Ideální pracovní doba? Švédové zjistili, že šest hodin denně je příliš nákladné

Ekonom John Maynard Keynes před více než 85 lety prognózoval, že lidé budou v roce 2030 pracovat tři hodiny denně. Ve Švédsku zkoušeli fungovat s dvojnásobnou pracovní dobou, nicméně experiment se ukázal jako příliš nákladný.

Má smysl mít šťastnější a zdravější zaměstnance, i když to bude stát více peněz? Ve Švédsku to zkoušeli dva roky a došli k závěru, že náklady jsou důležitější než pozitiva.

Pokus se zkrácením pracovní doby probíhal v Göteborgu, když ji 68 sestrám domova pro seniory na 18 měsíců zkrátili z osmi hodin na šest, přičemž jim zůstal stejný plat.

Experiment na jedné straně přinesl výsledky v tom, že pracovnice vykazovaly vyšší produktivitu, byly šťastnější a méně nemocné, zároveň se zlepšila i péče o pacienty.

Na druhou stranu domov musel najmout další pracovnice, aby dokázal pokrýt provoz. Místo 68 lidí jich muselo tutéž práci zastat 85, což přineslo zvýšení nákladů o 12 milionů švédských korun (cca 34 mil. Kč). Náklady zřizovatele tak vzrostly o více než 20 procent a město je vyhodnotilo jako neúnosné, tudíž experiment letos v únoru skončí.

Sociální Švédsko

I oficiální statistiky nicméně ukazují, že ve Švédsku (a nejen tam) počet odpracovaných hodin samovolně klesl. Zaměstnavatelé totiž čím dál častěji vycházejí vstříc zaměstnancům a umožňují jim flexibilní pracovní dobu nebo přechod na částečné úvazky.

Podobný pokus jako ten, který nyní končí v Göteborgu, skončil loni v létě v jiném domově pro seniory ve švédském městě Umea. Zde ale žádná pozitiva nezaznamenali, naopak produktivita nijak výrazněji nevzrostla, což se nedalo říci o nákladech a paradoxně i nemocnosti pracovníků.

Navzdory neúspěšným experimentům některé studie dokazují, že lidé rozhodně nedokážou osm hodin dostatečně výkonně pracovat. Server Business Insider citoval například sociologa Rolanda Paulsena z univerzity v Lundu. Podle jeho propočtů každý zaměstnanec v průměru dvě hodiny denně stráví neproduktivní činností.

„Provedl jsem vlastní propočty, které jsem porovnával s dalšími mezinárodními studiemi. V západním světě jsme v průměru dvě hodiny denně neproduktivní. Lidé si jdou třeba zakouřit nebo surfují po internetu, což jsou nejčastější vedlejší činnosti,“ tvrdí Paulsen.

Ideální pracovní doba

Jaká je ideální pracovní doba, je předmětem hledání firem, států i vědců. Například Francie uzákonila před 16 lety, že všechna zaměstnání budou mít povinnou 35hodinovou týdenní pracovní dobu.

Jak se ale v zemi rozeběhla prezidentská předvolební kampaň, předběžný favorit voleb François Fillon se již nechal slyšet, že dojde ke změnám. Jeho úprava by měla spočívat v tom, že povinnost 35hodinového týdne by měla být zrušena a státní zaměstnanci by pracovali 37 hodin týdně, ale dostávali by zaplaceny ještě další dvě hodiny navíc.

V reálu však zaměstnanci ve Francii pracují více, protože řada z nich se dohodla se zaměstnavateli výměnou za to, že nebudou propouštět. Mnozí z nich také využívají pravidel pro přesčasy, kterých mohou Francouzi napracovat až 180 hodin ročně.

Mimochodem Bruselem stanovená maximální možná pracovní doba je 48 hodin.

Pracuje se daleko více

Existuje řada zemí, kde týdenní pracovní doba překračuje i 50 hodin. Jednou z příčin, proč tomu tak je, je nižší produktivita pracovníků, jinde to vychází částečně i z kulturních zvyklostí. To je případ především asijských zemí, kde lidé stráví v práci daleko více času než ti v Evropě.

GRAF: Kde lidé pracují více než 50 hodin týdně
V procentech zaměstnanců

Zdroj: theatlas.com

Loni na podzim pak vyšla studie několika odborníků, z níž citovala agentura Bloomberg, která srovnávala, kolik času stráví v práci Američané a Evropané.

Podle této studie průměrný pracující v Evropě stráví prací o 19 procent méně času než průměrný Američan. V přepočtu na hodiny je to přibližně 258 hodin ročně, tedy jedna hodina denně.

GRAF: Kolik hodin ročně v průměru odpracují lidé ve vybraných zemích

Zdroj: theatlas.com

Jak ale podotýkají odborníci, doba strávená v práci se nerovná automaticky vyšší výkonnosti. Důležitou součástí celkové rovnice je produktivita práce. Je však důležité mít k dispozici spolehlivé údaje týkající se počtu odpracovaných hodin, aby bylo možné produktivitu změřit přesně.

„Žijeme tak trochu ve světě sci-fi, kde spousta práce, kterou vykonáme, není nezbytná,“ tvrdí švédský sociolog Paulsen, podle něhož se nelze zaměřit právě jen na délku pracovní doby, případně na její krácení.

„Když se nad tím zamyslíme, máme k diskusi možné změny znamenající reformu pracovní činnosti. První z nich je zkrácení pracovní doby, které považuji za nejrozumnější. Další možností je otázka jistého garantovaného příjmu. Výhodou je, že se zjednoduší distribuce platu a administrace.“

Keynesovy vize jsou ještě daleko

Ať tak či onak, reformy pracovní doby a jejího řešení zde byly odjakživa. Od vize jednoho z nejslavnějších ekonomů Johna Maynarda Keynese jsme ale stále ještě daleko. Ten v roce 1930 v jednom ze svých esejů (Economic Possibilities for our Grandchildren, pozn. red.) predikoval, že o sto let později bude mít pracovní týden v rozvinutých ekonomikách 15 hodin.

Keynes totiž věřil, že pokračující technologický pokrok s akumulací kapitálu povede k posunu životní úrovně na podstatně vyšší příčku. Zároveň s tím předvídal, že pokud produktivita práce poroste daným tempem, bude pro jedince dosažení životního standardu (z hlediska odpracovaných hodin) méně náročné.

„Zvýšení sociálního statusu přestane být pro lidi dogmatem a většina se po uspokojení svých potřeb bude plně věnovat ne­ekonomickým, v pojetí Keynese užitečnějším činnostem. Práce se stane spíše způsobem seberealizace a bude jí tak málo, že bude dokonce třeba si ji šetřit, aby zbyla pro každého,“ vysvětluje Keynesovy vize Iva Ritschelová, předsedkyně Českého statistického úřadu, na serveru Statistika & My.