Kauza špiona otráveného novičokem odhaluje, kdo v Česku hájí ruské zájmy

Premiér v demisi Andrej Babiš o sobě už pátý rok, co je v politice, tvrdí, že není politik.

Opak je pravdou. Politikem je, ale dosud neměl mnoho příležitostí projevit se ne jako šéf „firmy Česko“, ale jako státník zastupující zájmy České republiky a její jasné orientace na Západ.

V kauze Skripal, tedy útoku nervovým plynem na civilisty a ruských výroků o tom, že to klidně mohli vyrobit Češi, a především v rozhodnutí vyhostit trojici zpravodajů z ruské ambasády Babiš ukázal, že alespoň v tomhle s ním mohou souhlasit i jeho názoroví odpůrci a političtí oponenti.

VÍCE K TÉMATU:

Informační válka mezi USA a Ruskem. Co znamená zákaz ruské propagandy na Twitteru?

Čísla nelžou: Zemanova cesta do Ruska ekonomicky smysl rozhodně nedává

Podepisují se metody ruské informační války i na české volební kampani?

Kořeny dohody se Zemanem

O to problematičtější jsou jeho námluvy s komunisty a s SPD Tomia Okamury, s nimiž může vytvořit nepsanou hlasovací koalici. O to více vyniknou shnilé kořeny paktu, který uzavřel s Milošem Zemanem.

Je zjevné, že spojenectví, které se Babišovi může hodit v domácích politických půtkách, na mezinárodní scéně a v otázkách národní bezpečnosti neobstojí.

Babiš otevřeně mluví o tom, že „pro evropské státy je nepředstavitelné a neakceptovatelné, že jiné státy operují s takovými látkami na evropském území“.

„Rusové překročili veškeré hranice, když řekli, že jedovatá látka novičok mohla pocházet od nás. Je to naprostá lež, toto tvrzení odmítáme od samého začátku, kdy ho ruská strana vypustila. Od nás je tento krok výrazem spojenecké solidarity,“ řekl Babiš.

Tři zaměstnance diplomatického personálu Česko označilo za nežádoucí osoby, území České republiky mají i se svými rodinami opustit do 1. dubna.

Kdy odjede velvyslanec Pivoňka?

Nepochybně bylo z čeho vybírat. HlídacíPes.org konzistentně poslední čtyři roky upozorňuje na to, jak je ruská ambasáda přebujelá. Aktuálně je zde asi 140 lidí (členů diplomatického sboru i registrované ruské administrativně-technické síly v Praze a na konzulátech v Brně a Karlových Varech).

Černého Petra nyní dostali nakonec jen tři lidé. I to je ale na české poměry docela dost. Je to jasný signál spojenectví, po kterém nepochybně přijde ruská odveta.

Bude zajímavé sledovat kupříkladu to, zda nový český velvyslanec Vítězslav Pivoňka do Ruska vůbec v dohledné době odjede. Na kauze Skripal a české reakci se zároveň dokonale ukazuje, kdo je kdo a čí zájmy ve skutečnosti hájí.

Se svolením Ruska

Prezident Zeman otevřeně lobbuje za vydání ruského hackera Nikulina do Ruska a naopak (neúspěšně) nabádal k opatrnému postupu ve věci možného vyhoštění Rusů z ambasády. Pokusu o vraždu nervovým plynem v britském Salisbury se divil s tím, že jsou přece jednodušší metody, jak někomu podat jed.

Nyní si nechal okolnosti vyhoštění vysvětlit od šéfa BIS Michala Koudelky. Ten v loňském rozhovoru pro HlídacíPes.org řekl, že „naším úkolem je udržovat si přehled o zpravodajských důstojnících bez ohledu na státy a velikost jejich diplomatického sboru“.

„Jsem přesvědčený, že se nám to daří,“ dodal ředitel Koudelka, který mezi lety 2006 až 2016 vedl v BIS oddělení kontrašpionáže.

Zemana možná nepřesvědčí, ale my si i díky tomu můžeme připomenout, že za zahraniční politiku tu není zodpovědný dočasný pán Hradu, ale vláda.

Kdo hájí ruské zájmy?

Komunisté do poslední chvíle bojovali za ruské zájmy, když šéf komunistů (a někdejší agent StB Falmer, který však dle soudu nespolupracoval s StB vědomě) Vojtěch Filip vyhlašoval, že vláda usilující o toleranci KSČM by rozhodnutí o vyhoštění bez souhlasu komunistické strany rozhodně dělat neměla.

Stejní komunisté mimochodem chtějí, aby české vojenské mise do zahraničí podléhaly schvalování OSN či Rady bezpečnosti OSN. Což nakonec neznamená nic jiného než to, že by výjezdy českých vojáků podléhaly souhlasu Ruska.

Okamurova SPD pak hraje s další ruskou propagandistickou kartou, když kupříkladu její poslanec Jiří Kobza vykřikuje, že kauza Skripal připomíná „kauzu chemických zbraní v Iráku, které se nenašly, ale byly záminkou k válce“, a že tehdejší „premiér Tony Blair tehdy vystupoval stejně jako dnes Theresa Mayová“.

Ne že bychom to nevěděli i bez novičoku, ale je zkrátka dobré ujasnit si, kdo za koho kope.

Komentář, jehož autorem je Robert Břešťan, původně vyšel na serveru Hlídací pes.org.