Kauza Mynář: Poslední partie hradních rádců končí policejním vyšetřováním

O tom, co se v okolí nemocného prezidenta v posledním měsíci dělo, máme zatím stále jen útržkovité informace. A nebýt precizně sehrané partie předsedy Senátu Miloše Vystrčila s dotazem na stav a prognózu prezidentovy schopnosti zastávat úřad a několika anonymně zdrojovaných textů v médiích, nevěděli bychom nic.

Takto můžeme alespoň zvenku usuzovat, že se skupina obchodníků s mocí pokusila do poslední chvíle uskutečňovat svůj plán, jak si udržet vliv na povolební vyjednávání, aniž by k tomu měla mandát.

Měsíc lhaní?

Což je vážná věc a my tušíme, že ona skupina čítá formálně neukotveného poradce Martina Nejedlého, dnes už trochu zmateně působícího mluvčího Jiřího Ovčáčka a právě Mynáře, který jako vedoucí kanceláře má tu smůlu, že mu přitíží odpovědnost s funkcí spojená.

Hradním rádcům je třeba přiznat, že skoro měsíc vydrželi – mariášovou hantýrkou – hrát s kartami na betla sto sedm v červených, to je slušný výkon.

Jenže domeček lží se zhroutil v okamžiku, kdy Miloš Vystrčil zveřejnil závěry lékařů střešovické nemocnice. Podle nich není Zeman v tuto chvíli schopen vykonávat své povinnosti a prognóza vývoje je krajně nejistá.

Především pak sdělení třetí: „Se stanoviskem Ústřední vojenské nemocnice na zdravotní stav prezidenta republiky byl ve středu 13. 10. brzy dopoledne seznámen Ing. Vratislav Mynář, vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, kterému bylo rovněž stanovisko předáno v písemné podobě.“

To je zatím nejvážnější obvinění vznesené proti Mynářovi. Ten přitom druhý den, už tedy obeznámen s prezidentovým stavem (i kdyby ho neviděl), k němu přivedl předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka a rozehráli spolu představení o prezidentem podepsaném svolání nové sněmovny.

Jde možná o zdánlivý detail, ale zároveň tvrdý fakt, který může při policejním vyšetřování hrát roli klíčového důkazu. Policie zareagovala rychle.

Nám celý tento povšechný úvod poslouží jako brána k tématu, které trestné činy přicházejí v úvahu a jak to obecně s postavením tzv. trestných činů proti republice je.

Sabotáž! Sabotáž!

Za totality patřily trestné činy proti republice pod tzv. první hlavu trestního zákona. Komunistický režim tím dával najevo svou ochotu tvrdě postihovat delikty, které směřovaly proti lidově-demokratickému zřízení.

A také je zneužíval. Mezi ty nejčastěji zneužívané třeba proti „máničkám“ patřilo tzv. pobuřování. Jak pravil komunistický trestní zákoník:

„Kdo z nepřátelství k lidově demokratickému řádu veřejně nebo nejméně dvě osoby pobuřuje proti republice, proti její samostatnosti, lidově demokratickému státnímu zřízení nebo společenskému řádu, proti vymoženostem pracujícího lidu dosaženým při výstavbě socialismu, proti územní celistvosti nebo obranyschopnosti republiky, nebo úmyslně umožňuje nebo usnadňuje šíření takového pobuřujícího projevu, bude potrestán odnětím svobody na tři měsíce až tři léta.“

Moderní trestní zákoník z roku 2009 pořadím hlav zamíchal. Pod první patří trestné činy proti životu a zdraví, typicky vražda. Trestné činy proti České republice, cizímu státu a mezinárodní organizaci, jak název nyní zní, patří až pod hlavu devátou.

Máme-li mezi nimi vybírat, které delikty by mohly přiléhat k jednání Vratislava Mynáře a spol., nejspíš si nepomůžeme u vlastizrady, rozvracení republiky, teroristického útoku, financování terorismu ani u zneužití zastupování státu a mezinárodní organizace.

Vylučovací metodou nám tak u prohlášení policie zbývá sabotáž. Tu trestní zákon definuje takto:

„Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce nebo způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku.“

Přisvojení pravomoci

Bude nyní na posouzení vyšetřovatelů, zda se podaří prokázat všechny uvedené znaky, které zákon vyžaduje.

Jsme v tom poněkud skeptičtí, možná by policie měla zkusit hledat přiléhavější podstatu. Třeba v desáté hlavě trestných činů proti pořádku ve věcech veřejných, kde se nachází delikt přisvojení pravomoci úřadu:

„Kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci, nebo kdo vykoná úkon, který může být vykonán jen z moci úřední orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“

K paragrafu sabotáže samotné se pak váže několik let stará, dnes už snad úsměvná historka. Sabotáž je v České republice hodně raritním trestným činem. V historii České republiky za ni dosud nebyl nikdo obžalován ani souzen. Pokusy tu ale byly.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT:

Hrad jako Buddha? Nemluv, pokud tvá slova nejsou lepší než ticho

Česko je na cestě k „zombie demokracii“ úspěšné

Nástroje moderní politiky 21. století? Lež, korupce a populismus

Ištvanova sabotáž

Olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan někdy v roce 2012 pojal podezření, že některé odposlechy pořízené v přípravné fázi kauzy Nagyová vykazují znaky sabotáže. K hlavním podezřelým patřili bývalý náměstek ministra vnitra za Věci veřejné Michal Moroz nebo Petr Dimun, známý jako mluvčí několika ministerstev a Lidového domu.

Nitky se měly sbíhat kolem bývalého náměstka Vrchního státního zastupitelství v Praze Libora Grygárka. Ten byl v prosinci roku 2013 obviněn ze zneužívání pravomoci veřejného činitele. Nedávno mu soud za nezákonné stíhání přiznal půl milionu korun, dohromady už si Grygárek za chyby policistů a státních zástupců odnesl přes milion, to jen na okraj příběhu.

Údajní sabotážníci se podle žalobců dopouštěli korupce při obsazování postů ve státní správě. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci mělo pro tyto skutky na Grygárka a spol. zahájené úkony trestního řízení pro trestné činy zneužívání pravomoci veřejného činitele, pletichy při veřejné soutěži a účast na zločinném spolčení, v únoru 2013 přibyla sabotáž.

Dál citujme konkrétně ze supliky, kterou na konci roku 2013 poslali olomoučtí žalobci Ústavnímu soudu ČR a kterou zveřejnil týdeník Euro.

„Z nově zjištěných skutečností vzniklo podezření, že se JUDr. Libor Grygárek s dalšími osobami (Michal Moroz a další osoby) měl dopustit další trestné činnosti, a to trestného činu sabotáže. K objasnění a prověření těchto skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání trestného činu policejní orgán dne 7. 3. 2012 vydal další záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení.“

Třeba takový Moroz, který se o své údajné diverzní činnosti dozvěděl z médií, se několik let sám domáhal výslechu. A jak pak popsal na svém blogu, policisté mu nakonec neochotně vyhověli. Dál nebylo nic. A Ivo Ištvan? Ten v létě 2014 v rozhovoru pro Echo24 přiznal, že šlo jen o „sbírání střípků“.

Centrála proti mafii

Na jeho myšlenky ale ještě došlo v roce 2016, v kauze tzv. policejní reorganizace. Trestní oznámení kvůli sabotáži tehdy podal bývalý šéf ostravské expozitury Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Jiří Komárek. A to na ministra vnitra Milana Chovance, policejního prezidenta Tomáše Tuhého a jeho náměstka Zdeňka Laubeho.

Jejich záškodnictví mělo spočívat právě ve sloučení tzv. elitních útvarů pod Národní centrálu proti organizovanému zločinu (NCOZ).

Historickým vtipem pak je, že právě NCOZ se nejspíš bude nynější údajnou sabotáží hradních úředníků zabývat.