousku šlo o jednotky případů. Dosud se tam nestalo, že by byla nějaká investice zakázána.

Podle ministerstva průmyslu má screeningový mechanismus fungovat i preventivně. „Pro firmu je zákaz investice velké reputační riziko. Ve světě se stává, že pokud to směřuje k zamítnutí, firma sama se včas stáhne,“ vysvětluje Šimák.

Screening investic má za cíl zabránit skupování strategických podniků.

V zájmu investora do citlivých sektorů prý bude předem požádat o prověření. Tím spíše, že investici, kterou stát vyhodnotí jako rizikovou, bude možné zrušit až pět let zpětně. „V Německu to mají napsané tak, že by se vše vrátilo do stavu před investicí. Ale dosud se to nikdy nestalo, tak s tím nemá nikdo žádné zkušenosti,“ připouští Ota Šimák.

Rozhodující hlas politiků

Ministerstvo průmyslu o chystaných opatřeních debatuje i s podnikatelskými svazy a konkrétními firmami. „Informujeme o rizicích a ohlas máme pozitivní. Samy firmy mají už dost zkušeností s krádeží know how a patentů spojených se vstupem zahraničních partnerů,“ říká Šimák.

I když by pověřený útvar rozhodl, že konkrétní investor nesmí firmu koupit, okamžitou stopku by to neznamenalo. Poslední slovo by měla vláda.

„Odfiltrování od politických rozhodnutí v tomto případě ani není žádoucí. Pokud padne negativní rozhodnutí, což se děje ve světě výjimečně, mělo by to být na nejvyšší politické úrovni. Posouzení bezpečnostních rizik je výsostné politické rozhodnutí,“ zdůrazňuje Šimák.

Projedených 22 miliard

Experti upozorňují na proměny světové ekonomiky, jejichž součástí je značný vývoz západního know-how do Číny, tamní rychlý nástup moderních technologií, ale i čínské investice do vědeckých středisek doma i na Západě.

„Téma bylo živé ve Francii už před 10 lety, kdy se ukázalo, že některé vysoké školy dávaly za úplatu diplomy studentům z Číny. Plus se objevila podezření z krádeže informací z výzkumných projektů v mezinárodní spolupráci za čínské účasti. Před deseti lety proto vznikl ve Francii úřad pro ochranu výsledků výzkumu a bádání,“ říká někdejší diplomat, nyní předseda senátního výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer.

Státy EU, včetně České republiky, by podle něj měly mít vlastní investiční prostředky pro případ, že by potřebovaly ochránit firmu, kterou by chtěla převzít „nějaká méně přátelská strana“.

„Mohli jsme o tom mluvit když vláda vzala 22 miliard z Fondu národního majetku,“ poukazuje na zdroj, který se však vláda ANO a ČSSD rozhodla využít jinak, jako finanční polštář pro další zvyšování důchodů.

K průběžnému sledování trendů by měly přispět členské státy tím, že budou každoročně Komisi obecně informovat o vývoji na poli investic na vlastním území. Na základě těchto dat bude Komise vydávat výroční zprávy za celou Evropskou unii.

Článek, jehož autorem je Robert Břešťan a který byl redakčně upraven, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.